Krásné Velikonoce

Poslední dobou jsem nějaký nacestovaný, tak rozmýšlíme, kam na výlet s rodinkou. Volba padá na okolí Chřibů, tady jsme ještě nevýletovali. V sobotu začneme v nádherném zámeckém parku v Buchlovicích, kde jsou úžasné stromy.



                                     zámek Buchlovice

Ještě stihneme návštěvu skanzenu v Modré a procházku do Velehradu. Elča nechodí, ale běhá, takže je o zábavu postaráno.



                  v dáli klášter ve Velehradu

V neděli ráno už v 6 h ladím kroky v Michelinu, je to dlouhý traverz, asi 26 kroků, po zkrokování na druhý pokus dávám, ale stojí při mně nevím kdo, závěr byl haluz. Okukuji místní linky a v levé části se mi podaří vylézt dvě zajímavé sedmičky.





Kouknu ještě na stupy vpravo v převisu, po chvíli zjišťuji, že to za téhlé podmínky jde držet. Za pár pokusů dávám, pěkná krátká linka v pevném materiálu a s dobrým dopadem, teď se nabízí spojení s Michelinem.



Odpoledne krásný park za Uherským Hradištěm a procházka okolo rybníka s restaurací, kde jsou zvířátka. Večer jedeme na grilovačku špekáčků do restaurace pod Břesteckou skálou, krásné zakončení dne. V pondělí návštěva Luhačovic a návrat do Brna. Krásné Velikonoce s rodinkou, počasí nemohlo být lepší.

                Elča si vozí v Luhačovicích kočárek


Lately I've been feeling like going somewhere new, so I decided to spend the Easter holiday in Chřiby with my family, we haven't been there before. On Saturday we have a walk in the beautiful park surrounding the Buchlovice chateau. The trees are amazing there.

We also visit the open-air museum in Modrá and a walk to Velehrad. Elča is running instead of walking, so it's a lot of fun for us.

On Sunday morning at 6 a.m. I'm already trying the moves of Michelin. It's a long traverse of about 26 moves. I finish at the second attempt but I have no idea how. I was really lucky, the finish was tough. I check the other lines there, too, and manage to climb two interesting boulders on the left side of the rock.

I also have a close look on the footholds in the overhnag on the right and see that I could climb it. So I do – I need just few attempts. It's a nice short line, the material is solid and I think it might be interesting to link it to Michelin.

In the afternoon we walk in a park near Uherské Hradiště and around a pond with a restaurant with animals and in the evening we roast some sausages. On Monday ve visit Luhačovice and then we head back to Brno. It was a great Easter holiday with my family, and the weather couldn't be better.

Svěťák v Moskvě

Druhý svěťák se konal v Moskvě, kam jsem se dost těšil. Stejný hotel, kousek obchoďák s potravinami a na závodiště co by kamenem dohodil. Parádní logistika pro závodníky.

Po příletu máme ještě jeden den na srovnání. Bohužel den před závodem strávím na záchodě a mám zimnici, naštěstí lezeme až odpoledne a po prášcích se z toho celkem dostávám. Teplota v hale je parádní, jen ty bouldery jsou nějaké těžké, zapíšu jen jednu zónu a jsem dost zklamaný, ze dvou dalších padám. Topy jsou na světelné roky vzdálené, bohužel všichni trénují víc a já cítím, že tomu moc dát víc nemůžu. Končím pár příček od konce, klukům se taky moc nedaří, zapisují nuly, ale končí o pár pozic lépe. Brácha má postup na dosah, bohužel mu ještě něco málo chybí. Myslím, že má dost smůlu na skupiny: jak v Meiringenu, tak v Moskvě by mu druhé skupiny seděly více. Naštěstí z desáté příčky postupuje Adam a vybírá si i dost štěstí, dalších 5 kluků ho mohlo v klidu vyšoupnout. Ale k takovému závodníkovi štěstí rozhodně patří :) Semifinále, to je jiná písnička, tady nechává Adam startovní pole daleko za sebou a ve finále je pro něj podle jeho slov největším soupeřem Jernej, který vyhrává. Adam bere skvělé druhé místo, veliká gratulace!


The second round of the World Cup took place in Moscow and I was really looking forward to it. We stayed in the same hotel as last year, close to the store and the gym which was very convenient.

After the arrival we have one spare day to rest, and it comes in handy for I'm pretty sick. Luckily we climb in the afternoon and the pills help a lot. The temperature in the hall is great, just the boulders are somewhat hard, I record just one zone and fall from the other two. Tops are light years away from me. The others train much harder than me but I feel I really can't give it more. My score is pretty poor and the other guys aren't much luckier, even though their performance is a bit better than mine. Martin is very close to passing but he still lacks a bit, I think he had a bad luck for the group - in both Meiringen and Moscow he would do better if he was assigned to the other group. Fortunately, Adam passes from the tenth place. Luck definitely plays its part here, too, but that's part of the game :) The semifinal is very different, Adam leaves the others far behind. And in the final his biggest rival is Jernej, who eventually wins. Adam earns an amazing second place, congratulations!

