ČP Olomouc a Peperek

Sobota:

V sobotu jedem s Ondrou Nevělíkem na ČP do Olomouce. Jak přijedem na místo jsem z boulderovky, kde se bude závodit velice zklamaný a kladu si otázku jak je možné pořádat závody na tak malé stěně, vůbec to nezachránil ani jeden profil navíc, kde byly dva bouldery a stavěč moc možností neměl, než start a doleva nebo doprava, jestli nejsou peníze ok, ale pak by si mělo ČHS uvědomit, že se závodů bude účastnit ještě menší počet závodníků, a kdo dělá závody? závodníci nebo diváci? Myslím si, že především závodníci, když nikdo nepřijede, co diváci budou sledovat? Určitě hodně závodníků a málo diváku není taky dobrý, ale ČHS nejde dobrým směrem.



Bouldery stavěl Krkavec, tak jsem se těšil co předvede, z jeho slov si myslím, že asi víc vytěžit nemohl, pravda i mistr tesař se sekne a některé bouldery mohly být těžší, protože by se nemělo stát, že dva závodníci ve finále topnou všechny 4 OS a v kvalifikaci dají 4 holky 5b na 5p. Co mě ale nejvíce vadilo, byly prodlevy a čekání na stupně vítězů, hanba! Pořád jsem si říkal, kdyby tady byly tři kvalifikační skupiny mužů, tak vyhlášení bude o půlnoci. Rozhodčí chvílema nevěděli co se děje a o časomíru si člověk ve finále musel požádat. Dost kritiky, nějaký plusy taky byly, svačina a tričko, to by mělo být samozřejmostí ČP a každýmu na bedně určitě udělal radost pohár a slušné ceny. Takže Olomouc krásný historický město, ale jestli příště budou závody na stejný stěně, tak pomáhej bůh. V holkách suveréně vyhrála Petra Růžičková a v klucích při stejném finálovém výsledku vyhrál Ondra Nevělík, který měl lepší kvalifikaci, já jsem skončil na 3. místě. Naopak v ČP ve Slaném bylo 8 kvalifikačních boulderů, kde se všichni rozřadili, více místa, víc profilů, těžký ale dobrý finálový bouldery, skvělý pořadatel, komentátor, který měl úroveň a rozlezovka! Oproti Olomouci chyběla svačina, tričko, pohár a větší chlad.



Neděle:

Je neskutečně pěkně a už delší dobu mám v plánu zajet na Peperek na jeden bombový převis. Dojdem na místo a převis je naštěstí suchý. Projekt zkouším asi hoďku a půl a horko těžko to mám zkrokovaný. První krok je tak 7C, druhý 7B, třetí 7A a je ještě jeden nepříjemný poskok a je vyhráno. Dávám hodinovou pauzu, zkoumám kde by si mohla zalézt Peťa, nacházím jeden kolmáč hned na vrcholku. Očistíme trochu výlezy a jde se na věc. Péťa zkouší linii v levé části, nejtěžší to vypadá odlepit se od země a taky že jo. Po chvílích marnosti, stojí Péťa na vrchlou a pak, že to nejde :)





Jdeme zpátky na převis s vidinou, že si boulder ještě párkrát zkusím a příště ho prubnu. Po chvíli trápení udělám první krok a v euforii šahám přesně tam kam mám, nohy mě naštěstí neustřelí a najednou držím madlo, je tohle vůbec možné? Asi ano. Pokládám si otázku, mám tolik štěstí nebo takovou sílu, nebo je to lehký? Tohle hodnocení nechám na ostatních kolik tomu dají, jestli jen 8A nebo 8A+.














Czech Cup Olomouc and Peperek
Saturday

On Saturday, we and Ondra Nevělík went to Olomouc for the Czech Cup competition. As we arrived, I was quite disappointed by the wall. I asked myself a question if it was possible at all to have a race on a wall that small. One additional profile was not a particular remedy there. If money is not an issue, the Association should realize that even fewer competitors will take part. And who's more important in this case? The competitors or the spectators? My vote goes for the competitors. When no one arrives, what are the spectators going to watch? 

The boulders were built by Krkavec. I was looking forward to his work. According to what he said, he couldn't get more from the situation. The boulders could have been more difficult. This situation should not happen (when two competitors do everything at first attempt in the finals and four girls score 5 of 5 in the qualifications). What bothered me the most was the waiting for the ceremony. What a shame! If there had been three qualification classes, we would have had to wait until midnight for the announcement. The judges were totally lost here and there and one had to explicitly ask for the timer. Well, enough with criticizing, there were some pluses as well: the snack, the t-shirt, the cups at the ceremony and also decent prizes. So to sum it up: Olomouc is a nice, historical city, but if the competition takes place on the same wall next time, then God help us. Petra Růžičková excellently won in the women's category, Ondra Nevělík won in the men's (the qualifications decided), I ended up as the third. In contrast, the competition in Slaný featured 8 qualification boulders, the classification worked nicely, there was more space, more profiles, difficult but nice finals, and an excellent organizer. Compared to Olomouc, though, a snack, a t-shirt, a cup and coldness were missing.

