pondělí 1. října 2018

Sváteční Ostaš a Zemská Brána

Poslední týden moc netrénuji, spíše odpočívám a v plánu je sváteční páteční Ostaš. Nebyl jsem tu dlouhou dobu, a tak se moc těším. V 7 h přijíždím na parkoviště, v lese je krásně sucho a chladno a upaluji na Radiátor, kde mám co lézt. Po rozlezu v Hopsinkové Šťávě, jdu na Zakázané Uvolnění Low, po zkrokování rychle přelézám a přesunuji se pod Omertu Low, to je jiná písnička. Za mě TOP boulder v ČR: 13 vyrovnaných kroků ve velkém převisu. Nejdříve mi moc nejde přískok z lišty do dírky, pak bojuji s natečením, ale štěstí je dnes na mé straně. Posledním boulderem v převisu je Don Corleone Low, zle mě trápí přehození noh doprava, ale opět můžu slavit – tři osmy za dopoledne rozhodně potěší. Za chvilku Kuba Jedla také přelézá Omertu, i když výlez je dramatický. Smekne se mu noha, ale drží, gratulace! Jdu zkusit OM, tady nula bodů, odlepím se skočím, tečuji, ale bez náznaku zachycení v liště. Jdeme dále na Světelný Rok SD, krásný lištový boulder, podmínka a síla už odchází, a tak aspoň krokuji – krásná lajna! Vedle na Vesmíru přelézám Klidný Bicák, přísný kousek. Poslední zastávkou je The Game, já zkouším SD a Kuba ze stoje, už jsem ale unavený a na přelez to zdaleka není. Krásný den ve skalách.

Po cestě nazpátek se ještě stavím na Zemskou bránu, mám tady dávný rest, Blondýnu z Londýna. Koukám, že přibyl chyt – taková sklopená polička, ta tu určitě nebyla. Pamatuji si, že se útočilo z takových lišt nebo z bočáku vlevo, tenkrát jsem to ani nezkrokl a obtíže byly v osmém stupni. Dnes celkem rychle kroknu, přichází tma, tak už s čelovkou. Daří se mi spadnout, ještě úplně na konci: blbě založím špičku, ta mi vyjede a dostávám vrata, přeskočím dopad a sjíždím po nohou metr a půl koutem až na zem, naštěstí se nic zásadního neděje. Za další asi tři pokusy přelézám, je to krátký a intenzivní boulder, paráda. Konečně je sucho, to se to leze...


Last week I haven't been training much and tried to relax, the plan is to go to Ostaš on Friday. I haven't been there for a long time and I'm looking forward a lot. At 7 a.m. I arrive to the parking lot, it's cool and dry in the woods, so I hurry to Radiátor, where I have a lot of stuff to climb. After a warm up at Hopsinková Šťáva I move to Zakázané Uvolnění Low, which I climb quickly, and then under Omerta Low, which is a totally different story. For me this is a TOP Czech boulder – 13 well-balanced moves in a big overhang. First I struggle with the jump from the ledge to the hole and later with swelling but I'm lucky today. The last boulder in the overhang is Don Corleone Low, I have trouble with getting my legs to the right but in the end I can celebrate again. Well, three 8s in one afternoon... that's pretty good! A little bit later Kuba Jedlička climbs Omerta, too, the finish is a bit dramatic because his foot slips, but he finishes anyway, congratulations! I try OM, but all in vain, I jump and touch but can't grab the ledge. So we move to Světelný Rok SD, a nice boulder with ledges. We are nearly out of the conditions and power, so I just try the individual moves – what a beautiful line! At Vesmír I climb Klidný Bicák – that was a good one. Our last stop is The Game, I try the SD and Kuba goes for the standing version. I'm far too tired to finish, but the day in the rocks was amazing...

On our way back home I stop at Zemská Brána, I have an unfinished business with the Blondýna z Londýna boulder. It looks like there is a new hold which hasn't been there before. I remember climbing from the ledges or a side-pull on the left, I couldn't do even the single moves back then. This time I do all the moves quite quickly, the evening falls in the meantime so I have to use a headlamp. I fall down at the end of the boulder – I place the toe badly and slide a meter and a half from the dihedral down to the ground, fortunately I'm ok. After three more attempts I finish, it's a short but intense boulder, great, finally it's dry and one can climb...

středa 26. září 2018

Poslední kolo závodů ve Slaném


O víkendu proběhl poslední díl série boulderzávodů, tradičně ve Slaném. Podmínky jsou na závody luxusní, chladno a sucho. Chybí rozlez před kvalifikaci, na věži kde jsou samá madla, je to fakt málo. Kvaldou se prokoušu ve všech deseti boulderech na x pokusů. Pěkně zalezl Kony, který vyhrál kvalifikaci. Čekáme s Romanem na finále žen, kde si to o první místo rozdají Eliška Adamovská a Daniela Kotrbová, první jmenovaná o kousek vítězí.

