ČP Olomouc a Peperek

Sobota:

V sobotu jedem s Ondrou Nevělíkem na ČP do Olomouce. Jak přijedem na místo jsem z boulderovky, kde se bude závodit velice zklamaný a kladu si otázku jak je možné pořádat závody na tak malé stěně, vůbec to nezachránil ani jeden profil navíc, kde byly dva bouldery a stavěč moc možností neměl, než start a doleva nebo doprava, jestli nejsou peníze ok, ale pak by si mělo ČHS uvědomit, že se závodů bude účastnit ještě menší počet závodníků, a kdo dělá závody? závodníci nebo diváci? Myslím si, že především závodníci, když nikdo nepřijede, co diváci budou sledovat? Určitě hodně závodníků a málo diváku není taky dobrý, ale ČHS nejde dobrým směrem.



Bouldery stavěl Krkavec, tak jsem se těšil co předvede, z jeho slov si myslím, že asi víc vytěžit nemohl, pravda i mistr tesař se sekne a některé bouldery mohly být těžší, protože by se nemělo stát, že dva závodníci ve finále topnou všechny 4 OS a v kvalifikaci dají 4 holky 5b na 5p. Co mě ale nejvíce vadilo, byly prodlevy a čekání na stupně vítězů, hanba! Pořád jsem si říkal, kdyby tady byly tři kvalifikační skupiny mužů, tak vyhlášení bude o půlnoci. Rozhodčí chvílema nevěděli co se děje a o časomíru si člověk ve finále musel požádat. Dost kritiky, nějaký plusy taky byly, svačina a tričko, to by mělo být samozřejmostí ČP a každýmu na bedně určitě udělal radost pohár a slušné ceny. Takže Olomouc krásný historický město, ale jestli příště budou závody na stejný stěně, tak pomáhej bůh. V holkách suveréně vyhrála Petra Růžičková a v klucích při stejném finálovém výsledku vyhrál Ondra Nevělík, který měl lepší kvalifikaci, já jsem skončil na 3. místě. Naopak v ČP ve Slaném bylo 8 kvalifikačních boulderů, kde se všichni rozřadili, více místa, víc profilů, těžký ale dobrý finálový bouldery, skvělý pořadatel, komentátor, který měl úroveň a rozlezovka! Oproti Olomouci chyběla svačina, tričko, pohár a větší chlad.



Neděle:

Je neskutečně pěkně a už delší dobu mám v plánu zajet na Peperek na jeden bombový převis. Dojdem na místo a převis je naštěstí suchý. Projekt zkouším asi hoďku a půl a horko těžko to mám zkrokovaný. První krok je tak 7C, druhý 7B, třetí 7A a je ještě jeden nepříjemný poskok a je vyhráno. Dávám hodinovou pauzu, zkoumám kde by si mohla zalézt Peťa, nacházím jeden kolmáč hned na vrcholku. Očistíme trochu výlezy a jde se na věc. Péťa zkouší linii v levé části, nejtěžší to vypadá odlepit se od země a taky že jo. Po chvílích marnosti, stojí Péťa na vrchlou a pak, že to nejde :)





Jdeme zpátky na převis s vidinou, že si boulder ještě párkrát zkusím a příště ho prubnu. Po chvíli trápení udělám první krok a v euforii šahám přesně tam kam mám, nohy mě naštěstí neustřelí a najednou držím madlo, je tohle vůbec možné? Asi ano. Pokládám si otázku, mám tolik štěstí nebo takovou sílu, nebo je to lehký? Tohle hodnocení nechám na ostatních kolik tomu dají, jestli jen 8A nebo 8A+.














Czech Cup Olomouc and Peperek
Saturday

On Saturday, we and Ondra Nevělík went to Olomouc for the Czech Cup competition. As we arrived, I was quite disappointed by the wall. I asked myself a question if it was possible at all to have a race on a wall that small. One additional profile was not a particular remedy there. If money is not an issue, the Association should realize that even fewer competitors will take part. And who's more important in this case? The competitors or the spectators? My vote goes for the competitors. When no one arrives, what are the spectators going to watch? 

The boulders were built by Krkavec. I was looking forward to his work. According to what he said, he couldn't get more from the situation. The boulders could have been more difficult. This situation should not happen (when two competitors do everything at first attempt in the finals and four girls score 5 of 5 in the qualifications). What bothered me the most was the waiting for the ceremony. What a shame! If there had been three qualification classes, we would have had to wait until midnight for the announcement. The judges were totally lost here and there and one had to explicitly ask for the timer. Well, enough with criticizing, there were some pluses as well: the snack, the t-shirt, the cups at the ceremony and also decent prizes. So to sum it up: Olomouc is a nice, historical city, but if the competition takes place on the same wall next time, then God help us. Petra Růžičková excellently won in the women's category, Ondra Nevělík won in the men's (the qualifications decided), I ended up as the third. In contrast, the competition in Slaný featured 8 qualification boulders, the classification worked nicely, there was more space, more profiles, difficult but nice finals, and an excellent organizer. Compared to Olomouc, though, a snack, a t-shirt, a cup and coldness were missing.

Sunday

The weather was really nice so I realized a long-time plan of mine of visiting a neat overhang at Peperek. The overhang was fortunately dry. I was trying the project for like an hour and I had a hard time making up the moves. The steps were about 7C -- 7B -- 7A, then a troublesome jump and here we go. I had an hour's pause exploring the way for Peťa. Some cleaning and let's go for it. Péťa tried a line on the left side, the most difficult thing was to take off.  After some struggling, Péťa was standing on the top. Well, it worked, didn't it? :-)

We went back to the overhang. After some torment, I did the first move, euphorically reaching out exactly to the places I needed. My feet were fortunately holding firmly. Suddenly, I touched the hold. Is this even possible? I guess so. I asked myself if I was so lucky or that strong. Or was this easier than it looked like at first sight? I'll leave the evaluation to others: 8A or maybe 8A+.