Sunday

The weather was really nice so I realized a long-time plan of mine of visiting a neat overhang at Peperek. The overhang was fortunately dry. I was trying the project for like an hour and I had a hard time making up the moves. The steps were about 7C -- 7B -- 7A, then a troublesome jump and here we go. I had an hour's pause exploring the way for Peťa. Some cleaning and let's go for it. Péťa tried a line on the left side, the most difficult thing was to take off.  After some struggling, Péťa was standing on the top. Well, it worked, didn't it? :-)

We went back to the overhang. After some torment, I did the first move, euphorically reaching out exactly to the places I needed. My feet were fortunately holding firmly. Suddenly, I touched the hold. Is this even possible? I guess so. I asked myself if I was so lucky or that strong. Or was this easier than it looked like at first sight? I'll leave the evaluation to others: 8A or maybe 8A+.

Lezecký víkend snů!

Sobota

V sobotu frčíme s Adamem, Inkou a Péťou do Slanýho na první ČP. Lezeme ve třetí skupině, kde jsme symbolicky tři, Áda to lehce proběhne, mně se neleze dobře, necítím potřebný tah na bránu a nemám z toho dobrý pocit. Finále holek je v suveréní režii Petry Růžičkový, která neskutečně vylezla první boulder a první místo si s velkým přehledem pohlídá, druhá končí Karolína Nevělíková a třetí Nelly. Naše finále začíná v 6h, mám zdravou lehkou nervozitu, která ze mě hned opadne, když příjdu pod první boulder, zkusím ho nastřelit po svojem a jednička je na první pokus posekaná. Dvojka je silový strop, to se mi líbí říkám si, ve třetím pokusu se mi podaří přelézt celou silovou pasáž  a už si to šinu k topu, bohužel nemám potřebnou šťávu na to udržet topovou oblinu, pak už to jde se mnou z kopce, jak dobře jsem začal, tak rychle jsem skončil, ve trojce hrozný obliny a dolézám chyt pod zónu a čtyřka, neudělám druhej krok, ale celkově mám dost štěstí nato abych mohl stát na bedně na 3. místě! ta byla pro mě jako kdybych vyhrál, absolutní spokojenost! a odměna zato, že v boulderingu jdu tím správným směrem! Suveréně vyhrál Adam se 4 topy, kterýnu dost nebojácně sekundoval brácha se 3 topy, holt kluci jsou úplně jinde, to musím sportovně uznat! Těsně čtvrtý končí Koza, s 1 topem na druhý pokus, který mě hodně dýchal na záda. Chtěl bych poděkovat organizátorům za moc pěkný závody a klukům z AIXu za parádní bouldery, holt zkušenosti nikdo neojebe.








Neděle

Áda má v plánu Lábák a jeho projekt To Tu Ještě Nebylo, který nakonec podle jeho slov dává za neuvěřitelného štěstí a cestu hodnotí za kosmických XIIb ( 9a fr. stupnice ) gratulujem! Já mám v plánu zkusit Džanglího novinku Dýku 8A, a to je teda nádhera, podle mě nejhezčí boulder v ČR, samozřejmě moje pocity jsou subjektivní, ale siláci musí uznat, že tohle je famózní počin! Boulder si vymyslím trochu jinak a daří se mi ho přelézt dokonce na video! Myslím si, že je to podobně těžký jako Trikolora, takovej je můj osobní pocit.









Dalším a hlavním cílem výjezdu je rozlezená Černobílá Trikolora 8A, od Rosti Štefánka, kterýho pak po hodině zde potkáváme. Je to malinko vlhký, ale sušší než minule, motivace je na nejvyšším levlu, takže není co řešit a pouštím se do toho, program znám z minule, otázka je jenom ta, jestli na to dnes mám ještě sílu, protože už jsem docela zničenej, je až neuvěřitelný z čeho to tělo ty rezervy bere! Asi na třetí pokus dnes dávám a je to pro mě vyjímečný okamžik!







S Peťou jdem do centrálu, kde hledáme nějaký lehčí pěkný bouldeříky, dva si dá na rozlez a pak najdem pěknou lištovou věc Pantoflák 5, ve kterým po pár minutách stojí na vrcholku, takže paráda takle po zranění prstu.



Jdem zpět ke Trikoloře, kde jsme minule s Džanglím a Foxem koukali na pěknej projekt, nejprve odvalím dost těžkej kámen, pak koukám, kde začít nastoupit, no musím o tři kroky výše, protože kámen je proti. Linie krásná, jeden chyt bohužel mokrej, suším kapesníčky a po asi 10 pokusech dávám, myslím že je to někde mezi 7B+ až 7C, název Šroubovice DNA, celý kýl bude oscilovat někde okolo stupně 8A.





Tak to je z Modřína a z úžasného víkendu vše.




A climber's dreamy weekend!
Saturday

On Saturday, I, Adam, Inka, and Péťa were heading for Slaný where the first Czech cup competition took place. Áda did it nicely but I wasn't feeling that good. The women's finals were taken over by Petra Růžičková - she climbed the first boulder in an incredible way and didn't let her chance escape. Karolína Nevělíková ended up the 2nd, Nelly was the 3rd.

