SP Innsbruck

Na druhý svěťák do Innsbruku se moc těším, vyjíždíme až ve čtvrtek odpoledne, jelikož Adam musí být ještě ve škole, večer dojedem do místa konání a jdem se ubytovat, kde už je Růža s Uhřou. Na kvalifikaci se dost těším, lezu sice úplně poslední na 40. místě, ale tím se nenechám odradit, pořádně se rozlezu a po poledni jdu na to. Jedničku se mi bohužel nedaří vymyslet, dost lidí to dá na OS či druhý pokus a ukáže se, že mě to stojí postup do semifinále. Ve dvojce čistý peklo, čím víc člověk síly má, tím je to tady lepší, jsem moc rád za zónu, dále nejsou rezervy a vyleze to jenom myslím pět lidí. Ve trojce je skok do dvou slušných chytů, na první pokus se nedokážu dobře zkoordinovat na druhý už dávám, ve čtyřce přemýšlím jak nastoupit, příjdu na to a čeká mě docela těžký skok doleva do lepšího, na třetí pokus udělám a docela se štěstím dolézám. V pátým boulderu čumím na kolmáč jak vejr, menší řezky jsem snad nedržel, naštěstí velký nohy, v zóně další oblý řezky a těžký krok pravou nohu našlápnout řezku a skočit do dobré police, se štěstím dávám a jsem velice spokojen, 3 topy na 6 pokusů a 5 bonusů na 9 pokusů je z toho 44. místo, Adam se štěstím postupuje. Čekáme na Silvu a Petru, kterým se bohužel kvalifikace moc nepovede a končí v druhé polovině startovního pole. V sobotu si vychutnáme semifinále, a pak si jde většina týmu zaboulderovat na stěnu, cítím se výborně, krásné chyty, bouldery, moc nás to baví. Na finále dojdem před 19h a už je tady hrozně moc lidí a není moc příjemný tři hodiny stát na jednom místě, průběh finále se odehrává v jasné režii Adama, bohužel smeknutí v kolmáči a dost prapodivné sundání na čtvrtém boulderu ho stojí vítězství, ze záběru z videa to není 100% poznat, ale můj názor je, že se Adam dotknul pravou nohou struktury a to stačí na regulérní start, škoda vítězství bylo kousek. I kdyby rozhodčí měli v tomto případě pravdu, jsem z nich dost znechucen co udělali Shauně na třetím boulderu, za špatný start jí sundali asi dva chyty pod topem, dost divné, že by chtěli pomoct Anně? Za rozhodčí velký mínus na tak krásném a takřka dokonalém závodě, rakušáci to mají promakaný do nejmenšího detailu, moc jsem si to užil...




I really look forward to the second World Cup event in Innsbruck, we only leave on Thursday afternoon because Adam has to be at school, in the evening we arrive in the place and go to the place where we're staying, where Růža and Uhřa already are. I really look forward to the qualifications, I climb as the last one on the 40th place but it does not put me off, I have a proper warm-up and go for it after the noon. I can't still figure out number one, many people do it OS or the second attempt and it shows up that is costs me the semi-finals. Number two is pure hell, the more power a person has, the better it is here, so I happy for the zone, there aren't reserves to go further and I think only five people make it. In number three there is a jump to two solid holds, I can't coordinate myself at the first attempt and make it at the second one. In number four, I'm thinking how to start off, I figure it out and and in front of me is a hard jump to the left to a better one, I make it at the third attempt and I make with a bit of luck. On the fifth boulder I look at the perpendicular thing like crazy, but with some luck I manage and I am very happy, 3 tops at 6 attempts and 5 bonuses at 9 attempts, which makes it the 44th place, Adam makes it to the next round with some luck. We are waiting for Silva and Petra, who unfortunately don't do that well in the qualifications and end in the second half. On Saturday we enjoy the semi-finals and then the rest of the team goes bouldering on the wall, I feel great, nice holds, boulders, we really like that. We arrive for the final before 7 pm and there are too many people and it's not really pleasant to stand there in one place for three hours. Adam rocked the finals, unfortunately a slide on the perpendicular one and very weird take off on the fourth boulder costs him the victory, it is not 100% clear on the video but in my opinion Adam touched the structure with his right foot, which is enough for a regular start, it is a pity, the victory was really close. Even if the judges had been right here, I am really disgusted by what they did to Shaune on the third boulder, they removed about two holds of her for a wrong start, really weird, maybe they wanted to help Anna? A big minus for the judges in such a nice and almost perfect event, the Austrians really have worked it out to the smallest details, I really enjoyed it...

