Vítězství pro tebe tam nahoru tati!

V sobotu se vydávám s našima a s Peťou na MČR. Závody probíhají celkem v poklidu, nejvíce se obávám počasí, jestli nepříjdou nějaký bouřky, ale tentokrát se štěstí obrací směrem k pořadatelům a žádná komplikace nehrozí. Kvalifikace se mi leze bídně, z celkový tuhosti a né moc dobrého pocitu dávám pouze jeden top, který ale stačí na postup. Od 8h večer se jdem podívat do kina na Pískaře, předchází tomu dva snímky, jeden o nádherných Highlajnách a jeden krátkej o Basejumpingu, pak na řadu přichází Pískaři, mně se na filmu nejvíce líbilo, jak to bylo pojatý, od historie lezení na písku, přes válku, po rozmach v 80. a 90. letech až po nejnovější odnož v 21. století bouldering, v kterým jsme s Martinem účinkovali. Večer klasicky popijem vedle boulderovky a v neděli mě čeká finále. Podaří se mi dát pouze jediný top na první pokus, v ostatních boulderech se mi daří vždy vylézt chyt pod top a to mě celkem mrzí, když top je tak blízko, s očekáváním sleduju jak se vede ostaním borcům. V kroužku finalistů, kteří už dolezli se dozvídám, že topy nebyly a jediný kdo mě už může porazit je Ondra Nevělík, v posledním boulderu všechno vsází na jednu kartu, tím že si zkouší boulder zkrátit brutálním fixem do topu, k mému štěstí se mu to nedaří a já se tak stávám mistrem republiky, nutno podotknout, že tady chyběly další dva vynikající soupeři brácha Martin a Honza Chvála a další, nechtěl bych na nikoho zapomenout. K soupeřům mám úctu a pokoru a myslím si, že je to moje silná stránka, nebrat to tak, že musím být na bedně, pro mě je nejdůležitější vydat ze sebe maximum a pak se uvidí na kolik to výjde, teď to vyšlo, ale příště to může být úplně jinak! Druhý tedy skončil Ondra a třetí se třemi zónami Roman Kučera - myslím, že je to pro něho opravdu vynikajícjí výsledek. Jestli pro diváky finále chlapů byla nuda, tak finále žen bylo o dost zajímavější a padlo i více topů, až na dvojku se vylezlo všechno. Vyhrála Nelly, pak skončila Zuzka Ulrichová a třetí Péťa Růžičková. Po rozhovoru do televize následovalo vyhlášení a pro mě ještě pracovní povinnosti v podání sundání profilů...

Kvalifikace 4. boulder







Obě fotky finále 1. boulder





Obě fotky finále dvojka -top



...Trojka





A poslední boulder ze čtyřky



Vyhlášení




Victory for you up there, dad!
Our bunch together with Peťa went to the Czech Championship on Saturday. The race was quite calm, my biggest worries were about the weather (storms) but the organisers got lucky this time and there were no complications. I found the qualifications miserable -- I felt overall stiff and poor so I sent just one top -- which was nonetheless good enough for the finals. At eight o'clock there was film screening of a documentary "Pískaři" together with two other movies. What I liked about the film was the general conception: Everything was covered -- from the history of climbing on sandstone to the war to the boom in the 1980s and 1990s to the newest thing of the 21st century -- bouldering -- where Martin and I played our parts. We spent the evening in a classical way drinking in front of the bouldering wall and awaiting the finals on Sunday. I made it to the top just once at the first attempt, the other cases were just below the final catch. I was feeling quite bad about that while I was watching how other competitors were doing. I found out that there were no tops whatsoever and the only one who could possibly beat me was Ondra Nevělík. On the last boulder, he bet everything on one card -- a "brutal" fixing move to the top. To my luck, he couldn't make it so I became the National Champion. It should be noted that at least two excellent opponents were missing that day -- my brother Martin, Honza Chvála, and others. I respect the opponents seriously and I believe this is my strength. I don't feel like I must stand on the podium every time; much more important is to give my best and see if it works. I worked this time but it could be completely different next time! So, Ondra ended up the second and Roman Kučera finished the third. I think this was an excellent result for him. The audience may have been bored at the men's finals, but the women's competition was more interesting and there were more completed boulders as well. Nelly won, Zuzka Ulrichová was the second and Péťa Růžičková the third. After a TV interview, the results were announced and I had to stay a little longer helping to remove the profiles.

