pondělí 30. srpna 2010

MČR bouldery Teplice nad Metují

V Teplicích nad Metují se letos konalo MČR v boulderingu, účast byla velmi hojná, startovalo zhruba 50 mužů a 17 žen. V sobotu se start kvalifikace mužů posunul kvůli nepříznivému počasí až na 1h, bouldery byly postavené na jedničku ve všech kolech a jen 2 topy zaručovaly účast v nedělním finále.







Kvalifikace holek začla někdy po 6h a z prvního místa postupovaly hned 2 závodnice Lenka Černá a Silvie Rajfová. Nebrali jsme si žádné věci na spaní a museli jsme jet navečer domů, jelikož finále se přesunulo na neděli. Holky začaly finále někdy po 10h a my jsme sledovali jak si Nelly Kudrová kráčí pro titul, který těsně sebrala Lucce Hrozový, třetí skončila Lenka Černá.




Naše finále začalo někdy okolo 1h, já jsem postoupil z 8 místa a šel jsem tedy na řadu pátý, lehká nervózita v izolaci, ale jakmile jsem začal lézt, hned to ze mě spadlo. První boulder jsem dal se štěstím na druhý pokus, v prvním pokusu druhého boulderu jsem dolezl nejvýše do posledního kroku chvilka rozmýšlení mě stála síly a skok do topu nemohl být úspěšný. Trojka byla na mě moc těžká, takže zóna a ve čtyřce daleký skok do zobáčku na zóně taky neslavil úspěch. Přesvědčivě vyhrál Martin Stráník, kerý dal 4 bouldery na 5 pokusů a obhájil tak titul mistra ČR, druhý skončil zaslouženě polák Romanowski Alexandr se 2 topy na 2 pokusy a třetí Honza Chvála se 2 topy na 6 pokusů. K mému velkému překvapení s 1 topem na druhý pokus a 3 zónami na 4 pokusy jsem skončil na krásném 4 místě, ( brambory asi sbírám na Mejcupu a Lokále jsem byl taky čtvrtý ) jelikož se polák nepočítal do MČR skončil jsem jako druhý vicemistr republiky a měl jsem ohromnou radost.

neděle 22. srpna 2010

Sešn na Boru

O tomto víkendu proběhla skvělá akce v Boru za přítomnosti příjemných lidí. Já vyrážím s Péťou už ve čtvrtek, protože chci ještě očistit a udělat nějaký pěkný bouldery, jedním z nich je Genesis 7A, hned vpravo nad Básníkem, taková lištová parádní hrana.

Na levý části Gymnasty mě chytne jedna bomba linie, problém je, že to chce dodělat dopad. Péťa je dopovaná antibiotky, protože jí v úterý řezaly zub a usíná, je docela chládek, ale vlhko. Po hodině mám dopad a radost je veliká... Nastupuju do boulderu a zjišťuju hned dvě věci, za prve: je to jiná váhová kategorie a já sem nezapadám, za druhý: kroky jsou fakt boží, na pravou ruku malý sračky, zatímco levá ždímá dva krutě oblý spoďáky, no nic po asi půl hodině to vzdávám a ani nezkrokuju. V pátek jdu čistit další nepochopitelnou věc v českých kotlinách, asi 6 metrou úžasnou hranu, která je jasný kanditát na TdTB. Martinovi se mezitím podaří přelézt boulder na Gymnastovi a vzniká super silovo-lištový boulder Nomen Omen 8A/A+


V sobotu na sešn doráží spousta lidí, my jdem s Honzou a Martinem na jasný cíl TdTB: Djembe 7C, krásná převislá hrana, s Honzou se nám jí podaří vylézt ze stoje. Martin přidává SD variantu za 7C+ a Honza je hodně blízko. Jdu zkusit dnešní novinku Čičparádu 7A+(B), pěkná hrana, kousek nad Včelkou v Poemexu.

Holky jdou lízt lehčí bouldery do 5tého stupně. Péťa vybuší nějaký 4 ky a zkouší už od minule rozlezený projekt Pán Much 5A na Mucholapce. Krok do hrany vymyslí parádně, ale dvakrát se nedobrovolně poroučí k zemi, naštěstí jsem hned za ní a chytám jí skoro do náruče. No nic, příště určitě nahoře nespadne.
S Honzou, Martinem a Jirkou Šváchou jdeme na zmiňovanou super novinku nad Gymnastou, malinko ještě ladíme dopad, ale naštěstí máme asi 7 matic, takže se to dá lízt. Skoro všichni dáváme a máme ohromnou radost z této překrásné linie, která opravdu bere dech, název Fata Orgána 7A+.




Už jsme docela rozkašeni a jedem do Ádru, kde po večeři ve Skalním Městě, se přemísťujem k Peňákovi a zanedlouho do Podzámčí. S Vildou a Smržákem jdeme dříve, otrlejší Monrou a Huligen zůstávají... V neděli se úplně rozkýdám děláním dopadu na Barandově, někdy postupuju jako mravenec, protože některý 60kg klády neunesu na ramenech, tak je obracím před sebou a dává mi to ohromě zabrat, po celkových asi 4h mám hotovo a propocen jako prase spokojeně svačím. Péťa mezitím zkouší kousíšek ode mě jedno 5Béčko, byla v tom dost dobře, ale ještě potrénujem... Okolo 12h se loučíme s lidma a míříme domů. Škoda, že během sešn se stal jeden hodně nepříjemný úraz, odnesla to Jana, která si zlomila nohu :(

neděle 15. srpna 2010

Úterý, středa v krase třeba. Víkend mokrý domácí trénink sílí.

