MČR Slaný 2022

Situace se nakonec vyvrbí tak, že jedu na závody sám. Zuzka ještě není stoprocentně fit a o víkendu bylo celkem chladno. Mistrovství je speciální tím, že je to tříkolový závod, a vydržet až do finále je během 24 hodin celkem oříšek, jak na kůži na prstech, tak na fyzičku. V pátek večer máme kvaldu a vybojuji celkem 5 topů a 6 zón, stačí to bohatě na postup ze 7. místa.



                                            Kvalifikace
                                     ( foto Petr Chodura )



                                        Kvalifikace
                                ( foto Petr Chodura )

V sobotu je po obědě skvělé počasí, svítí sluníčko, lehce fouká a ve stínu je perfektně, toho se vším všudy využívám. V semifinále podám životní onsight výkon: 4 bouldery na 4 pokusy (lépe to už nejde). Je ale pravda, že bouldery jsou trochu lehčí a každá chyba se hodně trestá, leze se mi výborně a hlavně zbytečně nechybuji. Ve 35 letech trochu zázrak, snad i ty zkušenosti pomohly. Po hodně dlouhé době postupuji do finále ze druhého místa hned za bráchou, který taky smete vše bez oprav.



    Záverečný boulder č. 4 v semifinále - radost
                   ( foto Petr Chodura )

Trošku je mi líto stavěčů, ale když zjišťuji, za jakých podmínek semifinále stavěli, tak je plně chápu (kdo někdy stavěl za deště, ví, o čem mluvím), zastal bych se jich. Finále probíhá ve skvělé atmosféře a bouldery jsou malinko těžší. Jedničku dávám kousíček před limitem, průtlak mě pozlobil. Ve dvojce vím, že rychlé ruce nemám, tak se snažím chyt přeskočit, dvakrát se mi to povede, ale bohužel padám z topu, hodně mě to otáčí a málem se zraním. Trojka je nejsilovější, potáhnout ze špičky do zóny, rovnám se v tom a dochází mi šťáva na závěrečný "double skok". Ve čtyřce vím, že můžu jenom překvapit, se zónou kousek před koncem časového limitu jsem spokojen. 

 Celkově mi 1 top a 4 zóny stačí na poslední místo ve finále, lehké zklamání je, ale o to větší radost mám, že brácha získává desátý titul mistra ČR. Byl to napínavý boj až do konce závodu, kde o místech na stupních vítězů rozhodl záverečný kolmý profil. Zkusím zabojovat příští rok o reprezentační nominaci, mým snem je zakončit mezinárodní závody na světovém poháru v Praze.

                Finále, boulder č. 3 a můj letecký den.
                             ( foto Petr Chodura )

  

This time I had to go to this competition alone. Zuzka isn't one hundred percent ok yet and this weekend was quite cold. The Czech Champioship is a three-reound competition and it's quite hard to hold on for 24 hours because of the skin on your fingers as well as stamina. The qualification takes place on Friday, I earn 5 tops and 6 zones, which is enough to advance to the semifinal from the 7th place.

On Saturday the weather is great after lunch, the sun is shining, the wind is light and the shade is perfect, so I make the most of it. In the semifinal, I make my lifetime series of onsight climbs: 4 boulders in 4 attempts, (it can't get any better after this). It's true that the boulders are a bit easier and every mistake is punished, but I climb smoothly and, above all, I don't make unnecessary mistakes. A bit of a miracle at the age of 35, maybe my experience helped a bit, too. After a very long time, I advance to the final from second place, right behind my brother, who also sends everything at the first attempt.

I pity the builders a bit, but when I find out what conditions they had when they were building the routes, I'd like to stand for them (anyone who ever tried to build a route in rain knows what it's like). The atmosphere is great during the final and the boulders are a bit harder. I finish the first boulder right before the time is up, the mantel was tough. I know that my hands aren't quick enough for the second boulder, so I try to jump over the hold, I succeed twice, but unfortunately I fall from the top and rotate – I was close to getting injured. The third boulder is a power climb, I need to pull from the toe to the zone and I don't have enough energy left for the final "double jump". With the fourth boulder I can only surprise, so I'm happy about scoring the zone at all. 

In total I had 1 top and 4 zones, so I took the last place in the final. I'm a bit disappointed, but I'm also happy for my brother who became the Czech Champion for the 10th time. It was quite a fight between the climbers and the final vertical decided. Next year I'll try to fight for the nomination to the representation team, my dream is to conclude the interantional competitions by participation in the World Cup in Prague.

Liberecko

Minulý prodloužený víkend jsem byl s rodinkou na skvělém výletě v okolí Liberce. Ubytování tentokrát máme v srdci Jizerské padesátky – v Bedřichově. 

Po cestě se stavujeme v Praze na Kavčích horách, mají tady skvělou galerii v České televizi - Déčko pro děti. Počasí nám moc nepřeje, ale dětem to nevadí, navštívíme, Funpark v Babyloně a herničku v Jablonci. Stihli jsme i pěknou procházku po Bedřichově, i když nám docela dost pršelo. 

Já jsem navštívil projekt ve Stráži Nad Nisou, je to pěkná deska přes malé chyty, bohužel brutálně ostré – viděl bych to někde okolo 8B. Přejíždím pod Ještěd, kde je pěkné lezení vedle Matterhornu, tak zase někdy, je tady opravdu moc hezky...

