ME a SP Mnichov 2017

Každý rok se koncem prázdnin koná Světový pohár v Mnichově, tentokrát je to zároveň i Mistrovství Evropy, jelikož se letos nenašel žádný pořadatel. Závody opět trhají rekordy a ve SP je přihlášeno 166 závodníků a do ME 101. Izolace se nám uzavírá v 6.30 a pořadatelé závodníkům zajišťují pořádnou snídani formou švédských stolů. Jdu lézt padesátý druhý, takže času je dost. Bohužel co je horší, dost se otepluje a v přechodné izolaci je jak ve skleníku. V jedničce se třikrát dostávám do posledního kroku do topu, ale ten je fakt dost těžký a necítím tady šanci na úspěch.



Dvojka je pěkné lezení v převisu, ale za stisk vůbec nezaberu a nedávám ani zónu. Trojka kolmice, jsem rád, že vůbec nastoupím. Čtyřka silová přes lišty a oblé bočáky, těžké tlačení nohou na tření, na čtvrtý pokus slavím úspěch.



Pětka je čisté peklo v kolmém, nastoupím, ale neudělám ani první krok, na víc nebylo. S výkonem jsem spokojený, s výsledkem už tolik ne. Zápis 1T4 a 2Z5 mi vynáší 80. místo v SP a 57. místo  v ME.

Radost nám dělá brácha, který sice nepostupuje do semifinále SP, ale do semifinále ME těsně ano. V sobotu mu fandíme, je skvělé, že si ještě trochu polepší a skončí na pěkném 15. místě, nechybělo moc a mohlo být ještě líp :) Žasnu na tím, jak jsou závodníci dobří (výborní) a bouldery těžké - je to docela krutý střet s realitou. Poslední dobou jsme se snažili zorganizovat pár soustředění, bohužel je to málo, jdeme správnou cestou, ale musíme makat víc.

 


Every year at the end of the summer holidays the World Cup takes place in München. This time it is also the European Championship as there was no volunteer to organize it separately this year. The competition breaks the record in the number of participants again - 166 climbers take part in the World Cup and 101 in the European Championship. The isolation is closed at 6.30 a.m. and the competitors have a great breakfast. I have plenty of time as I am the 52th climber in the qualification. Unfortunately, the weather is very hot and the isolation feels like a glasshouse.

At the first boulder I am one move away from the top three times, but this final move is very hard and I don't feel I have any chance here. Number two is a nice climb in an overhang but I can't reach the zone, nor the top. The third boulder is a vertical and I am lucky to be able to start climbing at all... And the fourth one is a power climb over ledges and round side-pulls and hard pushing of the legs for friction. It takes four attempts until I succeed. The last qualification boulder is a pure vertical hell, I start... and that's pretty much it, I can't get any further. I am quite satisfied with my performance and not so much with my results. With score 1T4 a 2Z5 I end up 80th at the World Cup and 57th at the European Championship.
We are all very happy about my brother who didn't pass to the World Cup semifinal but closely made it to the semifinal of the European Championship. We cheer him on Saturday and it's amazing that he yet improves his score and ends up 15th (and was very close to even a better result :) I am impressed with how good the competitors are and how hard are the boulders - a harsh encounter with reality for me. Lately we've been trying to organize few training sessions, unfortunately it is still not enough and we need to work much harder.