SP Meiringen

Na svěťák do Meiringenu se dost těším, jelikož jsem tady měl svůj nejlepší výsledek v životě. Jedu s Adamem z Brna. Když přijíždíme na místo, jsem dost překvapený: minimálně 30 cm sněhu. Ještě, že máme kamenné ubytko, v kempu by to moc reálné nebylo. V pátek ráno nás čeká kvalda, je parádně chladno. V kolmáči se dostávám až do posledního kroku do topu, bohužel je tam dírka, kterou netrefím.



Ve dvojce skok a těžká lišta, tady zóna. Trojka silová palba hned v prvním kroku, skok kolem zóny a těžký krok do spoďáku, bohužel z něho padám. 



Čtyřka je lehká a dávají ji skoro všichni: pravá levá, tady není moc co vymýšlet. Pětka těžká noha vlevo a vzepření přes dlaň do stisku a skok do zóny, v dalším těžkém kroku padám, top je další chyt. Celkově zapisuji jeden top a 5 zón a obsazuji 93. příčku, škoda, dnes byla půlka startovního pole reálná. Bouldery byly parádní, ale koncovka chyběla.



Výborně zaleze Kony a večer Eliška, bráchovi se moc nedaří, zato Adam si postup s přehledem pohlídá. V semifinále a finále dá jediný všechny bouldery a zaslouženě vyhrává. Díky za nádherný zážitek. Ještě jedna malá zajímavost: v první desítce skončí sedm Japonců. Uvidíme, co o víkendu přinese Moskva.


I'm looking forward to the World Cup in Meiringen a lot, I had the best result in my life there. I go from Brno with Adam and when we arrive I'm surprised by at least 30 cm of snow, fortunately we are accomodated in a building, it would be pretty rough in a camp. On Friday morning the qualification takes place, the weather is nice and cool. With the vertical I get to the last move before the top but don't find the little hole.

The second boulder has a jump and a hard ledge, I get a zone again. The third boulder is focused on power moves from the very beginning, with a jump over the zone and a hard move to an undercling, unfortunately I fall.

Fourth boulder is pretty easy, almost everyone finishes, there's nothing to think about. This fifth boulder has a hard leg to the left, pushing on the palm and a jump to the zone, I fall from the next move, one hold under the top. So in total I have one top and five zones and I end 93th. Too bad, today was promising. The boulders were great but towards the end I wasn't very lucky.

Kony and Eliška do a great job, Martin isn't doing that well but Adam passes to the semifinal and final and is the only one who climbs it all and earns the first place. Thanks a lot for an amazing experience! And a little fun fact: seven out the nine best climbers are Japanese, so let's see what the round in Moscow will be like.

Desetiboj Hangar Brno

Minulý pátek se konal druhý a zároveň poslední letošní desetiboj v Brně na Hangáru. Těším se speciálně, jelikož se mi podařilo domluvit silné "chalany" ze Slovenska. Třešinkou na dortu je účast Rustama Gelmanova a Rishata Khaibullina. Už kvalda napovídá, že výkony budou ultra dobré. Rishat vylepšuje svůj rekord na kouli, ale Robo Luby nečekaně ještě vylepšuje na neskutečných 84 sekund! Mně se podaří do finále probít ze 7. místa.

















Finále nemá moc cenu rozepisovat, jeden rekord střídá druhý, výkony jsou neskutečné. Nové rekordy jsou vylepšeny o dost, např. 6,26 v rychlosti od Rishata, Bachar 28 kousků od bráchy, nebo letitý rekord na malé liště od Rustama časem 51,21. Mně se úplně dobře nezávodí, ta lehkost tam hodně chybí. Chtěl jsem atakovat 8600-8700 bodů, ale to se nepovedlo. Zlepšil jsem se ale oproti Ostravě o pár bodů. Vyhrává brácha, ale ne už s tak velkým náskokem, asi o 50 bodů za ním je Adam a třetí je Rustam, já obsazuji 7. příčku. Díky, kluci!

Last Friday the second and the last decathlon of this year took place at Hangár in Brno. I'm looking forward VERY much as I managed to invite the superstrong Slovak guys and the icing on the cake is that Rustam Gelmanov and Rishat Khaibullin are coming, too. The qualification suggests that the performance will be awesome tomorrow. Rishat breaks his own record on the ball but Robo Luby gets even further: 84 seconds, unbelievable! I pass to the final from the 7th place.

