ČP Jablonec nad Nisou - 3. místo

Kolotoč závodů se rozjíždí prvním nominačním závodem v Jablonci. Závody se konají netradičně na stěně, kde je boulderovka a dva postavené profily. V kvaldě čtyři kluci (včetně mě) dávají osm boulderů. Tady bych se zastavil nad otázkou, proč pořadatelé stavěčům a závodníkům nezajistili lepší chyty? Za mě je to velký krok dozadu. Peníze by se na ně za ta léta určitě našly.



                   Kvalda č. 4 nejtěžší boulder



             Kvalda č. 6 nepříjemný skok

V holčičím finále zaslouženě vyhrává Eliška Adamovská se třemi topy. Po skončení nechápu, proč nejdeme ihned do izolace, ale můžeme se dívat, jak nám stavěči postaví skoro celé finále, to je velký otazník.

Ve finále nezačnu dobře, vlastně na první krok přijdu až cestou zpátky do izolace.


                             
                              Finále č. 1

Dvojka je kouteček a struktura pod topem mi dává stopku.



                                Finále č. 2 - neměl top

Nic nevzdávám a to je dobře, ve trojce přeskok a daleký krok do topu, z první je to tam. Čtyřka má silový nástup a ze zóny vymýšlím daleký přeskok do topu, prvním pokusem z něj padám, ale ve druhém si to už pohlídám. Celkově skvělé třetí místo, jen mě mrzí ta jednička. Gratuluji Rishatovi a bráchovi k vyšším příčkám.



                                           Finále č. 4

Největší díky patří stavěčům - na to, z čeho měli možnost stavět, se jim kvakifikační a finálová kola velmi povedla, uvidíme co přinese další kolo v Bébéčku.



                                    Vyhlášení výsledků

The series of this year's competitions started with the first nomination competition in Jablonec. A bit untraditionally it took place at the gym where there was a bouldering wall as well as two newly built profiles. During the qualification four guys including me climbed eight boulders. My question is: why the organizers did not provide the builders with better holds? In my view this was a huge step back, and I think there could have been money for it somewhere.

In the girls' final the winner was Eliška Adamovská with three tops - and she really deserved it. However, I don't really understand why we didn't go straight to the isolation after the girls' final and were watching almost all the final boulders being built instead? Another great question mark regarding this competition.

I don't start the final well, actually I figure out the first move of the first boulder on my way back to isolation. The second boulder, a dihedral with a structure under the top is also too hard for me. I don't give up, though, and that's a good choice. The third boulder has a jump and a long top move and I finish it at the first attempt. The fourth boulder has a power start and I make up a long jump from the zone to the top. At the first attempt I fall, but after that I make sure I finish. As a result I'm on the great third place, the only thing I am sorry about is first boulder. Congratulations to Rishat and my brother for better results.

Many thanks to the builders, given the material they had the qualification and final boulders were very good. Let's see what the next round at Bébéčko will be like.

Vstupenka do další dimenze...

V neděli mám s bráchou naplánovaný Spitz. Počasí nic moc, ale už tam dva dny nepršelo a dnes má být hezky. Na místě je lépe než minule, dopoledne solidní podmínka. Rozlezeme se v Bastardovi ze stoje, ale sed mi moc nejde, jsou tam malé řezavé chyty. Brácha se přesouvá pod Mogadishu, škoda fleše já pod Reunion of Body and Mind, pěkný jiný start do Mogadishu, po pár pokusech dávám. Půjde to i prodloužit zprava ze sedu, to bude pecka. Mezitím Martin proběhne Kinshasu - pěkně!



                 Reunion of Body and Mind



Jdeme dále pod ultra pěkný projekt přes stisk, brácha velice dobře nastíní krok ze stisku, ale jak přidat první krok je pro nás zatím záhadou, k 8C to nebude mít daleko.



                                        Big projekt 8C?

Jdeme zkusit ještě pěkný projekt Dinge low, dneska mi ale moc nedrží špičky a lišty lehce vlhnou. Tenkrát jsem to měl na lopatě, tak snad někdy v budoucnu. Přemýšlíme, co dále, a jelikož mám od Chrise informace, kde jsou bouldery v Kremstalu, frčíme tam.