V úterý jedu s Majkým na Holštejn na jasný můj letošní cíl Glutaman 10+, prvním pokusem si cestu připomínám.V druhým padám klasicky v boulderu dole. Ve třetím a čtvrtém padám z posledního těžkýho kroku asi metr pod řetězem, flustrace je strašná...

Ve středu jedem s Majkým, Uhřou a Čokem na boulderovnu, bohužel není úplně suchá, na rozlez si dáme  nějakou šestku. Na druhý pokus vylézám 25bez 7A. S Uhřou chceme zkusit ze sedu 8Áčko, které se do něho napojuje, bohužel klíčový chyty jsou trochu vlhký a na přelez to není. Volíme supr volbu Vaňousy, s Uhřou hned přelézáme Pepka Námořníka 6C-7A. Já si jdu zkusit jeden z velkých restů minulosti Dívčí Válku SD 7C+, je docela příjemně, protože skály jsou krásně schovány ve stínu. Uhřa mi radí supr nohu, přes kterou jsem to v roce 2007 určo nezkoušel, parkrát padám v lištách a když nakopávám nohu, říkám si že už to přeci nepustím, nám ohromnou radost, vždyť jsem v tom dal asi 50 pokusů v roce 2007 a z toho ve dvouch jsem spadl z topového madla.

O víkendu se rozhodujem, že pojedem s Péťou do krasu. Nejdříve volíme boulderovnu, ale ta je totál mokrá, tak dáváme procházku na Holštejně Lidomornou až Vaňousama k mému velkému zklamání jsou suchý jenom Vaňousy, kde dám pár pokusů do Black 8A, krásnej převislej boulder, na začátku to chce sílu v těle a nahoře v prstech, po pár pokusech zjišťuju, že si to zkusím z lana a čumím jako blázen, protože nejtěžší je vršek, nekompromisní krasovský malý chyty. Jdu si zkusit ještě Dračí Krev 10-, ale taky nula bodů, nejde mi prostě jeden krok. Péťa si vyléza pod Epitou traverz tam a zpět. Bohužel lehký cesty úplně vpravo jsou mokrý. Večer strávíme v místní parádní hospůdce, kde je hrozně lidí, venku hraje hudba, před námi starší paní slaví s rodinou narozeniny a my zaujeti atletikou v televizi popíjíme pivo, kofču, topinku, tláču... Přes noc prší tak usuzujem, že lezení dnes by stálo za nic a jedem domů, Péťu vezu domů do Brna a já pádím do Chocně. Po obědě jedem s Martinem, Katkou a malým Péťou na Škrovád, je moc teplo a vlhko, lízt se moc nedá. Jedeme ještě navštívit nedalekou kulturní památku Kočičí Hrádek.     

pondělí 2. srpna 2010

Pěkné dny v Boru

Ve čtvrtek večer vyrážíme s Vildou a Péťou směr Bor, je hnusně, a tak přespíme v Ádru.

V pátek se počasí moc nelepší a chvílemi vytrvale prší. Z Ádru se stavujeme v Janovicích a docela v pohodě najdeme bouldery, které jsou pod skalami , určitě tady bude pár hezkých boulderů, ale volíme radši Bor. Cestou zjišťujeme, že se dá lézt jenom pod okrajovkami, kde zkoušíme nový boulder Silou Nebou Nohou. Nakonec kroky dáváme dohromady, ale počasí je proti, protože předposlední lišta je úplně mokrá. Jdeme dál na Portál 7C, podmínky jsou docela parádní, ale skok nahoru je dost těžký, dáme pár pokusů a jdeme celkem brzo ze skal.

V sobotu už kameny i v lese osychají a s Vildou máme cíl dolézt Silou Nebo Nohou, který přelézáme každý svou verzí, jedna je silová přes lištu do hrany, druhá s vysokou nohou vpravo a následným technickým poskládáním.
Klasifikace asi do 7C. Na Vězení z lana čístíme vršky a ostatní  věci. Vzniká krásný silovo-vytrvalostní boulder Bitva u Maratonu 7B?
a Adrenalin Cup 7B, kde je první těžkej krok a když neuděláte poslední krok, tak nohami skáčete 5 metrů do velkého množství matic a chytačů, Martin nám následující den ukazuje, že to jde i bez toho :)

Chceme spát v Machově, ale hospoda na návsi je proti, mají jenom do 8h, proto přejíždíme na Ostaš. V neděli Vilda opět čístí Vězení a Barandov, já mezitím bojuji na Čínský Zdi s madlem, který chci odjebat a po tvrdém boji se mi to podaří. S Vildou jdeme na Barandov a vzniká nádherný 7m boulder Ateliéry Barandov, klasa do 6C+, kandidát na TdTB.

Ze zajímavosti jdu zkusit 5 Minut Před Smrtí 8A a hned z první to tam posílám, mám obrovskou radost, ke klase těžko říct, nikdy mi nešel vůbec poslední krok a boulder si už vyžádal předchozí 3 návštěvy. Poslední boulder, který vylézám je Únik Před Smrtí 7A+, trošku úlet poslení skok na hranu. Péťe se podaří vylézt na Autech jednu 3 a 4ku, ještě zkoušela dvě 5A, ale snad příště...