Dnes se mi během dopoledne povedlo přelézt novinky od Martina Švece, nutno podotknout, že jsem to lezl trochu jinak. Ještě se mi podařilo přidat dva nové bouldery na Nové Rasovně viz. videa. Těším se příště na další tři projekty, které mám v Holštejně. Momentálně se cítím dobře, jelikož se mi podařilo zhubnout z 79 na 73,5 a mám obrovskou motivaci makat dále v tréninku.
Videa:
Minulý víkend proběhl poslední boulderingový závod tohoto roku a to MČR ve Slaném. Jezdím sem od roku 2012 a nechyběl jsem na žádném závodě. Kvalifikací proběhnu skvěle: 5 topů a 6 zón stačí 2. místo ve skupině za Kůčou a celkově na 5. místo v součtu obou dvou.
Foto: Petr Chodura
V sobotu jsem hodně natěšenej, odpočatost, kůže je, podmínka taky a navíc přichází skvělé zprávy z Číny, že brácha je na hranici postupu do finále, to mi dělá velkou radost :) Semifinále se nese ve zvláštním duchu, jako by od začátku bylo všechno proti mě. Na jedničce dostávám info, že si mám dávat bacha na dotyk pásky, kterou těsně líznu, proto zkouším boulder úplně jinak a to je slepá ulička, náskokem do velmi malého palečku. Ve dvojce velmi lehké do zóny a pak velmi těžký skok na rychlé ruce, tady top uniká o kousek, sahám si na něj, ale neudržím. 
Foto: Petr Chodura
Trojku si pohlídám a s rezervou dávám na první. Nechápu co je to ve čtyřce: kroky: levá, pravá, levá, pravá a levá, bez nápadu a tady padá 18 topů do 3 pokusů, dávám na první,. Převisy jsou tentokrát proti mě, nenaženu si tady vůbec nic. Velká škoda, že nejsou v harmonii těžké kolmice a těžké převisy. Celkově mě to háže těsně za postupové příčky a to na 9. místo. Z finále mám smíšené a rozpačité pocity, spousta černé pásky, protesty v holkách a vypadá to na velký triumf Šímy Potůčka, zároveň mám velkou radost i ze třetího místa Kůči. Bohužel radost a smutek klukům bere protest, Lukáš Mokroluský se posouvá z pátého na první místo. Velká kaňka na náš hezký sport. Celkově obsazuji za celý rok 2. místo, nebudu lhát, že jsem zklamaný. Těšil jsem se na finálový souboj Jáši, Marina, mě a Šímy, že se poperem o celkové vítězství za rok 2023. S pokorou musím uznat, že tady nebyli všichni nejlepší a některé závody by vypadaly jinak, musím si vážit druhého místa. Letos nejvíce vítězství na ČP v Jungli na jaře... 
Foto: Petr Chodura
Po dovolené se zase dostávám do tréninkového tempa. Kam jinam v létě než do chladné jeskyně starých skal, za poslední týden a půl jsem tu byl třikrát. Minulý týden jsem se už cítil lépe než úvodní návštěvy a mohl jsem pokusovat Jaxitaxe Low a hned po rozlezu na první pokus vylézt Jepičí Život Low. K úvodním boulderům to přidá tři kroky. Z Jaxitaxe Low jsem měl radost, lezl jsem ho jinak, než tenkrát vyšší verzi, viz. video. Ještě zkouším dosat do těla H1N1, naděje tam je, ale ještě to nějaký čas potrvá...