SP Grindelwald

Po asi 5 letech jsem zavítal na světový pohár v boulderech do švýcarského Grindelwaldu. V pátek ráno vyrážím s Peťou z Chocně, po cestě naberem Irču a po náročné cestě jsme ubytovaní v Interlakenu asi 20km od našich závodů. V kvalifikaci nás startuje 77 chlapů, což je opravdu dost, lezu ve skupině B, která má trošku jiné bouldery, vybojuji zónu na trojce a na pětce, bohužel se mi nedaří dát ani jeden z nich, příjde mi to všechno nějaký těžký... je z toho 64. místo. V druhé skupině leze Marťas s Chváličem a předvedou opravdu super výkony! Honza skončí na pěkném 39. místě a je do půlky startovního pole, což je velice pěkný výsledek, škoda jednoho boulderu, ten by Honzovi zajistil vstupenku mezi 20 nejlepších. Marťas má konečně potřebné štěstí, dá všechny bouldery a po dlouhé době postupuje do semifinále, paráda. Z holek nás reprezentuje pouze Petra Růžičková, leze pěkně, dá 2 bouldery, ve dvou dolézá kousek pod top a bohužel jí to stojí semifinálovou účast, velká škoda, ale pěkný výkon. V neděli zavezem Irču na vlak a natěšeni co předvede Marťas v semifinále jedem směr Grindelwald. Bouldery v semifinále, jsou víceméně postaveny v jeho stylu a tak s napětím čekám jak se mu semifinále povede, nakonec urve 2 bouldery a stačí to na velice dobré 11. místo, škoda toho posledního boulderu, finále totiž bylo v jeho dosahu... Dodíváme se na zbytek semifinále, jsem uchvácen z výkonu ostatních závodníků a z těch nádherných boulderů, stavěči se fakt vytáhli! Byl to pro mě krásný zážitek, ta atmosféra a krásný horský prostředí, snad příště s lepším umístěním...

                                                               
                                                                    Kvalda 1. boulder

                                                                  Kvalda 2. boulder

                                                                   Kvalda 3. boulder

                                                                   Kvalda 4. boulder

                                                                     Kvalda 5. boulder

                                                                       Po semifinále

S miláčkem, v pozadí Eiger - 3970n.m.




After some 5 years I take part in the World Cup in Grindelwald, Switzerland. On Friday morning I set off for the journey with Peťa, pick up Irča on the way and after a demanding journey we sleep over in Interlaken about 20 km from the contest. There are 77 guys in the qualification, which is a lot, I climb in B group, which has somewhat different boulders, I make it to the zones on number three and five, unfortunately don't complete any of them, everything seems so hard to me... it makes it the 64th place. Martin and Chválič climb in the second group and give a great performance! Honza ends up on a nice 39th place and is in the first half, which is a nice result, too bad one boulder didn't work out which would have got him among the best 20. Martin is finally lucky, sends all boulders and after some time makes it to the semi-finals, great. As far as girls are concerned, our only female contestant is Petra Růžičková, she climbs nicely, sends 2 boulders makes it under the top on other two but unfortunately this prevents her from the semi-finals, it's a pity but the performance was great. On Sunday we take Irča to the train station and curious about what Martin is going to show in the semi-finals we are going to Grindewald. Boulders in the semi-final are more or less in his style, so I am anxious to see how he is doing in the semi-finals, in the end he grabs 2 boulders, which makes is a lovely 11th place, too bad the last boulder didn't work out, the final was within reach... We watch the end of the semi-final, I am mesmerized by the performance of other athletes and the great boulders, the builders really did a great job! It was a great experience for me, the atmosphere and the nice mountain surroundings, maybe next time with a better result...

Projekt na Tisé skále konečně padl...

Už delší dobu se mi v hlavě honí myšlenky na jednu krásnou rozdělanou linku na Tisé skále. Počasí mi moc nepřeje, v sobotu skoro všude v ČR prší, ale i přesto se v neděli s Peťulkou vydáváme směr projekt. Jsem nervózní jestli to bude suchý a je, milé překvapení. Mám radost, že to můžu konečně pořádně zkoušet, je totiž parádní podmínka! Začátek je lehký, ale pak následují dva kroky z říše snů, nejdřív skočit a udržet těžký stisk a pak následně z něho pálit doleva do lišty, boulder zkouším asi přes 4hodiny, dávám si větší pauzy abych mohl dát kvalitní pokusy, ale stejně je to málo, okolo 17h zklamaný jedem směr Brno.