My jdeme na řadu někdy okolo půl osmé večer. V jedničce nejsem schopen se pod topem postavit na dobrém, ale oblém nose a boulder mi těsně uniká. Dvojka je koordinační skok, pak boulder blbě čtu a vždy padám na zem, posledním pokusem změním program nohy – místo špičky pata a ejhle: vynese mě to doprava, pár vteřin před koncem jsem v topu. Trojka je pěkný převis, bohužel také nejlehčí boulder a nic tady nevydělám. S rezervou dávám. Čtyřka je peklo: srovnat se a postavit na krátery je fakt těžké, bohužel nezapíšu ani zónu. Můj výkon stačí na 5. místo. Brácha zaslouženě vítězí, sekunduje mu Kony, který  také všechno vyleze, ale na hodně pokusů. Třetí skončí Roman Kůča se třemi topy a čtvrtý je Kuba Skočdopole, který má lepší pokusy na topy. Ve finále jsem se cítil zataveně z kvaldy, ta lehkost chyběla. Před MS jsem tvrdě trénoval, ale bohužel regenerace asi není odpovídající, chci si teď od tréninku odpočinout a dobře zregenerovat. Jak praví klasik, bude líp. A teď hurá na skály...



                     Finále boulder č. 1



                     Finále boulder č. 2



                                  Finále boulder č. 3



                    Finále boulder č. 4

At weekend the last competition of the "boulderzávody" series took place in Slaný. The conditions are perfect, the weather is cool and dry. What I miss is a proper warm up before the qualification the tower with buckets is not enough. I struggle with qualification, I need many attempts to get through all the 10 boulders. Kony, on the other hand, did a great job and won the qualification. We wait for the women's final, Eliška Adamovská and Daniela Kotrbová fight for the first place and the former closely wins. 

At about 8 p.m. it's our turn. At the first boulder I can't stand on the round foothold and even though it's pretty close, I don't finish. The second boulder is a coordination jump and I can't read the rest of the boulder well and keep falling down, until I slightly change the programme of the foot and use the heel instead of the toe. This gets me to the right and few seconds before the end of the time limit I reach the top. Number three is a nice overhang, unfortunately it's also the easiest boulder, so I don't get any advantage over the others by finishing it. The fourth boulder is quite the opposite - it's pretty tough and I don't even reach the zone. In the end my score is enough for the 5th place. My brother wins, Kony is second (he climbed all the boulders, too, but needed more attempts). Roman Kůča is third with three tops, followed by Kuba Skočdopole, who had less top attempts. In the final I felt tired from the qualification, I lacked the ease. I was training hard before the World Championship but unfortunately I didn't rest accordingly. I'm planning to take a break from the training for a while and just regenerate. I'm sure better times will come, let's focus on outdoor climbing now...

středa 19. září 2018

MS Innsbruck

V úterý vyrážím s rodinkou do Innsbrucku. Ubytujeme se na krásném místě asi 10km od Innsbrucku, v Natterer See – krásné klidné místo a je to tady skvělé pro děti.



Ve středu začínají závody v boulderingu a účast je velkolepá: 150 závodníků. Bohužel lezu až předposlední. Daří se mi přelézt dvě zóny, na víc moc nebylo. Zaprvé to bylo těžké a za druhý podmínka moc nepomohla – v skoro 30 stupních... Brácha obsadil solidní 29. místo a Adam se popasoval s těžkými podmínkami skvěle a postoupil do semifinále. Ostatmí kluci skončili podobně jako já, okolo 80. místa.



                     Závodní aréna

Ve čtvrtek máme s bráchou sraz v Zillertalu, nejdříve si odškrtnu starý rest Shimpansenbaby, krásná silová věc.



                                      Simpansenbaby

Pak jdeme zkoušet Zwerg Bums Di, které za dva dny vylezu. Mám velké štěstí, protože kůže na palci se mi začíná protrhávat a snad posledním pokusem mě to pouští. Druhé štěstí je, že mi to taktak stihlo vyschnout.






                        Zwerg Bums di

Otázka je, kde je přesný start, jestli oběma rukama v oblině, nebo levá ruka spoďák, pravá na oblině, vylezl jsem to i druhou verzí. MS pokračuje skvělými výkony a je tady neuvěřitelně krásně.


