Minulou středu vyrážíme na mistrovství světa směr Mnichov, ve čtvrtek nás čeká kvalifikace. V izolaci super servis v podobě občerstvení, které nemělo chybu, němci se vytáhli, super kvalitní organizace, časový harmonogram běžel, jak po másle.
Skoro celá reprezentace
Průběh mistrovství byl úžasnej, v tak krásném prostředí jsem snad nelezl, olympijský stadión, přilehlé sportoviště a nádherný park mně úplně dostávaly do kolen, byla to nádhera!
Olympijský stadión pro 70000 sedícíh diváků
Park s jezírkem a místním Everestem
Panorama z kopce
S mým oblíbencem - Freddie Mercury
V kvalifikaci byli bouldery dost kruté, vůbec se s tím nemazali, i o zóny bylo důležitý bojovat. První kolmáč, velký oblý nohy, chyty žádný a doprava do řezek, konec oblý top i tam jsem viděl švéda třikrát spadnout.
Dvojka, 7 zelených struktur pár černých chytů a nevěděl jsem kudy kam, skončil jsem po úvodních dvou krocích, moc těžké.
Trojka skok na pravačku do dvoučlánkové lišty na celou ruku v převisu a levou do obliny, pak ještě těžký dolez kolem zóny, to mi sedlo a byl jsem po čtyřech pokusech nahoře.
Ve čtyřce jsem pozdě vymyslel, že se šlo lézt z nástupových chytů doleva rovnou do zóny, pořád jsem zkoušel doprava do struktury s chytem, která tam byla zbytečně, v nejlepším pokusu jsem spadnul z topu, pak už nebyla rezerva a čas, stálo mě to 39.-40. místo, škoda.
Pětka pro mě peklo, první krok do trojúhelníkové zóny kterou mi uznali držením ze spodu, avšak jsem asi 5krát stekl z horní hrany, kde se měla držet, pak následoval průtlak, přes dalekou pravou nohu, celkově mně to hodilo 1boulder na 4 pokusy a 3 zóny na 9 pokusů, 53.-54. místo.
K boulderům bych chtěl říct, že byli o třídu až dvě výše, to platí o postupu do semifinále. TOP 20 kluků jsou o dvě třídy lepší a ti nejlepší o tři. V semifinále jsem hodně fandil bráchovi, ale i tak z toho bylo pěkné 15, místo, Adam si s přehledem zajistil finálový večer. Finále bylo famózní, hodně napínavý, Adam předvedl bojovníka do poslední vteřiny a titul si hodně vydřel, byl to moc krásný zážitek...
Jedna společná z místího kopce
Last Wednesday we went to the world championship in Munich, qualifications were ahead of us on Thursday. In the isolation the service was great, excellent refreshments, the Germans really did their best. Excellent organization, the time schedule went smoothly.
The championship was amazing, I had never climbed in such beautiful settings before, Olympic stadium, adjacent sport fields and a nice park got me on my knees, it was wonderful!
The boulders in the qualification were pretty harsh, they really didn't spare us, it was even important to fight for zones. The first one was a perpendicular one, no holds, a rounded top, I saw a Swedish guy fall off three times.
No 2, 7 green structures, a few black holds and I didn't know where t go, I finished after first two steps, too difficult. No 3 with a jump but it fitted me and I was on the top after four attempts. In No 4 I figured out too late how to do it and in my best attempt I fell off the top and no time was left, so in the end it was 53rd–54th place, what a pity.
I would like to say about the boulders that they were one or two classes higher, this applies to getting through to semi-finals. TOP 20 guys are two classes better and the best ones three classes. I cheered for my brother in the semi-finals a lot, he made it to a nice 15th place, and Adam confidently made to the final. The final was great, really thrilling, Adam fought till the very last second and worked really hard for the title, it was a beautiful experience...
Žádné komentáře:
Okomentovat