Projekt okolo 8B ve Stráži nad Nisou, nahoře ve větvích improvizovaná stříška proti začínajícímu dešti.



Stěnka vedle Matterhornu, radost z pohybu a nějaké 7A-7B, nevím zda jsou směry vylezené, stopy maglajzu tam trošku byly.



Moje holky

 

I spent the last prolonged weekend with my family and we made a great trip to Liberec. This time we had accommodation in Bedřichov, in the heart of the "Jizerska 50".

On our way we made a stop in Prague at the Kavčí hory, there is a grea "Déčko pro děti" gallery in the premises of the Czech TV. The weather wasn't so good, but the children didn't mind, we visited the Funpark in Babylon and the playhouse in Jablonec. We also had a nice walk around Bedřichov, though it was raining quite a bit.

I visited my project in Stráž Nad Nisou, a nice slab with tiny holds, too bad these are also brutally sharp. I guess it could be an 8B or so.I drive to teh area under Ještěd, there is a nice climbing next to the Matterhorn rock, so see you there sometime in the future, it's really very nice here...

Rasovna

Minulý víkend jsem navštívil Rasovnu, nejdřív jdu zkusit Margo, tam zlobí vysoká levá koza, kde nejsem dost flexibilní. Druhou zastávkou je Rustam Direct, poctivě ze stoje, a tuším, že to půjde. Ještě kouknu do Dmitrii Low a to bude brutální, asi okolo 8B, ale bylo by potřeba odvalit šutr. Poslední zastávkou je Nová Rasovna, kde se mi podaří udělat novinku asi okolo 7B. Nastupuje se se z levého bočáku níže, pravá libovolně, cuk do madla a ven z jeskyně, tak snad zase někdy...

Last weekend I visited Rasovna, first I'm going to try Margo, but there's a tricky part where I'm not flexible enough. My second stop is Rustam Direct from a standing position, and I have a feeling that it could work, I also check Dmitrii Low and it's gonna be brutal, about 8B, but I'd need to remove the large rock. The last stop is Nová Rasovna, where I manage to make a new 7B boulder. It starts from the left side-pull, then you hit the bucket and climb out of the cave. So see you next time...

ČP Teplice nad Metují

Druhý letošní závod, který jsem absolvoval, byly závody v Teplicích nad Metují. Beru rodinku a zábava začíná. Teplice to jsou vždy skvělé závody v prostoru parku, spousta lezců a skvělých diváků, proto sem jezdím tak rád už 15 let. 

 V kvaldě se mi podaří vylézt všechno, nejvíce mě klasicky potrápí dva kolmáče, první vlevo průtlak, který jsem nakonec vylezl bez velké nohy a řezky vlevo. Druhý kolmáč je asi lehčí, tam jde o to trefit dírku a pak nesjet z oblých Flatholdů. V kvaldě mě zaráží, že není aspoň jeden převis těžší, nakonec to stačí na postup z pátého místa.

Po obědě máme autogramiádu v Singing Rocku, vždy příjemně strávený čas s nadšenými dětmi, jejich rodiči a našimi fanoušky. Naše děti Eliška a Zuzanka řádí v parku, nejdříve na mobilní stěně, pak na slacklajně a na místním dětském hřišti. 

Finále holek se nese v těžším duchu, my jdeme na start po 20 h. Jedničku vyběhnu na druhý pokus. Dvojka je shybovací a moc mi nejde podržet levá oblina, tady nezapíšu nic. Trojka je těžký koordinační skok do ruky a nohy, taky ani zóna. Čtyřka kolmice, celkem lehká až pod top a pak se člověk musí dobře postavit na nohy a tady se padá, stačilo jenom přiložit ruce na topovou placičku, bohužel se nedokážu postavit na sklopené nohy. Celkově jeden top a dvě zóny stačí na 6. místo a musím uznat, že to není tak špatný výsledek, na víc jsem neměl. Finálové kolo nebyl můj šálek kávy, tak uvidíme ve Slaném...



                                           Finále č. 1



                    Díky fanouškům po čtvrtém boulderu

 

 

The second competition of this year that I attended was the one in Teplice nad Metují, I took my family with me, so the fun can begin. The Teplice event is always a great competition in the park, full of climbers and awesome audience, that's why I've been taking part for 15 years and why I like it here.

I manage to climb all the qualification boulders, as usual the verticals are the worst. The first one is a mantel on the left, eventually I finished it without the big foothold and a small hold on the left. The second vertical is probably a bit easier, one just needs to grab a hole and not fall from the round Flatholds. I am surprised that there isn't a single hard overhanging boulder in the qualification. In the end I advance from fifth place.

After lunch we give autographs at the Singing Rock booth, the time spent with keen children, their parents and our fans is always great. Our children Eliška and Zuzanka have fun in the park, first on the mobile wall, then on the slackline and the local children's playground.

The girls' final is a bit more difficult, so we start after 8 p.m. and I run to the top of the first boulder at the second attempt. The second boulder needs a lot of pull-ups and I can't really hold the round hold on the left. The third boulder has a heavy coordination jump with a hand and a foot, no zone for me, either. Number four is a vertical, quite easy until the top comes, and then you need to stand up and that's the part from where people keep falling. I only needed to put my hands on the top hold, unfortunately I couldn't stand up. In total, my one top and two zones make a nice 6th place and I think that it's not such a bad result, I actually don't think I could have done better today. The final was not my cup of coffee, so we'll see how I'll do in Slaný...