On Tuesday I go to Innsbruck with the whole family. We accomodate at Natterer See, a lovely place about 10 km away from Innsbruck. It is very nice and peaceful here, and great for kids, too.

On Wednesday the bouldering competition begins and there is an amazing number of participants - 150 people in total. Unfortunately I climb penultimate. I reach two zones and can't get any further. It was quite hard, and the conditions didn't help either, as there were about 30 degrees when I was climbing. My brother was 29th, which is pretty good, and Adam did even better, passing on to the semifinal. The other guys had the results very similar to mine - all about the 80th place.

On Thursday we meet my brother at Zillertal, first of all I check off the old Shimpansenbaby boulder, a nice power climb.

Then we try Zwerg Bums Di, which I finish in two days. I'm lucky, as the skin on my thumb starts tearing and I finish it at the very last possible attempt. And also I'm lucky that the boulder dried off in time.

The question is where exactly is the beginning - whether it is with both hands placed on the round hold, or with the left hand in an undercling and the right hand in the round hold. I climbed both these versions. The World Championship continues with great climbing show and it is astonishingly beautiful here.

úterý 28. srpna 2018

3. závod Teplice nad Metují - 3. místo.

Třetí kolo závodů v Teplicích nad Metují už bohužel není třetím podnikem ČP. Tato nálepka ale není vůbec znát a sjíždí se rekordních 94 mužů a 33 žen (včetně juniorů), to tady za těch 12 let nepamatuji.

V kvalifikaci nás čeká 10 boulderů stylem flash, snad nejvíc mě potrápí spára. Daří se mi vylézt všechny bouldery na 15 pokusů a s napětím čekám, na jaké místo to bude stačit. Do finále nás jde jenom 8, nakonec jsem druhý za bráchou.

Ve 14 h máme v Singing Rock stánku autogramiádu společně s Luckou Hrozovou, rozdávat podpisy menším dětem je příjemné.

V 18 h začíná finále holek, které se nese v "lehčím" duchu. Jediná závodnice, která dá všechny čtyři bouldery, je Edita Vopatová, která po zásluze vítězí.

My jdeme na řadu okolo 20 h, lezu předposlední, ale nervy se mi daří držet pod pokličkou. V jedničce sice skáču přeskok doprava, ale postavit se na nohy do oblých chytů mi dává stopku.



                    foto: boulderzávody

Dvojka je silovka, se štěstím na první.



                    foto: boulderzávody

Ve trojce trochu bádám jak na startu, poté se dvakrát dostanu do klíčového kroku doleva, ale tam nepřicházím na patu a silově přes stisk nula.



                  foto: boulderzávody

Čtyřka je povinná, podaří se mi na první a stačí to těsně na třetí místo, jsem o dva pokusy lepší na zóny než Štěpa Volf.



                  foto: boulderzávody

Druhý skončí s krásným výkonem a přelezením všech boulderů Roman Kučera. Dostává sice bráchu pod tlak, ale ten zapne další level a 4 bouldery na flash jasně hovoří, kdo je tady pán...

Celý závod se nese ve skvělé atmosféře. Jasně, přispívá tomu i MHFF a spousta diváků. Radost mi dělají nové chyty, kterých je v kvalifikaci a ve finále spousta. Ceny jsou úplně ideální: matice, diplom, medaile a price money úplně stačí, díky organizátorům ČSL za velmi dobrou kvalitu závodu.



               Stupně vítězů foto: boulderzávody


The third round of the competition in Teplice nad Metují isn't a part of the Czech Cup, but the record number of participants (94 men, 33 women, including the junior category) shows that it doesn't really matter. I don't remember so many people in last 12 years.

The qualification consists of 10 boulders in a flash style, for me the most difficult is the crack, but I climb all the boulders in 15 attempts and am waiting impatiently for my results. Only 8 of us pass on to the final, I'm among them - I end up second, after my brother. 

At 2 p.m. I'm giving autographs at the Singing rock stall together with Lucka Hrozová. It's nice to give autographs to little kids.

The girls' final starts at 6 p.m. in an "easy" style. The only one who climbs all the four boulders is Edita Vopatová, who truly deserves the first place.

At about 8 p.m. it's our turn, I start climbing penultimate and I somehow manage to keep my nerves calm. At the first boulder I manage to do the jump but can't place my feet on the round boulders. Number two is a power boulder and I'm lucky to finish it at the first attempt. At the third boulder I need to figure out the beginning, then I reach the crux twice but then I can't get any further. The fourth boulder is a must-have, I finish it at the first attempt and I earn the third place. It's close, I'm only two zone-attempts away from Štěpa Volf. 