The final is astonishing, one record after another. And the new records show a major improvement, such as 6,26 in speed by Rishat, 28 pieces of the Bachar ladder by my brother, or the record on the small ledge by Rustam (time: 51,21). I'm not doing that good, I lack that ease. I was planning to attack the limit of 8600-8700 points, but I didn't. But in comparison to Ostrava I got few points more. My brother won, followed by Adam who had 50 points less, and Rustam was third. I ended up 7th. Thanks, guys!

Konečně na Severu

Už dlouho mám v hlavě myšlenku jet na nějaký ten den na sever. Práce už bylo nad hlavu, tak je potřeba vyčistit si hlavu, počasí vypadá sice nic moc, ale nakonec jedeme. Ubytko máme klasicky objednané v Tisé v Penzionu na Konci, máme tady s rodinkou super útočiště. Brzy ráno v pondělí pádím na Sněžník, v 6 h stojím u Californication. Po rozlezu v krokování rychle dávám. Nechápu, co jsem tady vždycky dělal, podmínka holt hraje velkou roli. Další cíl je Temná Hmota, tady dost zlobí pravá pata, ale přijdu na to, jak je to reálné, a rychle mám pěkný skalp v kapse. Radost mám velkou, protože ty paty a špičky mi tady nikdy moc nešly. Zkusím Ambru, lišty malé a nějak moc to kouše, snad příště.



                                             Ambra 8B

Ještě stihnu přelézt Fucknevim a z Metra mě vyhání na hodinu přesná předpověď, ráno slunko v 9h už padá sníh, to nevymyslíš... V úterý rest a parádní výlet s rodinkou do Zoo v Ústí, sice mega do kopce, ale určitě stojí za to. Zaujalo nás, že tady májí hodně druhů opičáků.



                                           Tučňáci

Ve středu brzy ráno mám v plánu útok na nějaké béčko. Sněžník a Modřín v mlze, tak vše vsázím na jedinou kart Heartbeat v Hřensku, super silový kýl, je to suché, tak hurá na krokování. Zkouším klasicky konec, kdy ze špiček campusem nalétávám dobrý chyt, ale v kuse jsem hodně nejistý. Přesunu se na spodek, kde je hodně těžká pravá pata a námrd pravou rukou do obliny, musím vzít ještě přídrž. Po hodině mám zkrokováno. Dávám pár pokusů, ale přelez se zdá být daleko, už mi zbývá jen asi 15 min do odjezdu, pak se musíme pakovat z ubytka, pata drží, přídrž a oblina taky, teď těžkýkrok: přehodit levou špičku za ruku, pohupy po lištách a závěrečný kampus move, tady si celkem věřím a dávám. Krásná tečka na závěr výjezdu.


Long time I've been thinking about spending few days in the North Bohemia. I'm busy as a bee at work so I really need to clear my head a bit. The weather isn't so good but in the end we go anyway. We're accomodated in Tisá, at the Penzion Na konci, as always, we have our family shelter here. Early on Monday I hurry to Sněžník and at 6 a.m. I stand under Californication. After a warm up I'm almost immediately up, I really have no idea what took me so long here before. I guess the good conditions really matter. My next goal is Temná Hmota, I struggle with the right heel but I find a way how to do it and it's another victory for me. I'm really happy as I've never been very good with all the heels and toes. I try Ambra but the tiny ledges cut a lot, maybe next time.

I finish Fucknevim and then I have to flee from Metro because of the weather. It was sunny in the morning and suddenly it starts snowing at 9 a.m.? Insane... On Tuesday I have a rest day and make a trip to the ZOO in Ústí with my family. It's situated in a steep hill, but it's really worth seeing. And they have many different kinds of apes there.

On Wednesday morning I plan to climb some B boulder. Sněžník and Modřín are drowned in the mist so I bet everything on one card: Heartbeat in Hřensko, an amazing power climb. I try the finish, reaching a good hold by a campus move from the toes but it's all still very uncertain. I move to the lower part of the boulder with a hard right heel and a difficult move of the right hand to the round hold. After about an hour I'm done with the moves so I start the serious attempts but climbing the whole boulder doesn't seem very likely, I have 15 min left before the departure. But the heel is ok and so is the round structure, then there is the hard switch of foot and hand, swinging on the ledges and the final campus move, which I'm quite confident about, and here we go - a nice ending to the whole trip.

Druhý nominační závod ŽIlina

Abych pravdu řekl, do Žiliny se těším. Všude slyším na stěnu samou chválu a ta se na místě potvrzuje. Skvělá stěna i pěkná boulderovka. Kvalda vypadá kolměji, mám z toho respekt. Po vylezení třech kolmáčů se soustředím na silové bouldery, jeden jde hned, druhý je docela těžký a dá ho jenom brácha, Kony a já. Bohužel si tím vůbec nepomáhám při postupu do finále.

