úterý 28. srpna 2018

3. závod Teplice nad Metují - 3. místo.

Třetí kolo závodů v Teplicích nad Metují už bohužel není třetím podnikem ČP. Tato nálepka ale není vůbec znát a sjíždí se rekordních 94 mužů a 33 žen (včetně juniorů), to tady za těch 12 let nepamatuji.

V kvalifikaci nás čeká 10 boulderů stylem flash, snad nejvíc mě potrápí spára. Daří se mi vylézt všechny bouldery na 15 pokusů a s napětím čekám, na jaké místo to bude stačit. Do finále nás jde jenom 8, nakonec jsem druhý za bráchou.

Ve 14 h máme v Singing Rock stánku autogramiádu společně s Luckou Hrozovou, rozdávat podpisy menším dětem je příjemné.

V 18 h začíná finále holek, které se nese v "lehčím" duchu. Jediná závodnice, která dá všechny čtyři bouldery, je Edita Vopatová, která po zásluze vítězí.

My jdeme na řadu okolo 20 h, lezu předposlední, ale nervy se mi daří držet pod pokličkou. V jedničce sice skáču přeskok doprava, ale postavit se na nohy do oblých chytů mi dává stopku.



                    foto: boulderzávody

Dvojka je silovka, se štěstím na první.



                    foto: boulderzávody

Ve trojce trochu bádám jak na startu, poté se dvakrát dostanu do klíčového kroku doleva, ale tam nepřicházím na patu a silově přes stisk nula.



                  foto: boulderzávody

Čtyřka je povinná, podaří se mi na první a stačí to těsně na třetí místo, jsem o dva pokusy lepší na zóny než Štěpa Volf.



                  foto: boulderzávody

Druhý skončí s krásným výkonem a přelezením všech boulderů Roman Kučera. Dostává sice bráchu pod tlak, ale ten zapne další level a 4 bouldery na flash jasně hovoří, kdo je tady pán...

Celý závod se nese ve skvělé atmosféře. Jasně, přispívá tomu i MHFF a spousta diváků. Radost mi dělají nové chyty, kterých je v kvalifikaci a ve finále spousta. Ceny jsou úplně ideální: matice, diplom, medaile a price money úplně stačí, díky organizátorům ČSL za velmi dobrou kvalitu závodu.



               Stupně vítězů foto: boulderzávody


The third round of the competition in Teplice nad Metují isn't a part of the Czech Cup, but the record number of participants (94 men, 33 women, including the junior category) shows that it doesn't really matter. I don't remember so many people in last 12 years.

The qualification consists of 10 boulders in a flash style, for me the most difficult is the crack, but I climb all the boulders in 15 attempts and am waiting impatiently for my results. Only 8 of us pass on to the final, I'm among them - I end up second, after my brother. 

At 2 p.m. I'm giving autographs at the Singing rock stall together with Lucka Hrozová. It's nice to give autographs to little kids.

The girls' final starts at 6 p.m. in an "easy" style. The only one who climbs all the four boulders is Edita Vopatová, who truly deserves the first place.

At about 8 p.m. it's our turn, I start climbing penultimate and I somehow manage to keep my nerves calm. At the first boulder I manage to do the jump but can't place my feet on the round boulders. Number two is a power boulder and I'm lucky to finish it at the first attempt. At the third boulder I need to figure out the beginning, then I reach the crux twice but then I can't get any further. The fourth boulder is a must-have, I finish it at the first attempt and I earn the third place. It's close, I'm only two zone-attempts away from Štěpa Volf. 

Roman Kučera is second, he did really well. He put Martin under pressure but Martin's four flash climbs showed who is the king... 

The whole competition has a great vibe, which is partially also thanks to MHFF and the great audience. I enjoy the new holds, there are plenty of them in the qualification as well as in the final. The prizes are great, too - a mat, a diploma, a medal and price money, this is more than enough. Thanks a lot to the organizers for the good quality competition.

pondělí 20. srpna 2018

SP Mnichov

Mnichov každoročně patří mezi top svěťáky a těším se, co stavěči vymyslí.

Lezu jako 43. a je už celkem teplo. V jedničce škoda, padám prvním pokusem z topu, pak už tam ani nedolezu. Dvojka má těžký skok, tady chybí lepší koordinace. Ve trojce víceméně nenastoupím. U čtyřky i přes těžké obliny a oblé nohy tečuji chyt pod zónou. No a v poslední pětce nastoupím a neudělám přepad odprava.

