Popravdě řečeno se mi na Mejcup moc nechtělo, radši jsem chtěl jet s Peťou někam na skály, ale je ošklivě a zima, tak si nenechám tento závod ujít. 6.45h přicházím na Rajče a registruju se jako první, z kvalifikace mám trochu obavy, protože na Rajčeti se toho moc vymyslet nedá, ale jsem mile překvapen, bouldery jsou hodně lehké pro velké spektrum lezců a to se mi líbí, palec nahoru, na Friťáku jsou o třídu těžší, ten správnej nářez začne až na boulder centrum VUT. Na VUT se cítím jako doma, pár let jsem tady hodně trénoval, teď už sem chodím méně, ale rád se sem na tréninky vracím. Ztracím tady pár pokusů, tak si říkám, že rozhodne kotelna. Cestování po boulderovkách mě zpříjemňije moje auto, takže žádné zdržení nehrozí. Na Kotelně se mi ze začátku moc dobře neleze, ale časem se mi daří dát i nejtěžší žlutý boulder a mám zkomplenováno všech 26 boulderů na 33 pokusů, dost se obávám, jestli to bude stačit, je tady spousta dobrých borců a slováci, naštěstí postupuji z 5. místa. Ve finále holek vítězí největší favoritka Peťa Růžičková, druhá je Katka Zachrdlová a třetí Silva Rajfová, který jsem to moc přál, po těch všech zraněních, znám ji od poloviny 90. let, kdy jsme začínali závodit v dětských kategoriích. Start finále chlapů se o hoďku protáhne, zatím v izolaci na sebe necháme malovat indiáncké a bojovné obrazce. V jedničce je skok z pódia, následnou oblinu nedokážu vůbec přebrat, a všem klůkům se daří mě porazit, tak si říkám, že mám konečnou, jsem tady nejhorší a končím. Bohužel se zraňuje Adam a tím pádem já neuvěřitelně postupuji na další boulder, mám obrovské štěstí, ale vůbec z toho nejsem nadšenej, že se zraňuje nejlepší lezec planety... Dvojka je už o něčem jiném, skok do obliny, pak je pobrat a skočit do topu, daří se mi na první pokus přelézt, to mě hodně nakopává k tomu předvést své maximum. V trojce je lezení po modrých svalech, které mi dost sedí, vždy se mi daří vylézt do posledního kroku, ale ten je tak těžkej, že ho nemůžu ani z jednoho pokusu dát. Čtyřka mi náramně sedne a na první pokus jsem nahoře, top je docela vtipnej, lezec musí dát přesné koleno, pustit se oběma rukama a na vytyčené místo dát obě ruce na TOP. Můj postup mezi nejlepší tři na Glóbus bych přirovnal k pochodu vojáka, který je slepý a jde po minovém poli... Na Glóbusu je start skokem z baru, pak silový strop a obliny, pak menší obliny a dlouhý krok do ještě menších oblin, kde třikrát spadnu skoro stejně. Velice zaslouženě a po pravém vítězí Marťas, já skončím pro mě na neuvěřitelném druhém místě, tolik štěstí jsem za svoji lezeckou kariéru neměl, je pravda, že být to na závodech, kde jsou jasná pravidla, tak bych dávno skončil na 8. místě. Moje dosavadní maximum na Mejcupu bylo třikrát 4. místo, takže pro mě velký posun Třetí končí Ondra Nevělík, který předvedl, že je sakra hodně dobrý! Chtěl bych poděkovat za podporu své milované Peťe, pak mamce s Jirkou a Verče, kteří když občas přijedou se mrknout na nás na závody, tak mi přináší neuvěřitelné štěstí, byli na těchto závodech: V Teplicích nad Metují 2012 na MČR 1. místo, letos na Adidas Praha 2. místo a teď na Mejcupu 2. místo. Závěrem bych poděkoval pořadatelům za další ročník a třeba příští rok se to posune někam dále...
Finálový boulder na Glóbusu, foto od Radmila Schneidera
Kvalifikace na kotelně - žlutý nejtěžší boulder, foto od tajné ctitelky :)
To be honest, I was not
much into going to Mejcup, I would rather wo climbing somewhere with Peťa but
since it was cold and terrible weather, so I decide not to miss this event. I
arrive at Rajče at 6:45 and I am the first one to register. I am a bit afraid
of qualification but I am nicely surprised, boulders are very easy for a wide
range of climbers, which I like, thumb up, on Friťák they are one level higher,
the right stuff starts on VUT boulder centre. I feel there like at home, I used
to train there a lot. I finish all 26 boulders on 33 attempts, I am afraid if
this will be enough to get to the final, there are many good guys, fortunately
I make it from the 5th place.
The men’s final is
delayed, in the meantime we have Indian and warrior paintings painted on us in
isolation. In number one, there is a jump from the stage but I can’t make over the
subsequent dull edge, so I think that the end for me, I’m the worst one here. Unfortunately,
Adam gets injured and I therefore unexpectedly move on to the next boulder, I
am really lucky but on the other I’m fond of the best world’s climber getting
injured...
I make the next three
boulders and become one of the best three best climbers, which I would compare
to a blind soldier walking in a mine field. The rightful winner is Martin, I am
on the – for me unbelievable – 2nd place; I haven’t been this lucky
in my whole climbing career. It is true that if I were in a contest with
strictly defined rules, I would have ended on the 8th place. My
ranking on Mejcup so far had been 4th place three times, so it is a
great move for me. The third place went to Ondra Nevělík, who has shown he is
damned good!
Žádné komentáře:
Okomentovat