pondělí 25. června 2018

Sloup a Zlomené Srdce

V neděli razím opět do Starých skal, je parádní podmínka na malé chyty a skvěle to drží, proto se rozhoduji dát opět šanci Zlomenému Srdci. Po rozlezu se dnes cítím skvěle. V prvních dvou pokusech zaváhám, ale třetím dolézám Lamače a konečně nepadám v Prstech Zla. Prsty se mi už otvíraly a doskok do lišty byl tak tak, boulder mi zabral 4 dny. Přesunu se pod Síla Je Kouzlo, kde si dělám highpoint levou rukou do spoďáku, který chvilinku udržím, spoďáky ale ždímou a síla odchází, tohle bude jiný příběh...

Jinak gratulace klukům k Tekutému Štěstí, je to parádní lajna!






On Sunday I come back to Staré skály, conditions are great for the small holds so I decide to try Zlomené Srdce again. I feel awesome after the today's warm up. First I hesitate a bit but at the third attempt I finish Lamač and finally I don't fall from Prsty zla. I already felt my fingers opening and the jump to the ledge was very close to failure, it took me four days to finish this one. I move under Síla Je Kouzlo, where I do a highpoint to the undercling with my left hand and hold it for a little while but it's really exhausting and all the power is gone, this will be a totally different story. Anyway, congratulations to the guys for finishing Tekuté Štěstí, it's an amazing line!

úterý 12. června 2018

Svěťák ve Vailu

Letos konečně klapl SP ve Vailu. Vyrážím s bráchou, který mi dělá skvělého průvodce a bez jehož angličtiny bych byl... víte kde. Letíme na otočku ve středu a vracíme se v pondělí. Ubytko máme zařízené u jedné skvělé české rodiny nedaleko Vailu, krásný byt, výhled do přírody, starají se o nás jako o vlastní - co víc si přát. Během čtvrtka se protáhneme na skalách, potom klasika registrace a meeting.



                                     aktivace na skalách

Trochu se peru s časovým posunem, ale do pátku se s tím srovnávám. Vail je super pěkné místo, přirovnal bych ho ke Švajcu: údolí a hezké městečko.



                     ty výhledy...

SP je tu něco jako u nás fesťák, ale tady mají Mountian Games - více sportů: kajak, kola, běh atd. V pátek lezu asi ve 12.30, místy svítí sluníčko, ale naštěstí jsou profily až na jeden ve stínu. Na rozlezu se cítím velmi dobře, v jedničce zóna, pak čisté peklo. Ve dvojce koordinační skok, ten se mi podaří udělat, i vybojovat zónu, ale dále je to jiná písnička. Ve trojce je pěkný silový boulder, nohy napřed, ale pak se blbě srovnám a padám z chytu pod zónou. Ve čtyřce je celkem jasný program, ale ze zóny to teprve začíná, tečuji předposlední chyt.



                                 kvalda č. 4

V pětce škoda, asi třikrát padám z kroku do zóny, to mě mrzí, stálo mě to celkem dost míst, ale na slunku to není nic pro mě.



           kvalda č. 5, těsný neúspěch na zóně

Celkově jsem docela spokojený s výkonem, s umístěním už úplně tolik ne. 69. místo, je sice oproti Moskvě posun, ale půlka startovního pole to není. Přesto bylo o co bojovat a můj poznatek z těchto závodů je takový, že když jsem dolezl do zóny, do topu to bylo ještě dvakrát těžší. Druhou zajímavostí je, že si dost závodníků přidýchávalo kyslík, podávat maximální výkon ve 2.500 m.n.m. není nic jednoduchého. Bráchovi se bohužel nedaří postup, i tak solidní 29. místo. Trochu škoda, že jsme neměli druhou skupinu, ta by pro nás byla asi přívětivější. V sobotu se mrkneme na semifinále a finále, kde svoje vítězství korunuje Alex, super hydraulika oproti ostatním, krásný zážitek. Kluci byli taky hodně zajímaví, šestý závod, šestý jiný vítěz, tentokrát Rei Sugimoto, druhý skončí senzačně domácí Sean Bailey. Po závodech mi brácha cestou do Denveru ukazuje legendární Echale, jedno z prvních 8B+ v Americe, čistý pure bouldering.



                                      byl jsem tady...

