Aprílový pohár Lomnice nad Popelkou 2009

28.3. Proběhl v Lomnici nad Popelkou již 15.ročník v lezení na obtížnost. K závodu se přihlásilo 29 mužů a 12 žen. V holkách se sešla docela pěkná konkurence,cesty měly docela zapeklité aproto moc topů nebylo. Trošku časový harmonogram neseděl, ale myslím o půl 1 začly lézt chlapi svoji kvalifikaci, já jsem lezl na první cestě 15 a na druhý poslední. Cesty stavěl Dalibor Muráň a byly opravdu docela těžké. Mě se nepodařilo podat dobrý výkon, na první cestě mě zastavily silové kroky, druhá cesta už byla lepší, ale lehká nekoncentrace a byl jsem dole. Martin jako obvykle podal pěkný výkon v druhé cestě jako jediný dal top, i když poslední expreska se cvakala velice špatně. V druhé malinko zataktizoval a pošetřil pár sil na finále. Já jsem tedy skončil na 15. místě, k finále nebylo daleko, ale tak snad příště. Finále žen bylo pěkné, nepříjemný buben a pak
cesta vedla stropem, nejdále se podařilo vylézt Nelly
Kudrové a suveréně vyhrála. Zajímavé bylo sledovat rodinný souboj mezi Jitkou Mazlovou a Mončou Kuhn- Gaberovou, Jíťa skončila bramborová a Monča na 6.místě. Finále mužů bylo naplánováno na 17.00, ale prohlídka byla po půl 7. Kluci měli dost těžkou finálovku, frankenjurský bouldřík byl těžký, ale našlo se pár borců, kteří tuto část pokořili. Martin lezl jako předposlední v boulderu malinko zaváhal, ale hned to napravil, stropem lezl hezky a dolezl až na konec stropu do zhruba 3/4 cesty. Jediný kdo mohl Martina ohrozit byl dlouhán Kuba Hlaváček, který spadnul asi 5 chytů pod Martinem, tím pádem bylo jasné, že Martin obhájil zde první místo z minulého roku. Více fotek na http://martinstranik.rajce.idnes.cz

Opět Škrovád

Je neděle ráno a my s bráchou před 8 hodinou vyrážíme směrem Škrovád. Počasí nic extra, doma teploměr ukazuje 4stupně. Na místě to není o moc lepší, zahříváme se pak jdem lézt na Kazatelny s lanem Biolit IXc na první pokus v cestě hodně prsty přemrzají, ale dávám na 2.pokus. Pak zkusím traverz Číňanka za 7B+ překvapen jak mi chyty skvělě drží se dostávám do závěrečné pasáže a s trochou štěstíčka dávám. Pak se zakousku do Kazatele 7B po marném začátku vymýšlíme program, už je to lepší ale brzí mě v přelezu závěrečný bočák, nakonec najdu cestu jak na to. Přesouváme se na Cik Cak Martin zde kromě projektu dává vše, já zkouším Hydraulika Funguje 7A+ v přelezu mě brzdí těžký krok z bočáku do lišty. Pokračujem na Římsy kde hnedka dáváme Marcelovinu za cca 7A. Konec výjezdu končíme v Centrálu. Zkouším Shoříš v týhle době Xa, ale bez úspěchu na přelez, tak snad příště.

Skalní Reprezentační Soustředění

Koncem února jsem měl možnost se zůčastnit jako náhradník reprezentačního soutředění, které se konalo v okolí Monaka. V pátek večer jsme společně s Martinem sedli na vlak, a jeli do Prahy, kde na nás již čekal Spilkyn a my vyjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství. Po cestě nás zastihla docela velká kalamita, která trvala až do Itálie. na místo dorážíme v sedm ráno následujícího dne, něco málo dospíme a už pelášíme do skal do Peillonu. Rozlézáme se a hned se všichni pouštíme do víceméně bouldrového 8b+. Mně se cesta leze docela solidně, ale první lehké čtyři expresky, než se doleze do hlavního problému, mě vycucají tak, že mi už nezbyde síla na boulder. Martin dává na druhý pokus. Večer se scházíme se zbytkem teamu-Drlíkovci a Mráza s Helčou, pejskama a ubytujeme se. Další den jdeme opět do Peillonu. Já vylézám pouze jedno 7c a tak trošku zklamaný, že prostě na těžší cesty není se smiřuju. Martin dává na 2 pokus A bout de souffle 8b. Martin ještě přidává jedno 8a+ na OS. Další den následuje rest day a tak se poflakujem na apartmánu a poznáváme krásy vesnice Peille. Po resday vyjíždíme do Castlillonu. Na první pohled krásná skála, na ten druhý nic moc, jelikož většina cest nad 8a je více či méně sekaná. Já zkouším na flash La Niaque 8a, ale dávám poté na 2pokus. Brácha parádně dává prodloužení (Mini mule) za 8a/a+ a Onsightuje. Poté zkouší Aliena Carnage za 8c+, ale to bylo aktuálně nad jeho síly, ale ne však nereálné. Na konec dne zkouší Flash, mísňáky uznávaného, Barjo Landu za 8b. flash nepouští, ale druhý pokus jo. Do Castillonu jedeme i další den. Martin opět dává jedno prodloužené 6c Trace direct za 8a Onsight. Později tuto cestu vylézá téměř celý český tým, já opět dávám Second Go a (kromě Helči) společně se shodujem na to, že by této cestě více slušela obtížnost 7c+. Poté se pouští do vyhlédnutého 8b+ Ultimate Doom. Jedná se o odbočku Aliena Carnage, kdy v polovině cesty uhýbáte doprava do ukrutného 4.krokového bouldru a po pár pokusech přelézá. Poslední lezecký den trávíme v oblasti La Turbie, která se nachází přímo nad Monakem. Lezeme doporučené cesty od místňáka Petra Bláhy. Dvě 8áčka - Deverse Te Treu 2pokus a Canicule opět 2pokus, cesty jsou opravdu pěkné.