Když jsem se minulý rok dozvěděl, že bude světový pohár v Praze, byl jsem nadšený. Hned mě napadla myšlenka, že by bylo skvělé se tady rozloučit s mezinárodními závody. Naposledy jsem v reprezentaci startoval na ME v Zakopaném 2019 a skončil jsem poslední, takle jsem se loučit nechtěl. Cesta do reprezentace byla celkem dost složitá, dvakrát jsem měl na nominačních závodech velké štěstí, že jsem postupoval do finále z posledního osmého místa. Ve finálových kolech jsem ale zabojoval a vysloužil jsem si místo v reprezentaci a šanci si zazávodit na domácím svěťáku, tím se mi splnil jeden z lezeckých snů. Jedu s celou rodinou a na závody se hodně těším. Kvalifikaci jsem si moc užil, vylezl jsem sice jen 3 zóny, ale nebyl jsem poslední a z čechů na třetím místě. Určitě šly vylézt silové bouldery čtyřka a pětka, ale musel bych mít víc natrénováno, takle jsem zalezl svůj strop. Můj nejlepší výsledek ze světového poháru je 26. místo v Meiringenu v roce 2016. Byl to jeden z nezapomenutelných závodů a asi nejsilnějších okamžiků v mém lezeckém životě, protože tady brácha vybojoval báječné druhé místo a byl hrozně blízko k vítězství. Určitě se najdou i další pěkné výsledky, jak na ME, tak na MS, kousek za 40. a 50. místem. Ještě jedna zajímavost, můj první světový pohár byl v Brně v roce 2004, ale na obtížnost. Za reprezentaci jsem nastoupuil už jako 14tiletý na Evropském poháru v Terstu a to už v roce 2001. Byl to epický závod, 3 vítězství na jedněch závodech - Mrázy, Pavla Solanského a Terezy Kysilkové patří k dalším pokladnicím českého lezení. Úplně nekončím, ještě pár lez budu závodit na tuzemských závodech, jelikož závody prostě miluju a hodně mě ta výzva baví, tedy pokud zdraví dovolí...
Boulder č. 1 foto: climbingworldcuprague ( Petr Chodura )
Boulder č. 2 foto: climbingworldcuprague ( Petr Chodura )
Boulder č. 3 foto: climbingworldcuprague ( Petr Chodura )
Boulder č. 4 foto: climbingworldcuprague ( Petr Chodura )
Boulder č. 5 
Závodiště
Miláčci zlobivý
Loučení se svěťákem, díky Praho.
Dnes je asi poslední velmi chladný den před létém a já toho využívám na návštěvu Holštejna, cíl je jasný Blatant. Lezu trochu jinak než kluci, ale mučivé lišty a stisky jsou brutální. Jeskyně je perfektně vyfoukaná, po rozlezu cítím, že dnes by to mohlo jít. Po asi 45 minutách dávám dnes asi na čtvrtý pokus, ikdyž se skoro sesypu z výlezu, pro mě hodně těžkej boulder a vůbec to není můj styl. 
V pátek jedu na hlavní cíl Blatant, vymýšlím jinou krokovou sekvenci, ale zastavuje mě beznadějný krok do lišty. Jdu se podívat na Novou Rasovnu, kde se daří Celoťělák, zajímavý zabrání přes špičky celým tělem, klasa cca 7C+. Dneska jsem měl jasný plán vylézt Blatanta, ale dostávám výprask, jde to hůře než v pátek, drobnou radost mi udělá vymyšlení jedné nohy. Jdu na Novou Rasovnu, kde mi v hlavě leží prodlužka Celoťěláku, vlastně nejsou to těžké kroky, ale pozice a rovnání do špiček je o dost těžší, po asi hodině dělám přelez, klasa někde 8A-8A+,. Jdu se ještě podívat na dva krásné projekty nedaleko.
1. Dablšpicar 8A+
2. Celotělák 7C+
3. Cvok Haus 7B
Dablšpicar FA
Včera jsem byl po dlouhé době omrknout Babí Lom. Hlavním cílem je Amnestie, tam bohužel dost dostávám na zadek, nejde mi se snížit do startu, po asi hodině se vzdávám a jdu pod vyhlídku, kde mám ještě dva resty. První je Izabela, po nakrokování to jde celkem rychle, špičky na začátku jsou betonový. Nataša mi příjde trochu těžší, bojuju trochu s bolestí chytů a vyhnout se všem možným kamenůn, asi po půl hodině dávám. Velmi pěkný den s dobrou podmínkou kousíček za Brnem.
Můj prolezený set, přeci jenom špičky byly důležitější než klasický stání na stupech.