Roman Kučera is second, he did really well. He put Martin under pressure but Martin's four flash climbs showed who is the king... 

The whole competition has a great vibe, which is partially also thanks to MHFF and the great audience. I enjoy the new holds, there are plenty of them in the qualification as well as in the final. The prizes are great, too - a mat, a diploma, a medal and price money, this is more than enough. Thanks a lot to the organizers for the good quality competition.

pondělí 20. srpna 2018

SP Mnichov

Mnichov každoročně patří mezi top svěťáky a těším se, co stavěči vymyslí.

Lezu jako 43. a je už celkem teplo. V jedničce škoda, padám prvním pokusem z topu, pak už tam ani nedolezu. Dvojka má těžký skok, tady chybí lepší koordinace. Ve trojce víceméně nenastoupím. U čtyřky i přes těžké obliny a oblé nohy tečuji chyt pod zónou. No a v poslední pětce nastoupím a neudělám přepad odprava.

Co říct k výkonu... spokojený určitě nejsem, jedničku jsem měl udolat, ale pak? Přijde mi, že nůžky mezi amatéry a profíky se rozevírají čím dál více, chuť trénovat je, ale na závody je to pořád málo. Výkonnost, kterou všichni mají, je ohromná, a to se nebavím o nejlepších, ti jsou úplně jinde. No, uvidíme, co přinese Insbruck, a na podzim hurá do skal...






















                     
                      
                            kvali 1




                             kvali 2























                      
                       
                          kvali 3




                              
                             kvali 4






















                                  kvali 5


Every year the World Cup in Munchen is one of the best World Cup competitions and I wonder what surprises the builders have for us. 

I climb 43th and it's quite hot already. At the first boulder I fall from the top at the first attempt and later I can't get that far, too bad. For the second boulder I'm not coordinated enough - the jump is just too hard for me. With the third boulder I can't even start and the fifth boulder is only a bit better. But despite all the difficulties with round holds I touch the hold under the zone of the fourth boulder. 

Well, what should I say about my performance? I'm definitely not satisfied with it, I should have finished the first boulder... but the rest of them? It seems to me that the differences between the amateurs and professional climbers keep growing and even though I am motivated to train, it still isn't enough for the competitions. The others are very good and strong and I don't even mention the best of them, who are on a totally different level. Well, let's see what Innsbruck brings and let's go outdoors in autumn...

pondělí 25. června 2018

Sloup a Zlomené Srdce

V neděli razím opět do Starých skal, je parádní podmínka na malé chyty a skvěle to drží, proto se rozhoduji dát opět šanci Zlomenému Srdci. Po rozlezu se dnes cítím skvěle. V prvních dvou pokusech zaváhám, ale třetím dolézám Lamače a konečně nepadám v Prstech Zla. Prsty se mi už otvíraly a doskok do lišty byl tak tak, boulder mi zabral 4 dny. Přesunu se pod Síla Je Kouzlo, kde si dělám highpoint levou rukou do spoďáku, který chvilinku udržím, spoďáky ale ždímou a síla odchází, tohle bude jiný příběh...

Jinak gratulace klukům k Tekutému Štěstí, je to parádní lajna!






On Sunday I come back to Staré skály, conditions are great for the small holds so I decide to try Zlomené Srdce again. I feel awesome after the today's warm up. First I hesitate a bit but at the third attempt I finish Lamač and finally I don't fall from Prsty zla. I already felt my fingers opening and the jump to the ledge was very close to failure, it took me four days to finish this one. I move under Síla Je Kouzlo, where I do a highpoint to the undercling with my left hand and hold it for a little while but it's really exhausting and all the power is gone, this will be a totally different story. Anyway, congratulations to the guys for finishing Tekuté Štěstí, it's an amazing line!

úterý 12. června 2018

Svěťák ve Vailu

Letos konečně klapl SP ve Vailu. Vyrážím s bráchou, který mi dělá skvělého průvodce a bez jehož angličtiny bych byl... víte kde. Letíme na otočku ve středu a vracíme se v pondělí. Ubytko máme zařízené u jedné skvělé české rodiny nedaleko Vailu, krásný byt, výhled do přírody, starají se o nás jako o vlastní - co víc si přát. Během čtvrtka se protáhneme na skalách, potom klasika registrace a meeting.