Letní výlety na Bor

Tak po delší době sem napíšu pár vět. Důvod proč sem moc nepíšu je jednoduchej, nemám moc času a motivaci po každým výjezdu do Boru sem psát. Pokaždé se na Bor hrozně těším a vážím si těch pár hodin co tam s Peťou jsme, navíc když přijedou lidi s kterými se známe. Nejvíc mě baví to motivování, když zkoušíme s klukama nějaký boulder a většinou se k tomu přidá i sranda, to je jedna z krásných stránek boulderingu. Zpět k výjezdům, největší radost mi udělala Peťa, která vybojovala na Mucholapce za tři dny Dionaea Muscipul 6A, ještě dala dvě 5A Kendo a jedno nové Konfident. Jsem moc rád, že se chce zlepšovat a letos se jí to daří. Nevím co bych psal o svých přelezech, snad jen to, že poslední dobou docela cítím formu a největším úlovkem se stalo jméno, příjmení ( latinsky Nomen Omen 8A+ ) Výčet boulderů, které jsem v létě vylezl v Boru a na Ostaši najdete na lezci: http://www.lezec.cz/denik.php?parn=2&uid=8a20537472e16eed6bh&ckat=3&crok=9992

 
                  Dionaea Muscipul 6A


                                     Západ v Boru


                         Konfident 5A




Summer trips to Bor
Well, I am going to write up a few sentences after a long while. The reason why I don't report so often is simple: I don't have so much time and I am not that motivated to write something after every trip. I am always so excited about going to Bor and I always appreciate those few hours we spend there with Peťa. Even more when we meet somebody we know. I most enjoy the motivating -- when the guys and I try a new boulder and something funny turns up. That's one of the beautiful aspects of bouldering. Back to the trips: I was most pleased by Peťa's conquering of Dionaea Muscipul (6A), plus two other 5As -- Kendo and also Konfident -- during three days at Mucholapka. I am very glad that she wants to improve and that's she succeeds at it this season. I do not know what exactly to write about my climbs, perhaps just that I have been feeling in shape lately. The greatest take for me was Nomen Omen (8A+). The list of boulders I climbed up at Bor and Ostaš during summer can be found at Lezec:

http://www.lezec.cz/denik.php?parn=2&uid=8a20537472e16eed6bh&ckat=3&crok=9992

Další Bor...

V týdnu dost pršelo, ale nás to neodrazuje a frčíme směrem na Bor. Berem s sebou Endyho, kterej už to tady musí dobře znát. Jdeme ke Kontejneru, kde Péťa má svůj projekt, ale ten je dost mokrej. Mě zaujme odbočka z Ádru Fitnesu, dneska to docela jede a přelez mi docela dá zabrat.





Chci jít někam, kde by si Pěťa zalezla a volba padá na Pohádku, kde jsou krásne bouldery, podaří se jí vylézt Sněhurku a 7 Trpajzlíků, tak radost máme oba.









Z minulého roku mám v Poemexu krásnej projekt, bohužel je mokrej, tak zevlíme, něco čistím a pod Mistrem Šach-Pata potkáváme grupu z Ovy, slušnej oddíl říkám si, jet takovou dálku s nejistými suchými bouldery? Taky se mohlo stát, že všechno bude mokrý, ale mokro nemokro a Adam už drží výlezovou hranu. S klukama jdem zpátky pod Mozarta, kde Michal skoro využívá svých 205, přelez se mu nepovede, ale to nic nemění na tom, že s klukama je sranda škoda, že se už musíme loučit...






Another time at Bor
It was raining a lot but that couldn't discourage us from taking another trip to Bor. We took Endy with us who is already familiar with the place as well. We started at Kontejner where Péťa had his own project which was unfortunately quite wet. I got myself busy with a variant of Ádr Fitnes - it went pretty well but the climb was quite demanding. 

I wanted to go somewhere nice for Peťa as well so we decided for Pohádka where nice boulders are to be found. She managed to do Sněhurka a 7 trpajzlíků so we both could be happy. 

There was a nice project at Poemex left for me from the last time but it was wet so we were just hanging around and cleaning some stuff. Then we met a group from Ostrava near to Mistr Šach-Pata. What a decent club, I told to myself: Such a long way for the sake of a few boulders even if you don't know whether they're dry...? But at any case, Adam was suddenly grabbing the top edge. The guys and I went back to Mozart where Michal was almost successful. Anyhow, hanging around with the guys was fun -- it was a pity we had to say goodbye...