Přespíme pár hodin v autě a brzy ráno v neděli letíme směr domov, bylo to tady úžasné, ale bohužel strašně krátké...


This year I finally took part in the World Cup in Vail. I travel with my brother, who is a great guide, it would be very tough without his English. We only make a quick trip, arriving on Wednesday and taking off on Monday. We are accomodated by an amazing Czech family near Vail, the appartment is beautiful, with a great view and they care about us as if we were their own family members. On Thursday we warm up a bit outdoors and then comes the registration and the meeting.

I'm a bit struggling with a jet lag but on Friday I'm mostly ok. Vail is a super nice place, similar to Switzerland - a beautiful town in a valley.

The World Cup is something like a festival here. It's called Mountain Games, there are several other disciplines, such as kayak, cycling, running etc. On Friday I climb at 12.30, the sun is shining hard but fortunately all the profiles except for one are in shadow and I feel good during the warm up. I reach the zone of the first boulder but after that it's a pure hell. Then there is the second boulder with a coordination jump and another zone for me, but the rest of the boulder is too hard. The third boulder is a feet-first power climb, I fall one hold before the zone. Number four seems quite clear to me, I get to the zone and then I touch the penultimate hold.

At the fifth boulder I fall three times from the zone move, I'm sorry about this one, it cost me a better result but I'm hopeless in the sun.

In all, I'm quite satisfied with my performance and not so much with my results. The 69th place is an improvement, at least compared to Moscow, but still... Anyway, it was a good experience and I found out that once I reached the zone, the remaining part of the boulders was twice as hard. Another interesting fact was that many competitors used oxygen bombs, it wasn't easy to do your best at 2500 meters above the sea level. Nevertheless, Martin ended 29th, which is very good, too bad it wasn't enough to pass to the semifinal. I think if we were in the second group the chances would be better. On Saturday we watch the semifinal and final with Alex as the winner - an amazing show. The men's category was very interesting, too, the sixth part of the World Cup series had yet another winner, this time it was Rei Sugimoto, followed by Sean Bailey. After the competition and on our way to Denver my bro showed me the legendary Echale boulder, one of the first American 8B+s, pure bouldering.

We sleep in the car and early on the Sunday morning we fly home. It was amazing, but too short...

čtvrtek 24. května 2018

Další dvě návštěvy ve Sloupu

Opět jsem v krátké době zavítal na "boulderovku" do Starých. První návštěva nic moc, beru to více jako trénink. Na druhou návštěvu mám připraveno něco na přelezení. Povede se mi spojení Jepičího Života a Hypochondrie (jasné 8A). Jde o delší lezení okolo 10 kroků, padá se na konci, kde je potřeba závěrečná pumpa ze spoďáku. Boulder jsem zkoušel tři dny, nutno podotknout, že vždy ke konci, takže síla už nebyla, dnes dávám rychle - na druhý pokus.



Další jasný cíl z minula je H5N2 Low start (start obě ruce ve spoďáku dole) nejtěžší je hrozný nástřel ze spoďáku (5 dní pokusů a nic), zkusím bráchy betu - taky hodně silovou přes výměnu v bočáku - je to mnohem jistější, ale než se z toho člověk vymotá, síly ubývají, ještě spadnu o dva kroky dále. Dnes ale po 1,5 hodině držím dobrou topovou polici a je hotovo, klasa těžší 8A+ nebo za sebe jsem nahodil 8A+/8B, uvidíme.

Poslední dobou se snažím více trénovat - silová cvičení, ráno Staré skály, odpoledne druhá fáze na boulderovce... Snad to moje tělo vydrží, Amerika se totiž blíží... 




Within a short time period I made two other visits to the "gym" at Staré again. The first session wasn't very successful, I take it more as a training. But at least I am well prepared for the next visit. I successfully link Jepičí Život and Hypochondrie (a clear 8A). It's a long climb, about 10 moves and it is easy to fall at the end. I've been trying to climb this boulder for three days but each time it was towards the end of the session and I was too tired to finish. Today I'm done with it quickly, I need just two attempts.

My next goal is H5N2, low start (starting with both hands holding the undercling at the bottom). The part with an undercling is hardest of all (it cost me 5 days of fruitless attempts), I tried my brother's beta which requires lots of strength, there is a switch in the side pull and it's more stable, but before I got over this part all the power was gone and I fell two moves back. But today I hold the top ledge after about an hour and a half - and that's it. Its grade is a harder 8A+ or maybe 8A+/8B.