Co říct k výkonu... spokojený určitě nejsem, jedničku jsem měl udolat, ale pak? Přijde mi, že nůžky mezi amatéry a profíky se rozevírají čím dál více, chuť trénovat je, ale na závody je to pořád málo. Výkonnost, kterou všichni mají, je ohromná, a to se nebavím o nejlepších, ti jsou úplně jinde. No, uvidíme, co přinese Insbruck, a na podzim hurá do skal...






















                     
                      
                            kvali 1




                             kvali 2























                      
                       
                          kvali 3




                              
                             kvali 4






















                                  kvali 5


Every year the World Cup in Munchen is one of the best World Cup competitions and I wonder what surprises the builders have for us. 

I climb 43th and it's quite hot already. At the first boulder I fall from the top at the first attempt and later I can't get that far, too bad. For the second boulder I'm not coordinated enough - the jump is just too hard for me. With the third boulder I can't even start and the fifth boulder is only a bit better. But despite all the difficulties with round holds I touch the hold under the zone of the fourth boulder. 

Well, what should I say about my performance? I'm definitely not satisfied with it, I should have finished the first boulder... but the rest of them? It seems to me that the differences between the amateurs and professional climbers keep growing and even though I am motivated to train, it still isn't enough for the competitions. The others are very good and strong and I don't even mention the best of them, who are on a totally different level. Well, let's see what Innsbruck brings and let's go outdoors in autumn...

pondělí 25. června 2018

Sloup a Zlomené Srdce

V neděli razím opět do Starých skal, je parádní podmínka na malé chyty a skvěle to drží, proto se rozhoduji dát opět šanci Zlomenému Srdci. Po rozlezu se dnes cítím skvěle. V prvních dvou pokusech zaváhám, ale třetím dolézám Lamače a konečně nepadám v Prstech Zla. Prsty se mi už otvíraly a doskok do lišty byl tak tak, boulder mi zabral 4 dny. Přesunu se pod Síla Je Kouzlo, kde si dělám highpoint levou rukou do spoďáku, který chvilinku udržím, spoďáky ale ždímou a síla odchází, tohle bude jiný příběh...

Jinak gratulace klukům k Tekutému Štěstí, je to parádní lajna!






On Sunday I come back to Staré skály, conditions are great for the small holds so I decide to try Zlomené Srdce again. I feel awesome after the today's warm up. First I hesitate a bit but at the third attempt I finish Lamač and finally I don't fall from Prsty zla. I already felt my fingers opening and the jump to the ledge was very close to failure, it took me four days to finish this one. I move under Síla Je Kouzlo, where I do a highpoint to the undercling with my left hand and hold it for a little while but it's really exhausting and all the power is gone, this will be a totally different story. Anyway, congratulations to the guys for finishing Tekuté Štěstí, it's an amazing line!

úterý 12. června 2018

Svěťák ve Vailu

Letos konečně klapl SP ve Vailu. Vyrážím s bráchou, který mi dělá skvělého průvodce a bez jehož angličtiny bych byl... víte kde. Letíme na otočku ve středu a vracíme se v pondělí. Ubytko máme zařízené u jedné skvělé české rodiny nedaleko Vailu, krásný byt, výhled do přírody, starají se o nás jako o vlastní - co víc si přát. Během čtvrtka se protáhneme na skalách, potom klasika registrace a meeting.



                                     aktivace na skalách

Trochu se peru s časovým posunem, ale do pátku se s tím srovnávám. Vail je super pěkné místo, přirovnal bych ho ke Švajcu: údolí a hezké městečko.



                     ty výhledy...

SP je tu něco jako u nás fesťák, ale tady mají Mountian Games - více sportů: kajak, kola, běh atd. V pátek lezu asi ve 12.30, místy svítí sluníčko, ale naštěstí jsou profily až na jeden ve stínu. Na rozlezu se cítím velmi dobře, v jedničce zóna, pak čisté peklo. Ve dvojce koordinační skok, ten se mi podaří udělat, i vybojovat zónu, ale dále je to jiná písnička. Ve trojce je pěkný silový boulder, nohy napřed, ale pak se blbě srovnám a padám z chytu pod zónou. Ve čtyřce je celkem jasný program, ale ze zóny to teprve začíná, tečuji předposlední chyt.



