úterý 28. srpna 2018

3. závod Teplice nad Metují - 3. místo.

Třetí kolo závodů v Teplicích nad Metují už bohužel není třetím podnikem ČP. Tato nálepka ale není vůbec znát a sjíždí se rekordních 94 mužů a 33 žen (včetně juniorů), to tady za těch 12 let nepamatuji.

V kvalifikaci nás čeká 10 boulderů stylem flash, snad nejvíc mě potrápí spára. Daří se mi vylézt všechny bouldery na 15 pokusů a s napětím čekám, na jaké místo to bude stačit. Do finále nás jde jenom 8, nakonec jsem druhý za bráchou.

Ve 14 h máme v Singing Rock stánku autogramiádu společně s Luckou Hrozovou, rozdávat podpisy menším dětem je příjemné.

V 18 h začíná finále holek, které se nese v "lehčím" duchu. Jediná závodnice, která dá všechny čtyři bouldery, je Edita Vopatová, která po zásluze vítězí.

My jdeme na řadu okolo 20 h, lezu předposlední, ale nervy se mi daří držet pod pokličkou. V jedničce sice skáču přeskok doprava, ale postavit se na nohy do oblých chytů mi dává stopku.



                    foto: boulderzávody

Dvojka je silovka, se štěstím na první.



                    foto: boulderzávody

Ve trojce trochu bádám jak na startu, poté se dvakrát dostanu do klíčového kroku doleva, ale tam nepřicházím na patu a silově přes stisk nula.



                  foto: boulderzávody

Čtyřka je povinná, podaří se mi na první a stačí to těsně na třetí místo, jsem o dva pokusy lepší na zóny než Štěpa Volf.



                  foto: boulderzávody

Druhý skončí s krásným výkonem a přelezením všech boulderů Roman Kučera. Dostává sice bráchu pod tlak, ale ten zapne další level a 4 bouldery na flash jasně hovoří, kdo je tady pán...

Celý závod se nese ve skvělé atmosféře. Jasně, přispívá tomu i MHFF a spousta diváků. Radost mi dělají nové chyty, kterých je v kvalifikaci a ve finále spousta. Ceny jsou úplně ideální: matice, diplom, medaile a price money úplně stačí, díky organizátorům ČSL za velmi dobrou kvalitu závodu.



               Stupně vítězů foto: boulderzávody


The third round of the competition in Teplice nad Metují isn't a part of the Czech Cup, but the record number of participants (94 men, 33 women, including the junior category) shows that it doesn't really matter. I don't remember so many people in last 12 years.

The qualification consists of 10 boulders in a flash style, for me the most difficult is the crack, but I climb all the boulders in 15 attempts and am waiting impatiently for my results. Only 8 of us pass on to the final, I'm among them - I end up second, after my brother. 

At 2 p.m. I'm giving autographs at the Singing rock stall together with Lucka Hrozová. It's nice to give autographs to little kids.

The girls' final starts at 6 p.m. in an "easy" style. The only one who climbs all the four boulders is Edita Vopatová, who truly deserves the first place.

At about 8 p.m. it's our turn, I start climbing penultimate and I somehow manage to keep my nerves calm. At the first boulder I manage to do the jump but can't place my feet on the round boulders. Number two is a power boulder and I'm lucky to finish it at the first attempt. At the third boulder I need to figure out the beginning, then I reach the crux twice but then I can't get any further. The fourth boulder is a must-have, I finish it at the first attempt and I earn the third place. It's close, I'm only two zone-attempts away from Štěpa Volf. 

Roman Kučera is second, he did really well. He put Martin under pressure but Martin's four flash climbs showed who is the king... 

The whole competition has a great vibe, which is partially also thanks to MHFF and the great audience. I enjoy the new holds, there are plenty of them in the qualification as well as in the final. The prizes are great, too - a mat, a diploma, a medal and price money, this is more than enough. Thanks a lot to the organizers for the good quality competition.

pondělí 20. srpna 2018

SP Mnichov

Mnichov každoročně patří mezi top svěťáky a těším se, co stavěči vymyslí.

Lezu jako 43. a je už celkem teplo. V jedničce škoda, padám prvním pokusem z topu, pak už tam ani nedolezu. Dvojka má těžký skok, tady chybí lepší koordinace. Ve trojce víceméně nenastoupím. U čtyřky i přes těžké obliny a oblé nohy tečuji chyt pod zónou. No a v poslední pětce nastoupím a neudělám přepad odprava.

Co říct k výkonu... spokojený určitě nejsem, jedničku jsem měl udolat, ale pak? Přijde mi, že nůžky mezi amatéry a profíky se rozevírají čím dál více, chuť trénovat je, ale na závody je to pořád málo. Výkonnost, kterou všichni mají, je ohromná, a to se nebavím o nejlepších, ti jsou úplně jinde. No, uvidíme, co přinese Insbruck, a na podzim hurá do skal...






















                     
                      
                            kvali 1




                             kvali 2























                      
                       
                          kvali 3




                              
                             kvali 4






















                                  kvali 5


Every year the World Cup in Munchen is one of the best World Cup competitions and I wonder what surprises the builders have for us. 

I climb 43th and it's quite hot already. At the first boulder I fall from the top at the first attempt and later I can't get that far, too bad. For the second boulder I'm not coordinated enough - the jump is just too hard for me. With the third boulder I can't even start and the fifth boulder is only a bit better. But despite all the difficulties with round holds I touch the hold under the zone of the fourth boulder. 

Well, what should I say about my performance? I'm definitely not satisfied with it, I should have finished the first boulder... but the rest of them? It seems to me that the differences between the amateurs and professional climbers keep growing and even though I am motivated to train, it still isn't enough for the competitions. The others are very good and strong and I don't even mention the best of them, who are on a totally different level. Well, let's see what Innsbruck brings and let's go outdoors in autumn...