Lately I'm trying to train harder - I have some strength training, I go to Starý skály in the morning and in the afternoon I train at the gym... I hope my body will keep up with me, America is coming soon...

sobota 19. května 2018

Týden návštěv ve Sloupu

Během posledního týdne jsem byl pětkrát ve Sloupu. Dvě soboty jsem jel s rodinkou a pak jsme pokračovali na Holštějn na oběd, z Brna je to vděčný výlet. V týdnu už peláším hodně brzy sám, vstanu ve 4 h a v 5 h už jsem ve Starých skalách. Podařilo se mi vylézt pět nových boulderů, plus nějaké lehčí. Bohužel na béčko si ještě musím počkat, nějaká jsem zkoušel, ale je to úlet.

Lamač Dívčích Srdcí 8A+ FA, těžký krok ze stisku do lišty a přehození nohou, zajímavý boulder, který půjde prodloužit buď o Prsty Zla, nebo až do Kníkavce Zvědavce.



Výbuch v Halifaxu, asi lehčí 8A+ FA, pure bouldering, hodně těžký krok přes spoďák.


H5N2 8A FA, stejně jako H5N1, ale z hrany doleva, těžký nástup ze spoďáku do lišty, pěkný silový boulder. SD verze projekt, mám zde 5 dní a už jsem byl blízko přelezu.



Vyschlý Potok 7C FA



Moment Překvapení 7B+ FA

Baví mě to tady dost, po dvou hodinách jsem pokaždé zničen, příjde mi, že si tím neskutečně zatrénuji, takže budu v návštěvách pokračovat, snad to zacinká i těžšími přelezy.



Last week I made five visits to Sloup. On Saturdays I went with my family and after climbing we continued to Holštejn to grab some lunch. From Brno it's a nice family trip. When the working week starts I go all on my own, waking up at 4 a.m. and coming to Staré skály at 5 a.m. I climbed five new boulders, plus several easier ones. Unfortunately I'm still waiting for climbing some Bs. I tried but it was too much for me at the moment.

Lamač Dívčích Srdcí 8A+ FA, a hard move from a grip to the ledge and leg switch - an interesting boulder which could be made longer by adding Prsty Zla or Kníkavec Zvědavec.

Výbuch v Halifaxu, probably an easier 8A+ FA, pure bouldering, a super hard move over an undercling.

H5N2 8A FA, same as H5N1, but from the edge you must go to the left, a hard start from the undercling to the ledge. A nice power boulder, SD version project. I have been trying this one for five days and was very close to finishing.

Vyschlý Potok 7C FA

Moment Překvapení 7B+ FA

I enjoy climbing here a lot, after every two hours I'm totally exhausted and I think it's great training, too. I plan to continue visiting this area and I hope more successful climbs with higher grades will follow soon.

úterý 8. května 2018

Spolupráce s Rafiki

Dostal jsem nabídku spolupráce od Rafiki, díky moc za vychytané oblečení, těším se na další produkty.

Mrkněte na http://www.rafiki.cz/


I got an offer of cooperation from Rafiki. Thanks a lot for the neat clothes, I'm looking forward to the other products.

Check out their website http://www.rafiki.cz/

čtvrtek 26. dubna 2018

Sveťák v Moskvě

Minulý týden proběhl druhý světový pohár v Moskvě a nechyběla kompletní světová špička. Oproti Meiringenu jedou i holky.

Profily a bouldery jsou parádně převislé a silové. Stavěči se předvedli, vyrovnané skupiny a zajímavé kroky slibují dobré rozřazení závodníků. Mně se bohužel daří dát pouze zónu na dvojce. Před závodem se cítím dobře, trénink byl kvalitní, ale lépe jak na předposlední místo to nestačilo, snad příště bude líp. Brácha dává všech 5 topů a s přehledem postupuje, Kuba zaleze taky hezky, se třemi zónami.

V kvaldě žen se zraní Karin a Kuba ji doprovází do nemocnice, pozdější vyšetření v ČR odhaluje dva natržené svaly. Dana vybojuje jednu zónu a tím uzavíráme kvalifikační boje českých boulderistů.