Děj druhý: O motivaci je pořádně postaráno a stoupne na nejvyšší stupeň, proto si říkám musím využít podmínky a co nejdřív na to zajet, žádný jiný den mě nenapadá než pondělí ráno a to hodně brzy. Vstávám ve 3h a jedu 140km směr vysněný projekt, jsem docela překvapený, že ze včerejška mě nic moc nebolí, ale říkám si bude to stačit?, nejedu zbytečně? Kousek před Tisou skálou mně ďáblík ( moje červená octávka ) ukazuje na teploměru -1, a doprčič, docela slušný na začátek května, mám jenom mikinu, tak snad mi nebude kosa, naštěstí se mezi pokusy dokážu aktivovat a trošku se otepluje. Říkám si buď to vylezu hned, nebo spíš ne, samozřejmě druhý pokus je nejlepší a pak se k tomu ani nepřiblížím, pořád je něco špatně, buď neudržím stisk, trošku mi to popojede nebo nejsem schopný ze stisku zabrat dále, pořád si v hlavě namlouvám musím vydržet, buď trpělivý, bojuj! Asi po hodině a půl skáču ze stisku do lišty a držím, opravdu držím? Snažím se co nejrychleji nakopnout nohy a nepokazit poslední krok, takto vzniká můj určitě nejtěžší FA a možná i boulder vůbec, obrovská radost a úleva. Název už mám dlouho dopředu vymyšlený Lebka Se Skříženými Hnáty proto, protože buď ten stisk udržíte a máte šanci na přelez, nebo se tomu radši vyhněte obloukem :) Ke klase bych chtěl říct, že asi pro delší lidi to bude spíš 8A+ pro menší asi 8B, můj pocit je někde mezitím asi 8A+/8B. Během 3 let jsem Lebku navštívil asi 5krát a dal víc jak 100 pokusů, příběh končí, někdy zase příště...

For some time I have been thinking of one nice unfinished line on tisá skála. The weather is not really nice, it's raining almost all over the Czech Republic but despite that me and Peťa are off to the project. I'm nervous if it could be dry and it is, what a nice surprise. I am happy I can start trying, the conditions are great! The beginning is easy but then there are some steps from the dreamland, first a jump, then hold a hard grip and then go left to a crimp, I keep trying the boulder for over 4 hours, I have larger breaks to have quality attempts but it's not enough, around 5 pm I am headed to Brno, disappointed.

Act two: motivation is in place and it goes to the highest level, so I tell myself I have to make use of the conditions and go for it as soon as possible, I can't think of any other day, very early. I get up at 3 am and drive 140 km to the dream project, I'm quite surprised nothing hurts me after yesterday but I keep thinking will it be enough? Am I not going there in vain? Not far before before Tisá my car is showing -1 on the thermometer, and hell, not bad at the beginning of May, I only have one sweatshirt, so hopefully I won't be cold, fortunately I manage to activate myself in between attempts and it's getting warm a bit. I tell myself either I do it right away or not at all, of course the second attempt is the best and then I don't even get closer, something is always wrong, I either can't hold the grip, I slide or I'm not able to work on after the grip, I keep teling myseld to hold ono, be patient and fight!  After about an hour and a half I jump from the grip to the crimp and hold, am I really holding? I try to kick my legs as fast as I can and not screw up the last step, this creates my definitely hardest FA and maybe a boulder at all, great joy and relief. I have thought up the name for a long time, Lebka se zkříženými hnáty (a Scull with crossed bones) because you can either sustain the hold or keep far away from it :) As regards the class, for taller people it will be maybe 8A+, for shorter ones maybe 8B, my feeling is somewhere between 8A+/8B. In 3 years I visited the Scull maybe 5 times and had more than 100 attempts, the story is over, maybe next time...

Dvě úderné návštěvy na Sněžníku

Nějak se mi nechce vypisovat, tak velice stručně: Během dvou návštěv na Sněžníku se mi podařilo vylézt tři 8A+ - Ko-Fan - hustá jednokrokovka, za hodinku bylo posekáno, Machinárium, to jsem měl naběhaný z minula, osvěžil jsem si kroky a na pár pokusů s velikým štěstím dal a jedno skokový FA Flying Spaghetti Monster - hustej, hustej skok. Velice si vážím Hokus Pokus Chokus - krutej kampus, spíš 8A/A+, v sedmičkové třídě se mi podařilo konečně dát Mindžu a přidat Škubánka a Rošťárnu, tak snad síla a hlavně zdraví vydrží, mám nějak dojebanou sliznici, tak to snad bude dobrý.