Celý výjezd nás provázelo sluníčko,nádherné počasí, pěkné lezení a hlavně skvělá parta lidí!! Moc děkujeme opravdu moc Petrovi Reschovi, který zde bohužel nemohl z rodinných důvodů být, snad více přijede větší reprezentační tým...

Škrovád, Ruda z Ostravy a Vůbec Nic

Tak taková mě napadá první věta. V neděli máme v plánu s Martinem jet na Škrovád, počasí hlásí zlepšení, ale sníh všude taje o 106 a o deštích ani nemluvě a tak obavy z mokra jsou na místě. V neděli v Chocni je ráno hezky a tak doufám, že na Škrovádě bude taky. V 8h vyrážíme na 37km cestu, jak tak cestou jedem tak mraky se Škrovádem pomalu přibývají až na místo. Máme na Škrovádě vyhlídnutých pár věcí co a kde. Nejdříve jdeme do vzdálenějšího sektoru. No sektor spíš jeden šutr alá Fontáč, který leží na soukromém pozemku u Chaty. Zde platí chovat se co nejslušněji a když je pan domácí doma, tak se s ním domluvit. Vůbec ho neznám a tak s ním domluva snad nebude špatná. Šutr nás dost překvapuje na Škrovád atypickým převisem. Chyty jsou po očištění ok, jinak se trošku solí. Vzniká tady pěkná hrana Hepy Kurde 6B, ale myslím si dost přísné. Martin zkouší projekt tak 7C+, ale jak je u něho někdy dobrým zvykem tak rve jeden z klíčových chytů a projekt se stává zatím nelezitelným. Ztuhlé svaly dostávají kotel a pěkně na prdel, protože se zavěsíme do Rudy z Ostravy 7A+ spíš si myslím 7B.

Těžký nástup z kýlku a trojprstové díry. Koukáme kde je sluníčko aby nás zahřálo, ale ono nikde, štěstí se na nás usměje a vymýšlíme technologický postup jak na to. Po několika pokusech dáváme. Poté se přemísťujem na Škrovádské dírkové superklasiky. Černý písek je nejlepší materiál co zde můžete nalézt a dírkové hry začínají. Našroubujem se do nejprve lehčích boulderů a pak dáváme Zhola nic 6C v průvodci uveděná jako cesta IXb. Mrknem se jestli by zde nešlo něco vytvořit a tak vzniká parádní sed z jednoho VIIIc, vlevo od Vůbec Nic, název je opravdu povedený Z Ničeho Nic buď 6C+ nebo dáváme na úvod zatím 7A, za ten program co zde člověk musí vymyslet v úvodu. A následuje místí guru dírky Vůbec nic 7A+(B) v průvodci uváděno podle místní staré klasy Xb je třeba jí brát s rezervou.

Martin dává suveréně po pár pokusech, já se nevzdávám a koncentruju se na skok z jednoprstovky do lišty a trpělivost slaví ovoce.

Po značném rozlezení se na nás usmívá sluníčko a my pokračujem směr Sarajevo. Martin zde má jeden projekt - Obránci Rudé Ruky 7B+ já se kousnu do Tisíc Kulek 7A+ a ze začátku se to zdá dosti nereálné. Pak vymýšlím solidní prográmek, ale brzdí mě těžká rozpažka, nabývám dojmu že tam prostě nedošáhnu, ale opět slaví trpělivost a na konečky prstů chytám lištu a všemožnou silou se dostávám do topové police. Nakonec lezeme famózní Vánoční traverz 6C od Komíňáka, asi větší zde budou mít malinkou výhodu :) Po 12h se musíme odebrat domů.....prostě opět dobrý starý, někdy solivý Škrovád.

PS: Práce na Fotoprůvodci je v proudu, potřebuju příště něco nafotit, udělat popisky a orientačně to bude hotový.