Odpoledne vybojuje Honza Kříž v rychlosti krásné 5. místo. Druhý den je semifinále a finále, nádherná podívaná s vynikajícími výkony závodníků. Brácha bojuje, seč může, trochu víc mu věříme ve trojce, která je přes poloviční golfy a zajistila by mu postup, na správný program ale přijde pozdě, škoda, finále bylo blízko. V pondělí ještě stihneme rychlou návštevu Rudého náměstí a sbohem Moskvo. Ze svého výkonu jsem zklamaný, ale z boulderů nadšený, motivace je veliká...


                                        
















        Boulder č. 2, double skok a pak ještě těžký ze zóny



Boulder č. 3, vymyšlení levý paty a ještě těžký nahoře




Boulder č. 5 lehce do plotny, peklo

















                                
                          
                                Czech boulder team

Last week the second round of the World Cup took place in Moscow and the top world climbers were present. This time the girls went as well. 

The profiles and boulders are great - power boulders and overhangs. The builders really did a great job, the groups are well balanced and the moves are really interesting. Unfortunately, I only reach the zone of the second boulder. Before the competition I feel good, I trained well, but it just wasn't enough. I am penultimate and I really hope I'll do better next time. My brother climbs to all the five tops and passes to the semifinal, Kuba has three zones, which is good, too. 

During the women's qualification Karin gets hurt and Kuba takes her to the hospital, according to the later examination in the Czech Republic she has two muscle strains. Dana has one zone. And that's all regarding the Czech bouldering climbers' qualification. 

In the afternoon Honza Kříž earns an amazing 5th place in the climbing for speed competition. On the following day we watch the semifinal and final, which is a great show with impressive performance of the competitors. Martin does his best and almost gets to the final, too bad he couldn't find the way how to climb the third boulder sooner. On Monday we make a quick visit to the Red Square and then farewell, Moscow... I'm very disapointed about my result but otherwise it was amazing - the boulders were great and I feel really motivated.

pondělí 16. dubna 2018

SP Meiringen

Do Meiringenu se neskutečně těším, mám na něj dobré vzpomínky. Nové závodní profily a nové chyty pouze pro tento závod naznačují, že se Švýcaři chtějí ukázat.

Kvalifikace je masakr, v plotně se nezvednu, pak se mi daří druhý boulder, ostatní tři jsou jiný level.

Světová špička neskutečně pokročila, myslím, že přibylo lidí, co se tomu můžou věnovat naplno. U nás je to trošku začarovaný kruh, chodit do práce a trénink - těžká kombinace. Trénovat sílu se určitě dá, ale ta zdaleka nestačí. Momentálně je největší důraz kladen na koordinaci skoků a flexibilitu a čtení složitosti boulderů. V ČR je těchto boulderů velmi málo, (ne-li žádný), proto je těžké tyto věci trénovat. Např. tréninkové centrum ČHS na Smíchově zdaleka nenabízí rozmanitost a kvalitu boulderů, jak je tomu například v Mandale nebo jaký je současný trend ve světě.

Celkově obsazuji slabé 96. místo a do spokojenosti mám dost daleko. Ale dost bylo nářku, doufám, že v Moskvě se to otočí, jelikož příprava na letošní sezónu byla větší než na tu minulou...


                                                    Dvojka, jediná, kterou jsem topnul


                                                    Trojka, těžká špička a blbý chyty


Čtyřka, hezkej nález z bočáku do jinýho profilu zároveň do špatnýho chytu a do nohy, pak ještě kotel.


                                      Pětka, jediná zóna a top na tomto boulderu, dobrej úlet.


I've been looking forward to Meiringen very much - so many good memories. And the new profiles and holds suggest that our Swiss colleagues want to show off a bit. 

The qualification is pretty hardcore, I can't pull in the slab, then I succeed with the second boulder but the next three boulders are totally out of my league. 

The world climbing elite made a huge progress recently, I think there are more people who can allow to fully concentrate just on climbing. In my home country this is a bit more complicated than that - it's hard to have a job and enough training at the same time. One can definitely work on strength but this just isn't enough. Currently the focus is on flexibility, coordination and estimating the boulder. In the Czech Republic there are few boulders focusing at that (if any at all) so it's hard to train these. For instance, the training center of the CMA at Smíchov doesn't have such a variety and quality boulders as Mandala or the other gyms in the world. 

In total I am 96th which is pretty poor and I'm far from satisfied. Well, no more crying, I hope to turn it over at Moscow as I prepared for this season much better than for the previous one.