                                     aktivace na skalách

Trochu se peru s časovým posunem, ale do pátku se s tím srovnávám. Vail je super pěkné místo, přirovnal bych ho ke Švajcu: údolí a hezké městečko.



                     ty výhledy...

SP je tu něco jako u nás fesťák, ale tady mají Mountian Games - více sportů: kajak, kola, běh atd. V pátek lezu asi ve 12.30, místy svítí sluníčko, ale naštěstí jsou profily až na jeden ve stínu. Na rozlezu se cítím velmi dobře, v jedničce zóna, pak čisté peklo. Ve dvojce koordinační skok, ten se mi podaří udělat, i vybojovat zónu, ale dále je to jiná písnička. Ve trojce je pěkný silový boulder, nohy napřed, ale pak se blbě srovnám a padám z chytu pod zónou. Ve čtyřce je celkem jasný program, ale ze zóny to teprve začíná, tečuji předposlední chyt.



                                 kvalda č. 4

V pětce škoda, asi třikrát padám z kroku do zóny, to mě mrzí, stálo mě to celkem dost míst, ale na slunku to není nic pro mě.



           kvalda č. 5, těsný neúspěch na zóně

Celkově jsem docela spokojený s výkonem, s umístěním už úplně tolik ne. 69. místo, je sice oproti Moskvě posun, ale půlka startovního pole to není. Přesto bylo o co bojovat a můj poznatek z těchto závodů je takový, že když jsem dolezl do zóny, do topu to bylo ještě dvakrát těžší. Druhou zajímavostí je, že si dost závodníků přidýchávalo kyslík, podávat maximální výkon ve 2.500 m.n.m. není nic jednoduchého. Bráchovi se bohužel nedaří postup, i tak solidní 29. místo. Trochu škoda, že jsme neměli druhou skupinu, ta by pro nás byla asi přívětivější. V sobotu se mrkneme na semifinále a finále, kde svoje vítězství korunuje Alex, super hydraulika oproti ostatním, krásný zážitek. Kluci byli taky hodně zajímaví, šestý závod, šestý jiný vítěz, tentokrát Rei Sugimoto, druhý skončí senzačně domácí Sean Bailey. Po závodech mi brácha cestou do Denveru ukazuje legendární Echale, jedno z prvních 8B+ v Americe, čistý pure bouldering.



                                      byl jsem tady...

Přespíme pár hodin v autě a brzy ráno v neděli letíme směr domov, bylo to tady úžasné, ale bohužel strašně krátké...


This year I finally took part in the World Cup in Vail. I travel with my brother, who is a great guide, it would be very tough without his English. We only make a quick trip, arriving on Wednesday and taking off on Monday. We are accomodated by an amazing Czech family near Vail, the appartment is beautiful, with a great view and they care about us as if we were their own family members. On Thursday we warm up a bit outdoors and then comes the registration and the meeting.

I'm a bit struggling with a jet lag but on Friday I'm mostly ok. Vail is a super nice place, similar to Switzerland - a beautiful town in a valley.

The World Cup is something like a festival here. It's called Mountain Games, there are several other disciplines, such as kayak, cycling, running etc. On Friday I climb at 12.30, the sun is shining hard but fortunately all the profiles except for one are in shadow and I feel good during the warm up. I reach the zone of the first boulder but after that it's a pure hell. Then there is the second boulder with a coordination jump and another zone for me, but the rest of the boulder is too hard. The third boulder is a feet-first power climb, I fall one hold before the zone. Number four seems quite clear to me, I get to the zone and then I touch the penultimate hold.

At the fifth boulder I fall three times from the zone move, I'm sorry about this one, it cost me a better result but I'm hopeless in the sun.

In all, I'm quite satisfied with my performance and not so much with my results. The 69th place is an improvement, at least compared to Moscow, but still... Anyway, it was a good experience and I found out that once I reached the zone, the remaining part of the boulders was twice as hard. Another interesting fact was that many competitors used oxygen bombs, it wasn't easy to do your best at 2500 meters above the sea level. Nevertheless, Martin ended 29th, which is very good, too bad it wasn't enough to pass to the semifinal. I think if we were in the second group the chances would be better. On Saturday we watch the semifinal and final with Alex as the winner - an amazing show. The men's category was very interesting, too, the sixth part of the World Cup series had yet another winner, this time it was Rei Sugimoto, followed by Sean Bailey. After the competition and on our way to Denver my bro showed me the legendary Echale boulder, one of the first American 8B+s, pure bouldering.

We sleep in the car and early on the Sunday morning we fly home. It was amazing, but too short...