2 videa z Boru

Nečekaný přelez Panthenolu 8A+

"Skoro" úspěšný  pokus v Moai 7C/C+

Peperek a Obřany

V sobotu jsem jel s Peťou vlakem na Peperek. Ve Žďáru lehký stresy, na přestup na osobák máme jen 4 minuty a z důvodů rekonstrukce nádraží trochu hledáme nástupiště 3A, maj to tam debilně označení a kdo neví má co dělat, průvodčí mi povída ať přes ty koleje neběžím, zlomím si nohu a kdo mi to zaplatí :) No vystoupíme hned na další zastávce Hamry nad Sázavou a štrádujem si to tak cca 4km. Zkouším Střepy doleva, jsou to dva nový super kroky, ze začátku mi to moc nejde, ale zlepšuju se a dávám. Je to zhruba stejně těžký jako Střepy. Zkouším ještě projekt vlevo, trošku nejasný kroky, blbý chyty, vůbec mi to nejde, můj odhad min 8B. V neděli jedu do Obřan, chci zkusit projekt vlevo ve stropě, ale k mému překvapení je pod převisem bezďák, tak nic zase jedu dom.
PS: Na matici jsem slyšel jednu vtipnou hlášku. Jeden pán říkal svému synovi: ten pán má batoh, kam se dávaj zlobivý děti :)



Peperek and Obřany

I and Peťa took a train to Peperek on Saturday. A little freaking out at Žďár -- only 4 minutes for changing trains and the station was under construction. The signs are stupid and nobody knows what to do. The conductor told me not to cross the railway -- I could break my leg :-) Well, we got off at the next station, Hamry nad Sázavou, and walked about 4 km. I was trying Střepy to the left, there are two cool new moves, but it didn't work so well. After some time, it got better and I sent it. It's probably as difficult as Střepy. I also tried a left project -- I was a little lost at my moves, the holds were stupid. It didn't work at all, I guess it could be at least 8B. I went to Obřany the next day. I wanted to try the left project but to my surprise, I found a hobo under the overhang. Never mind.

PS: I overheard a funny quote. A guy told his son: Look, the man has a backpack where people stuff naughty kids. :-)

Závody Boulder X - 3 místo!

Tento víkend se konaly velice vydařené závody Bouder X v Praze. Sjela se skoro kompletní česká špička - celkem 60 závodníků! Musím říct, že BB udělal krok správným směrem. Nejvíce bych pochválil stavěče Olina a Vildu, kluci vymysleli opravdu zajímavé a originální bouldery, už se těším na další takové závody! Víkend jsme zakončili boulderingem na Modříně, kde bylo spoustu lidí a byla sranda, díky!

Více informací a fotek na http://www.rockstars.cz/novinka.php?id=152









Boulder X Race: 3rd place!
A very successful race, Boulder X, took place in Prague this weekend. Nearly complete Czech elite met there -- almost 60 competitors! I have to say that BB took a step in the right direction. I'd like to praise the guys who constructed the boulders, Olin and Vilda. They came with really interesting and original boulders. I am looking forward to another race of this sort. We finished the weekend bouldering at Modřín, there were a lot of people and a lot of fun, thanks for that!

Škrovád

Po hodně dlouhý době jsme byli na Škrovádě, chtěl jsem zkusit těžký bouldery, ale shořel jsem jak papír. V Mucholapce, sice výrazné zlepšení, ale ještě jsem nedoskočil do tý lišty, která mně oproti minule příjde menší, než původně. Ježek mě dostal a nula. Pro zlepšení nálady jsem vylezl Ride, pěknej kolmáč, ale lízt to neumím, tak mi to chvilku zabralo a na Sarajevu, se mi podařil jeden novej boulder viz. video. Co se týče Škrovádu, tak po dešti bylo skoro vše suchý a na Sarajevu bylo vidět, že se tam leze, tak máme radost, že se nezapomnělo na bouldery, které jsme udělali. Péťa si na Sarajevu taky našla svoje, sice těžký zved, ale na vut to natrénujem. Endyho jsme nechali pobíhat a trochu zlobil, to když hrabal pod pařezem a byl z toho pěkně špinavej. Když jsme jeli domů viděli jsme jak po něm leze hromada klíšťat a celkově jich mohlo být tak 30.






Škrovád

We were at Škrovád again after a very long time. I wanted to try some difficult boulders but I totally failed. There was considerable improvement at Mucholapka but I still couldn't leap to that edge which seemed to be even smaller than the last time. I couldn't do Ježek either. To make myself feel better, I did Ride. A good vertical thing but I don't know that well how climb it so I spent some time with it. I also managed to do a new nice boulder at Sarajevo (see the movie). As for Škrovád, almost everything was dry (despite the rain). We could see people climbing at Sarajevo so we were quite happy that someone uses what we had done. Péťa too found her favourite spots here. The lift was difficult but we still have time to train. We let Endy run around. He was a little naughty and got quite dirty from some digging under a stump. On the way home, we found like 30 ticks on him.