I am not really in the mood for writing, so only in short: during my two visits to Sněžník I managed to climb three 8A+, Ko-Fan (a cool one-step thing, took me an hour), Machinárium (I only refreshed the steps and with a lot of luck succeeded after a few attempts), and one-jump FA Flying Spaghetti Monster - a cool, cool jump. I really appreciate Hokus Pokus Chokus - a campus, rather 8A/A+. In the 7 class I finally sent Mindža and Škubánek and Rošťárna, co hopefully my health will be OK, my mucous membrane is fucked up, so hopefully it will be fine.

Choceň 25.2. 1995 - Video!

Jak Petr Hartman se svojí rodinou zachytil Choceňskou stěnu v jejich počátcích, obrovské díky!

Video se spoustou zajímavých a pro mě emotivních okamžiků... Díky taťkovi za ty stovky tréninků na této stěně, byla to velká dřina, ale určitě stála za to! Díky tam nahoru, myslím na tebe :) Ve videu jsou např. vidět - Marcel Toman, Míra Doseděl, Jarda a Pavel Stráník, Michal Sláma a mnoho mnou nepoznaných... díky Štěpa




How Petr Hartman and his family caught Choceň wall at its very beginning, many thanks!

A video with many interesting and for me emotional moments. Thanks to Dad for those hundreds of trainings on this wall, it was hard work but definitely worth it! Thanks up there, I am thinking of you :) In the video you can see e.g. Marcel Toman, Míra Doseděl, Jarda and Pavel Stráník, Michal Sláma and many others I did not recognize. Thanks, Štěpán.

Tak konečně Bor!

Meteorologové mění počasí snad s každou hodinou, tak jak si sakra má pracující něco naplánovat! Původně jsme měli v plánu Sněžník pak jsme výjezd změnili na Bor. V sobotu ráno prší, ale i přesto jedem, nikam nespěcháme a v Boru jsme kolem oběda. Kameny jsou docela vlhký, ale pár věci lézt jde. Po cestě mě zaujme kámen kousek pod Hraničním Přechodem, takový hodně malý převislý kýl. Vznikají dvě novinky Petrklíč 7B a Orchidej 7B+/7C lezce prosím o ctění linie, bližší popis: http://www.lezec.cz/cesta.php?key=99626



Říkám si co bych dále mohl zkusit, volba padá na Showpark, ale je to dost mokrý, tak z toho uteču.Po cestě zpátky najdu pod okrajovkami krásnej projekt,



ale dopad je strašnej, kotrmelce ze svahu dolů, snad s tím letos něco udělame. Chtěl bych ještě něco zkusit, tak mě napadá novinka z minulýho roku Květ Moře 7C od Martina, s Michalem 205 jsme zamakali na dopadu a hned se to lépe leze. V podstatě je to o prvním kroku, kterej je dost těžkej, zbytek je za odměnu, mně se přelez daří celkem rychle, v hlavě mám pokračování po oblých děrách doprava, je to takovej campus se špatnýma nohama, dost mi to sedne, takže klasu Hvězdice nevim, pro sobotu by to stačilo, tak jedem do Chocně.



                                      Hvězdice 7C+?



Na zpáteční cestě se stavujem v Kudowé Zdroji u jezírka.

V neděli si hodně rozmýšlím, jestli po včerejšku jet na Bor nebo ne, přeci jenom bylo to dost vlhký a mokrý, dobrá zpráva od Kozla je, že neprší, ale meteorologové po obědě hlásí frontu ze západu, ta naštěstí nepřišla a je krásnej den. Milou společnost nám dělá bratránek Pajas a Edík, který s námi byl i včera. Kameny jsou vlhké, ale rychle osychají, první zastávkou je kámen Koktejl, kde Pajas s Peťou dají z první Kačič 5B





a zkoušejí linii hned vlevo Sex On The Beach 5C, Pajasovi se boulder daří přelézt, Peťe chybí kousíšek. Pajas si zde čistí a vytváří svůj první boulder Neposedný Růžek 5C.



                                               čistič Pajas

Přesunujem se dolů k Žížale Žvejkatý 6A, Pajasovi se daří rychlý přelez, Peťa v tom krásně bojuje a nezdává se, boulder si pořádně vybojuje, mám radost, že to nevzdala!



Pája čistí linii vlevo, kterou oba dají.