                                 kvalda č. 4

V pětce škoda, asi třikrát padám z kroku do zóny, to mě mrzí, stálo mě to celkem dost míst, ale na slunku to není nic pro mě.



           kvalda č. 5, těsný neúspěch na zóně

Celkově jsem docela spokojený s výkonem, s umístěním už úplně tolik ne. 69. místo, je sice oproti Moskvě posun, ale půlka startovního pole to není. Přesto bylo o co bojovat a můj poznatek z těchto závodů je takový, že když jsem dolezl do zóny, do topu to bylo ještě dvakrát těžší. Druhou zajímavostí je, že si dost závodníků přidýchávalo kyslík, podávat maximální výkon ve 2.500 m.n.m. není nic jednoduchého. Bráchovi se bohužel nedaří postup, i tak solidní 29. místo. Trochu škoda, že jsme neměli druhou skupinu, ta by pro nás byla asi přívětivější. V sobotu se mrkneme na semifinále a finále, kde svoje vítězství korunuje Alex, super hydraulika oproti ostatním, krásný zážitek. Kluci byli taky hodně zajímaví, šestý závod, šestý jiný vítěz, tentokrát Rei Sugimoto, druhý skončí senzačně domácí Sean Bailey. Po závodech mi brácha cestou do Denveru ukazuje legendární Echale, jedno z prvních 8B+ v Americe, čistý pure bouldering.



                                      byl jsem tady...

Přespíme pár hodin v autě a brzy ráno v neděli letíme směr domov, bylo to tady úžasné, ale bohužel strašně krátké...


This year I finally took part in the World Cup in Vail. I travel with my brother, who is a great guide, it would be very tough without his English. We only make a quick trip, arriving on Wednesday and taking off on Monday. We are accomodated by an amazing Czech family near Vail, the appartment is beautiful, with a great view and they care about us as if we were their own family members. On Thursday we warm up a bit outdoors and then comes the registration and the meeting.

I'm a bit struggling with a jet lag but on Friday I'm mostly ok. Vail is a super nice place, similar to Switzerland - a beautiful town in a valley.

The World Cup is something like a festival here. It's called Mountain Games, there are several other disciplines, such as kayak, cycling, running etc. On Friday I climb at 12.30, the sun is shining hard but fortunately all the profiles except for one are in shadow and I feel good during the warm up. I reach the zone of the first boulder but after that it's a pure hell. Then there is the second boulder with a coordination jump and another zone for me, but the rest of the boulder is too hard. The third boulder is a feet-first power climb, I fall one hold before the zone. Number four seems quite clear to me, I get to the zone and then I touch the penultimate hold.

At the fifth boulder I fall three times from the zone move, I'm sorry about this one, it cost me a better result but I'm hopeless in the sun.

In all, I'm quite satisfied with my performance and not so much with my results. The 69th place is an improvement, at least compared to Moscow, but still... Anyway, it was a good experience and I found out that once I reached the zone, the remaining part of the boulders was twice as hard. Another interesting fact was that many competitors used oxygen bombs, it wasn't easy to do your best at 2500 meters above the sea level. Nevertheless, Martin ended 29th, which is very good, too bad it wasn't enough to pass to the semifinal. I think if we were in the second group the chances would be better. On Saturday we watch the semifinal and final with Alex as the winner - an amazing show. The men's category was very interesting, too, the sixth part of the World Cup series had yet another winner, this time it was Rei Sugimoto, followed by Sean Bailey. After the competition and on our way to Denver my bro showed me the legendary Echale boulder, one of the first American 8B+s, pure bouldering.

We sleep in the car and early on the Sunday morning we fly home. It was amazing, but too short...

čtvrtek 24. května 2018

Další dvě návštěvy ve Sloupu

Opět jsem v krátké době zavítal na "boulderovku" do Starých. První návštěva nic moc, beru to více jako trénink. Na druhou návštěvu mám připraveno něco na přelezení. Povede se mi spojení Jepičího Života a Hypochondrie (jasné 8A). Jde o delší lezení okolo 10 kroků, padá se na konci, kde je potřeba závěrečná pumpa ze spoďáku. Boulder jsem zkoušel tři dny, nutno podotknout, že vždy ke konci, takže síla už nebyla, dnes dávám rychle - na druhý pokus.



Další jasný cíl z minula je H5N2 Low start (start obě ruce ve spoďáku dole) nejtěžší je hrozný nástřel ze spoďáku (5 dní pokusů a nic), zkusím bráchy betu - taky hodně silovou přes výměnu v bočáku - je to mnohem jistější, ale než se z toho člověk vymotá, síly ubývají, ještě spadnu o dva kroky dále. Dnes ale po 1,5 hodině držím dobrou topovou polici a je hotovo, klasa těžší 8A+ nebo za sebe jsem nahodil 8A+/8B, uvidíme.

