Lezu jako 43. a je už celkem teplo. V jedničce škoda, padám prvním pokusem z topu, pak už tam ani nedolezu. Dvojka má těžký skok, tady chybí lepší koordinace. Ve trojce víceméně nenastoupím. U čtyřky i přes těžké obliny a oblé nohy tečuji chyt pod zónou. No a v poslední pětce nastoupím a neudělám přepad odprava.
Co říct k výkonu... spokojený určitě nejsem, jedničku jsem měl udolat, ale pak? Přijde mi, že nůžky mezi amatéry a profíky se rozevírají čím dál více, chuť trénovat je, ale na závody je to pořád málo. Výkonnost, kterou všichni mají, je ohromná, a to se nebavím o nejlepších, ti jsou úplně jinde. No, uvidíme, co přinese Insbruck, a na podzim hurá do skal...
kvali 1
kvali 2
kvali 3
kvali 4
kvali 5
Every year the World Cup in Munchen is one of the best World Cup competitions and I wonder what surprises the builders have for us.
I climb 43th and it's quite hot already. At the first boulder I fall from the top at the first attempt and later I can't get that far, too bad. For the second boulder I'm not coordinated enough - the jump is just too hard for me. With the third boulder I can't even start and the fifth boulder is only a bit better. But despite all the difficulties with round holds I touch the hold under the zone of the fourth boulder.
Well, what should I say about my performance? I'm definitely not satisfied with it, I should have finished the first boulder... but the rest of them? It seems to me that the differences between the amateurs and professional climbers keep growing and even though I am motivated to train, it still isn't enough for the competitions. The others are very good and strong and I don't even mention the best of them, who are on a totally different level. Well, let's see what Innsbruck brings and let's go outdoors in autumn...
Žádné komentáře:
Okomentovat