Kamenem úrazu se stává kolmice/plotna, špatná pravá noha, kde moc nestojím, a kříž pravou rukou do lišty. V následujícím kroku je třeba dobře zvednout levou nohu k levé dlani, pár pokusů je nadějných, ale tento krok mi dnes extra nesedí. Jsem docela zklamaný, příprava byla dobrá, ale jak už je dlouho trendem, síla opravdu nestačí. V kolmicích stará škola ztrácí a učí se to horko těžko. Celkově mi to stačí na 13. místo, z Čechů jsem devátý, tady je jiný postupový klíč, takže končím první pod čarou. Naštěstí mi to stačí na postup do reprezentace z 5. místa, tak uvidíme, co přinesou svěťáky v Evropě. Jeden sen ještě mám...

I'm really looking forward to Žilina, I hear praise of the gym everywhere I come and it really is great. The qualification is pretty vertical. After finishing three verticals I focus on the power boulders, I finish one of these immediately but the second one is really tough, only my brother, Kony and me finish. Unfortunately, this doesn't help me to get to the final. 

I struggle with a vertical/slab, my right foot doesn't give me sufficient support, and then I have to reach the right hand to the ledge and lift the left foot to the left hand. Some attempts look promising but this move doesn't suit me. I'm a bit disappointed, I was working really hard but the trend is not to rely just on strength, the old school climbers drop behind when it comes to verticals. In total I end 13th (and 9th among the Czech climbers) and I'm the first below the line. Fortunately this is still enough for me to get to the representation team from the 5th place, let's see what the World Cups have for me. I still have a dream...

Závody v Jeseníku

V sobotu jedu s bráchou na první nominační závody do Jeseníku. Tuším, že jsme tady závodili na laně v roce 1996 a 2000 jako mládežníci. Je zázrak, že se sem po skoro 20 letech vracíme závodit. Teď je vše jinak, v nové hale je připravena závodní scéna pro bouldering. Dojedeme ještě před registrací, mrkneme na holky, pak se jdeme registrovat a opět drobný problém jako v Lanškrouně, docela nechápeme, ale nevadí.

Lezeme tedy ve druhé skupině. Kvalda se zdá těžká, zapisuji 5 boulderů. Stopku mi dává průtlak a lištovka v převisu, i tak mi to stačí na postupové 7. místo. Ve finále lehká nervózita, ale jak dojdu pod první boulder, padá to ze mě. V jedničce zapisuji zónu, průtlak neudělám a na vzpor nepřijdu. Ve dvojce super špičky a pak ještě celkem peklo, se štěstím nepadám.



Trojka přes banány je vlastně o jednom brutálním kroku kolem zóny, pár pokusů a jsem v topu. Ve čtyřce si vybírám slabší chvilku, po rozluštění startu pádím do topu, držím ho jednou rukou, ale místo abych se snížil pod chyt, stojím v tom a nesmyslně přidávám druhou ruku. Škoda, tady byl top blízko. Celkově mi to stačí na vynikající třetí pozici, i když Štěpa Volf mě měl hodně na lopatě. Vyhrává Kuba Konečný se všemi přelezy a druhý je brácha. Skvělá práce stavěčů v kvalifikaci, byla velmi pestrá, vyvážené a těžké finále... Díky, kluci. Musím organizátory pochválit za průběh závodu, dodržení časového plánu a za mě pecka online průběžné výsledky i v kvalifikaci. Jediný problém byl s tou registrací. Už se těším do Žiliny.






On Saturday I go to the first nomination competititon to Jeseník, together with my brother. I believe we took part in the rope climbing competitions here in 1996 and 2000. It's amazing that we are back 20 years later to compete again. Everything is different now, a new bouldering gym is ready for us. We arrive before the registration and watch the girls' competition for a while, then we want to register and like in Lanškroun there are some issues again. We don't get it. Well, never mind...

We climb in the second group. The qualification seems tough, I finish 5 boulders. The mantel and the overhang stop me but I pass to the final from the 7th place anyway. I'm a bit nervous about the final but once I get under the first boulder it's all gone. I reach the zone of the first boulder but can't get through the mantel or figure out how to push and get up. The second boulder has cool toes and then it's very tricky, I'm lucky not to fall.

The third boulder is actually mostly about one cruel move, and after few attempts I'm up. With the fourth boulder I have my moment of weakness, after figuring out the beginning I hurry to the top but instead of lowering a bit I try to stand and add the second hand to the top, which is a total nonsense. Too bad, this one was really close. Overall I earn a wonderful third place, even though Štěpa Volf was very good and gave me hard time. The winner is Kuba Konečný who finished it all, followed by my brother. The builders did a great job with the qualification boulders, they were varied, their difficulty was well-balanced and the final was a real challenge, thanks, guys. Also I must praise the organizers for the smooth course of the competition, keeping the time schedule and I also really appreciated the online interim results of the qualification. The only issue was with the registration. I'm looking forward to Žilina.