PS: I Škrovád má mega projekt..... nechme se překvapit

Štěpa

Odvážný Fontáč

V pátek večer se rozhodujem jet na základě předpovědi na bleau.info do nejlepší oblasti, v který jsem zatím byl - Fontáč. Nenecháme se odradit od špatného počasí v České republice a asi v 10h večer vyjíždíme z Chocně. Už dopředu jsme domluveni, že pojedeme ve 4 lidech. Já, brácha, Honza Chvála a Lukáš Skřejpek. Potkává nás chumelenice v Německu, máme trochu obavy, ale s přibývajícími kilometry se počasí lepší a lepší. Na místo dorážíme asi o půl 11h následujícího dne. Rozlézáme se v Cuvieru, mě se daří přelézat klasiky jako Helicoptere za 7A, Corto Maltése 7A, Carnage 7B+. Poté se přemístíme k Noir de Sir 7C, vehementně to zkouším ale nakonec nedávám....pokračujeme na vyhlídlé bouldery Haute Tension 7C+ a Hyper Tension. Mě se asi po hodině daří přelézat parádní oblinovo-lištový výlez a první těžký boulder je na světě, mám velikou radost. Navečer scháníme ubytování pro 4lidi. V první formuli to nejde, tak jedem do Nemours, kde nacházíme vedle formule Premiere Classe, pokoj pro 4 za 11Euro na noc, je fakt luxus. Druhý den jedeme opět do Cuvieru, daří se mi vylézt místní klasiku L´Aérodynamite za 7C, někde je to uváděno i jako 7B+, oblinový výlez je fantastický, na konec dne přidávám opravdový chuťovky, první 7A ve Fontáči La Joker a první 6A Marie Rose. Třetí den máme rest day, v plánu jsou skoky a podívat se na místní guru jump Rainbow Rocket za 8A. Já zkouším ale bez úspěchu, z nás ho dává pouze skokan Honza. Odpoledne jedeme do Mont Ussy na vyhlídnuté 7C L ´ Etre Have, neklade příliš velký odpor, i když chyty jsou vlhké a výlez taky, dávám asi po třech pokusech. Další den je počasí ještě horší, jedeme se mrknout na Eclipse za 7C,ten však lézt nejde, tak se musíme stavit na parádní 7A, podaří se mi asi po 5 pokusech vylézt totálně mokrý Le Toit Du Cul De Chien za 7A. Poté z důvodu špatného počasí jsme nuceni lézt skoky. Další dny se počasí nezlepšuje a tak neradi musíme volit středeční ústup směr domů. Velice neradi opoušíme tuto fantastickou oblast a hrozně rád se sem vrátím s snad ještě lepším počasím než teď.

Tisá skála, první letošní venkovní bouldering...

Vilda mě v průběhu týdne píše, co říkám na návrh zajet na Tissou skálu nedaleko Čáslavi, já jsem nerozhodný, protože mám v plánu jiné věci, ale ty nakonec padají, takže v pátek večer je vše dohodlé a já se těším s viděnou dalšího dne na skály. Ráno se probouzím lehce zmatený, vše spravuje ranní kafe, které se mi při pohledu na venkovní mráz ochladí, teploměr ukazuje -8. Já se vydávám směr Čáslav a doufám, že sluníčko bude svítit, po vyzvednutí Vildy na nádraží se vydáváme k našemu cíli. Vytvoříme si nějaký kilometr navíc, protože Vildu asi klame kolik je zde napadeno sněhu a odbočujeme o křižovatku dříve. Po parkingu v hromadě sněhu, vyrážíme do mírného kopce, vadu na kráse nám dělá asi 10cm sněhu, kterým se musíme brodit. Přicházíme ke skále a naštěstí nic neproteklo, chyty jsou suché, až na výlezy se dá lézt. Po rozehřátí lezeme 6B+,6C. Potom zkoušíme jeden špatný nátah do lišty, který nás zanedlouho pouští, schodujem se na 7A. Ještě plný čerstvých sil se koukáme do projektu tak 7C-7C+. Nejtěžší krok v tomto boulderu je skok, který ani jeden nedáváme. Tak se zakousnem do boulderu, který vede vlevo, mě se po pár pokusích společně s Vildou podaří přelez, schodujem se asi na 7B+, nejtěžším místem je poslední krok, kde jde o to, doplachtit a správně trefit poslední chyt . Posledním boulderem který v této části mi chybí, je jedno krásné asi 7Béčko. Parádní pohyby, lišting grip, vysoká noha proti...správný boulder jak mám být, obou nám dává vstupenku do poslední lehké pasáže. Po třech hodinách už začínáme být čím dál více promrzlý a velíme ústup směr auto. Vilda vysedá na nádraží a jedeme směr naše domovi...

Lepící Škrovád

Dnes jsme s Martinem měli v plánu navštívit nedaleký Škrovád. Počasí bylo opravdu luxusní, sluníčko svítí od rána, při pohledu doma na teploměr, který ukazje -6 je mi z toho zima už doma :) ale postupem času při zahřátí dobrého čaje, přemrzání a bolesti všech prstů se chystám na obě verze cesty Pochod Římanů IXc a Xa, po chvilce obě cesty dávám, dnes lepí snad všechno, když si vzpomenu jak měně to v létě moc nešlo, tak dnes to jde úplně krásně, jako kdyby moc nefungovala gravitace :) Ještě zkoušíme Komíňákovu cestu asi za IXa, avšak nás zastavuje solivý chyt v přelezu, ještě zkouším jeden traverz, ale prsty mně pálí a tak končíme a jedem dom....