Poslední dobou se snažím více trénovat - silová cvičení, ráno Staré skály, odpoledne druhá fáze na boulderovce... Snad to moje tělo vydrží, Amerika se totiž blíží... 




Within a short time period I made two other visits to the "gym" at Staré again. The first session wasn't very successful, I take it more as a training. But at least I am well prepared for the next visit. I successfully link Jepičí Život and Hypochondrie (a clear 8A). It's a long climb, about 10 moves and it is easy to fall at the end. I've been trying to climb this boulder for three days but each time it was towards the end of the session and I was too tired to finish. Today I'm done with it quickly, I need just two attempts.

My next goal is H5N2, low start (starting with both hands holding the undercling at the bottom). The part with an undercling is hardest of all (it cost me 5 days of fruitless attempts), I tried my brother's beta which requires lots of strength, there is a switch in the side pull and it's more stable, but before I got over this part all the power was gone and I fell two moves back. But today I hold the top ledge after about an hour and a half - and that's it. Its grade is a harder 8A+ or maybe 8A+/8B.

Lately I'm trying to train harder - I have some strength training, I go to Starý skály in the morning and in the afternoon I train at the gym... I hope my body will keep up with me, America is coming soon...

sobota 19. května 2018

Týden návštěv ve Sloupu

Během posledního týdne jsem byl pětkrát ve Sloupu. Dvě soboty jsem jel s rodinkou a pak jsme pokračovali na Holštějn na oběd, z Brna je to vděčný výlet. V týdnu už peláším hodně brzy sám, vstanu ve 4 h a v 5 h už jsem ve Starých skalách. Podařilo se mi vylézt pět nových boulderů, plus nějaké lehčí. Bohužel na béčko si ještě musím počkat, nějaká jsem zkoušel, ale je to úlet.

Lamač Dívčích Srdcí 8A+ FA, těžký krok ze stisku do lišty a přehození nohou, zajímavý boulder, který půjde prodloužit buď o Prsty Zla, nebo až do Kníkavce Zvědavce.



Výbuch v Halifaxu, asi lehčí 8A+ FA, pure bouldering, hodně těžký krok přes spoďák.


H5N2 8A FA, stejně jako H5N1, ale z hrany doleva, těžký nástup ze spoďáku do lišty, pěkný silový boulder. SD verze projekt, mám zde 5 dní a už jsem byl blízko přelezu.



Vyschlý Potok 7C FA



Moment Překvapení 7B+ FA

Baví mě to tady dost, po dvou hodinách jsem pokaždé zničen, příjde mi, že si tím neskutečně zatrénuji, takže budu v návštěvách pokračovat, snad to zacinká i těžšími přelezy.



Last week I made five visits to Sloup. On Saturdays I went with my family and after climbing we continued to Holštejn to grab some lunch. From Brno it's a nice family trip. When the working week starts I go all on my own, waking up at 4 a.m. and coming to Staré skály at 5 a.m. I climbed five new boulders, plus several easier ones. Unfortunately I'm still waiting for climbing some Bs. I tried but it was too much for me at the moment.

Lamač Dívčích Srdcí 8A+ FA, a hard move from a grip to the ledge and leg switch - an interesting boulder which could be made longer by adding Prsty Zla or Kníkavec Zvědavec.

Výbuch v Halifaxu, probably an easier 8A+ FA, pure bouldering, a super hard move over an undercling.

H5N2 8A FA, same as H5N1, but from the edge you must go to the left, a hard start from the undercling to the ledge. A nice power boulder, SD version project. I have been trying this one for five days and was very close to finishing.

Vyschlý Potok 7C FA

Moment Překvapení 7B+ FA

I enjoy climbing here a lot, after every two hours I'm totally exhausted and I think it's great training, too. I plan to continue visiting this area and I hope more successful climbs with higher grades will follow soon.

úterý 8. května 2018

Spolupráce s Rafiki

Dostal jsem nabídku spolupráce od Rafiki, díky moc za vychytané oblečení, těším se na další produkty.

Mrkněte na http://www.rafiki.cz/


I got an offer of cooperation from Rafiki. Thanks a lot for the neat clothes, I'm looking forward to the other products.

Check out their website http://www.rafiki.cz/