Nejdříve nacházíme Silent Hunter, je to krásná skoro stropová jeskyně, a pak Fuse, čistý strop. Volba padá jasně na Fuse - co by nám mohlo sedět více než zabrat v čistém stropě? Nejdříve s bráchou zjišťujeme, jak vůbec zkrokovat a udělat druhý, velmi silový krok a závěrečný přískok. Mně to skoro vůbec nejde, vypuštění nohou a zbrzdit pravou ruku ve druhé pasáži se zdá být nad moje síly. Brácha přichází na kroky a zanedlouho přelézá, čumím jak puk, ze začátku se to tvářilo nereálně! No, už vím, jak by to mohlo jít, ale stále se mi to velmi těžce krokuje. Vlna, vývlav a přiskočení do spoďáku, to je kotel. Dávám solidní pokusy, ale vidím to tak, že si boulder připravím na příště, jelikož po hodině a půl se mi jej daří vylézt na dvě části. Touha vylézt ho je ale silnější. Po pár pokusech se mi vše dokonale daří a připadám si, jako by mě někdo řídil. Nevím, jak jsem dokázal udržet ten zatracený přískok do spoďáku, (při krokování jsem ho a asi 10 pokusů udělal jen jednou!) nutno dodat, že při mě stáli snad všichni svatí, protože jsem se už viděl na zemi. Zbývá nepokazit poslední krok (silně už mi maximálka dochází) a jsme v madlech - neskutečný zážitek. Je skvělé, že jsem na to s bráchou zajel, lepší boulder jsem si nemohl přát a jet sám, tak to vzdám po pár nálezech s tím, že je to moc těžké, a ani to nezkrokuji. Psychika je holt někdy mocná. Přišlo mi to jinde než ostatní béčka, ale všichni víme, jak vrtkavá klasa někdy je.

                             vše Fuse

On Sunday I plan to go to Spitz with my bro. The weather is awful but there has been no rain for two days and they say it's going to be ok today, too. The conditions are good so we warm up with Bastard from standing. I'm not doing very well with the sitting version, though, the holds are tiny and sharp. Martin moves under Mogadishu, too bad he didn't succeed when trying to flash it. I go for Reunion of Body and Mind, another beginning of Mogadishu, and I finish it within few attempts. There could be also a prolonged sitting version from the right, which is going to be really cool. In the meantime Martin runs through Kinshasa. Nice.

We find an ultra good project with a grip, Martin makes a good progress with the grip move but we're at a loss how to connect it to the first move. We think the grade is very close to 8C.

We also try a nice project called Dinge low, but my toes are poor today and the ledges are a bit moist. We try to figure out what else to do and as I have the information about the boulders at Kremstal from Chris, we go there.

First we find Silent Hunter, a cave which is almost a ceiling, and then Fuse, a pure ceiling. It's an easy choice: what could be better for us than a real power climb in a ceiling? So - Fuse it is. First we try to find out how to do the moves, especially the second one which needs lots of strength, and the final jump. I'm hopeless, it seems impossible to drop the legs and slow down the right hand. Martin, however figures out the moves and soon he's got it. I'm astonished, it really did seem impossible! Well, now I know ho to do it but it's still very difficult for me. I make few good attempts but I think it's a matter for the next visit because after an hour and a half I manage to climb it in two parts. I try it several times and suddenly a moment comes when I do everything right, it feels like I am guided by someone else. I have no idea how I managed to hold the bloody undercling (from 10 attempts I didn't manage it but once!), I think all the saints were helping, I already saw myself on the ground. After that I had to make sure I wouldn't screw up the last move and after that there was the top bucket. An amazing experience for me! It's great that I had my brother there, I couldn't imagine a better boulder if I tried, and if I were alone, I would soon give up. Sometimes the mental aspects of climbing are very powerful. It seemed different from the other 8Bs but we all know how tricky the grades sometimes are.

Soustředění Mandala Drážďany

V sobotu jsme s českou reprezentací navštívili vynikající boulderovku Mandala v Dražďanech. Robert Leichtner a jeho parta pro nás připravili ultra těžké a skvělé bouldery. Lezla se dvě kola a jejich obtížnost odpovídala zhruba semifinale a finále na SP! Díky moc za toto úžasné soustředění, které zařídil ČHS. Závěrem bych chtěl moc poděkovat za to, jak se nám všichni věnovali, jsme tady kdykoli vítáni. Budeme se sem rádi vracet!

¨

On Saturday the Czech representation team went to the great Mandala bouldering gym in Dresden. Robert Leichtner and his team prepared some ultra hard and ultra cool boulders for us. There were two climbing rounds and the difficulty was similar to the semifinal and final of the World Cup. Thanks a lot for this amazing session and to the Czech Mountaineering Association for organizing it. Last but not least, I would like to thank for the cordial welcome and all the attention and help we got. We will be happy to come back in future!