I tried to do it my way and No. 1 was defeated on the first attempt. No. 2 featured a demanding roof, I liked it and managed to climb the whole heavy passage. Unfortunately, I wasn't strong enough to keep up and to do a bulge on the top - easy come, easy go. Nevertheless, I did well enough to get a 3rd place! I enjoyed it as if I had won - an absolute satisfaction and a reward for going the right way. 

I would like to thank the organizers for a very nice competition and also the experienced guys from AIX for nicely done boulders.

Sunday

Áda planned on Lábák and To tu ještě nebylo. In the end, he managed to do it very luckily. Congratulations! I tried Džanglí's new thing - Dýka 8A. It was great, I guess it is the most beautiful boulder in the Czech lands. My opinion is subjective but the strong guys must admit that this thing is fabulous!

The next (and, as a matter of fact, main) aim of the trip is Černobílá Trikolora 8A. I knew the program from the last time - the only question was whether I had any power left. However, the reserves of a human body are almost incredible. I did it on about the 3rd attempt and it was an exceptional moment for me.

Let's go back to the Trikolora. The line was beautiful, one hold was unfortunately wet, I tried to dry it up with a hankie. I did it after about ten attempts. I think it could be somewhere between 7B+ and 7C. The name was Šroubovice DNA.

Well, and that is all from Modřín and form my perfect weekend there. 

Velká náplast za mokrou Radeč = Big Lady 8A+ Petrohrad

Původní plán je takový, že s Martinem máme namířeno směr Radeč, bohužel na Radeči zjišťujem, že skála je úplně mokrá, trošku si zanadáváme, ale nevadí, máme záložní plán Petráč. Chceme si hlavně pořádně zalézt a proto nic moc neřešíme a jdem na Bránu. Mojím největším zápichem výjezdu je přelezení Big Lady 8A+, boulder jsem chtěl dnes určitě zkusit a v koutku duše i přelézt. Po prvních marných pokusech o vymyšlení prvních třech kroků se to zdálo jako velká utopie. Pak ale přišla náhoda, zkusil jsem patu za ruku a tohle vytlumení se zdálo jako neskutečně stabilní. Síla na to naštěstí byla a šlo o to kdy mě boulder pustí do závěrečných partií, ne nadarmo se u tohoto boulderu říká, zkus si výlez, mně se tam v kuse podařilo ještě jednou spadnout. Je to konečně typ boulderu, který mi neskutečně sedí, silový strop po slušných chytech, celkově asi sedm kroků, z toho první tři tak 7B do 8A a pak ještě nepříjemný výlez. Celkově mně to zabralo asi do 10 pokusů, tak 1h. Pro mě je to velká náplast za Radeč, protože jsme se tam s Martinem neskutečně těšili a velká satisfakce za hubnutí, který se snažím praktikovat, teď vidím, že ty věci mají smysl, protože tréninkem se kvůli zdraví už asi těžko někam posunu. Tak takové je moje první 8A+.

Výčet přelezených boulderů: Já:

Inscenovaná Pohoda 7B+
Inscenovaná  Nepohoda 7C
Arakain 7C+
Megaman 7C+
Rodinný Výlet 7C
Big Lady 8A+
Úsměv 7C

Martin:

Inscenovaná Pohoda 7B+
Arakain 7C+
Megaman 7C+
Rodinný Výlet 7C
Elington Blues 8A
Železná Lady 8A
Big Lady 8A+





 





A great compensation for a wet Radeč: Big Lady 8A & Petrohrad

According to the original plan, I and Martin were bound for Radeč. However, when we got there, we unfortunately found the rock completely wet. Some swearwords were uttered and then we used our back-up plan -- Petráč. All we wanted was some big climbing so we didn't hesitate and went straight for Brána. My biggest achievement of the day was Big Lady 8A+. I definitely wanted to try this boulder and secretly hoped for climbing it over. After a first series of vane attempts, my plan seemed to be completely unreal. But then -- a stroke of luck: I tried to use my heel instead of my hand which made my strategy incredibly stable. I fortunately had enough power to do it. The only question was whether the boulder would allow me to do the final phase. After all, there is a good reason for the saying that you should try to get to the top here. As for my attempt, I suffered one fall in one point. It's finally the kind of boulder which suits me so well: A power-demanding finish with decent grips, about seven moves in total (first three being between 7B and 8A) and then the challenging closing move. Overall, it took me about ten attempts, or one hour. I found it to be a decent compensation for Radeč we were so much looking forward to. Also, it was a great satisfaction for loosing weight which I am trying right now. Now I see these things do have results. I can't get much further with the training because of my health so this is the alternative strategy. Well, so this is how my first 8A+ went.

Boulder list:

Mine:

Inscenovaná Pohoda 7B+
Inscenovaná Nepohoda 7C
Arakain 7C+
Megaman 7C+
Rodinný Výlet 7C
Big Lady 8A+
Úsměv 7C

Martin's:

Inscenovaná Pohoda 7B+
Arakain 7C+
Megaman 7C+
Rodinný Výlet 7C
Elington Blues 8A
Železná Lady 8A
Big Lady 8A+