Čistíme dva nové kameny, ale vršky jsou dost od hlíny, tak kameny necháváme na příště. Poslední naší zastávkou je Pohádka, kde jsou krásne bouldery, já si odbíhám na Bombastium. Docela jsem překvapenej, že se dokážku z malého bočáčku pořádně zvednout, ale to je jen malá část úspěchu, vymýšlím lepší pravou nohu a už dokážu plácat okolí díry, mám z toho hroznou radost, beru si lepší lezačky a začínám pokusovat, mezitím přichází Pajas s Peťou, už toho mají dost a tak mě začínají fandit a natáčet, celkově se mi asi po hodině daří přelez a po Panthenolu, mám z toho asi v Boru největší radost, tolik let tento boulder odolával až se mi po 6 letech podařil udělat druhý přelez, ke klase bych chtěl říct, že Martin tento boulder udělal v době, kdy byl 2. na MS, to o něčem svědčí! Klasu bych si dovolil zvednout na něco okolo 8A! Blíží se naše odjezdová 16hodina, tak jedeme dom, díky Pájovi a Petě, za velice pěkný den a tam nahoru, že nepršelo :) 

Bombastium ke stažení zde:

http://ulozto.cz/xGk4pcqP/bombastium-bor-avi

The meteorologists keep changing the weather forecast every hour, how can a working person plan something! We planned on going to Sněžník, then changed it to Bor. Rocks are a bit moist but some things are doable. On the way I make two news, Petrklíč 7B and Orchidej 7B+/7C. I would like climbers to stick to the line, a detailed description is at http://www.lezec.cz/cesta.php?key=99626.

I do not succeed in moist Showpark, find a nice project but the landing is terrible, somersaults down the hill, hopefully we will do something with it this year. Then I move on to last year's new thing Květ Moře 7C, we worked on the landing and the climbing is much more pleasant. In fact it is all about the first step, which is quite hard, the rest is a treat. 

On Sunday, I think a lot whether to go to Bot again, it was pretty moist. Fortunately the expected front from the West did not come and the day is beautiful. The rocks are moist but dry up fast, the first stop is Koktejl. 

We move down to Žížala Žvejkatá 6A, clean some new rocks but the tops are covered with soil, so we leave them for the next time. Our last stop is Bombastium, I take my best shoes and start trying, after about an hour I make it, it's probably the greatest pleasure at Bor after Panthenol, this boulder had been resisting for so many years until, after 6 years, I managed a second climbover. Martin did this boulder when he was the 2nd at the World Championship, and that means something! I think the class should be raised to something around 8A! 

Bombastium to be downloaded here: http://ulozto.cz/xGk4pcqP/bombastium-bor-avi

Dvě návštěvy ve Sloupu

V úterý a ve čtvrtek vyrážíme na těžké prásky v jeskyni starých skal ve Sloupu. Po rozlezu zkouším úvodní část, která je společná pro všechny tři bouldery - Tragikomix, Palmala a Automatix, moc mi to nejde, tak se přesouvám pod Hypochondr 7C, hroznej start ze spoďáku do přídrže a pak už do lepšího, po 15 minutách dávám a vracím se pod start třech boulderů. Beru si jiné lezečky a hned je to hrozně znát, daří se mi nejdříve kroknout a pak následně přelézt boulder Palmala, který je původně hodnocen jako 7C, ale soudruzi udělali chybu, je to prý 8A a navíc normální, žádná inflace. Ve čtvrtek zkouším Mátový Sauce 7C, mám na to krátký ruce, tak musím to lézt jiným programem za 8A, bohužel ruce jsou přetížený z práce a dostávám do nich křeče, dělá se mi z toho špatně, tak dám pár pokusů, ale bez šance, příště musím přijet odpočatej, takle to nejde...


On Tuesday and Thursday we off to caves in old rocks in Sloup. After a warm-up I try the initial part, which is common to all three boulders - Tragikomix, Palmala and Automatix. I am not doing very well, so I move under Hypochondr 7C, a terrible start but it's better afterwards, I send it after 15 minutes and return to the start of the three boulders. I take different shoes and the difference is remarkable, first I manage to plan the steps and then climb over Palmala, which is originally assessed as 7C but allegedly it is 8A. On Thursday I try Mátový Sauce 7C, my arms are short for that, so I have to take another program for 8A, unfortunately my arms are tired from work and I get cramps and start getting sick. I make a few attempts but no chance, next time I have to come relaxed, this is not the way to go...