čtvrtek 29. listopadu 2012

Mejcup, aneb ať žije Fair Play

Jako každoročně, už po ixté se na přelomu listopadu a prosince koná MEJCUP. Letošní novinkou jsou kvalifikační bouldery na nové Kotelně, které jsou opravdu trefně odhadnuté. Bohužel když se tam nahrnulo ix závodníků byla to docela vražda. Péťa si jde poprve vyzkoušet Mejcup a na jednom boulderu se dostává zhruba do půlky, takže příští rok už jedna topinka bude :) S informovaností je trochu zmatek, protože kdo chce jít večer na Flédu zadara a závodil, musí odevzdat lísteček s výsledky do 3h na Flédě, takže já po kvalifikaci jedu za Péťou na oběd, pak jedem na Flédu a zase domů a opět už na finále... Do příště bych třeba navrhoval, že se můžou výsledky poslat po někom jiném a večer se prokázat podle startovky občankou... Zjišťuju, že nakonec postupuju z 6. místa a docela si oddechnu. Abych pravdu řekl, tak finále holek se mi moc nelíbí, bouldery mě moc neosloví a pak když se na dvakrát přestavuje superfinále holek jsem trochu rozpačitý. Vyhrává Péťa Růžičková, která vymýšlí na první pokus patu a Nelly už nemá žádný pokus opravy a tak je druhá. Co se týče pravidel, vůbec nikdo netuší, která bije... Diváci jsou trochu zmatení, kdo vypadává a jak to funguje, ovšem nejvíce jsem znechucen přesouváním lidí na další boulder a s tím spojené davové šílenství, to mě vůbec neoslovilo. No nic, je tu finále chlapů, my vyčkáváme v izolaci s tím, že bude předváděčka, pak budem moci jako holky na záchod a pak se poleze, ale to se k mému překvapení neděje... V izolaci trochu stres, rychlé převlečení a jde se hned na plac, obhlídka a lezem. Mně se podaří skončit až na 4. boulderu, kde mě vyřazuje Matěj Švub, boulder nakonec vybojuju, ale Maťo má celkově míň pokusů na předchozích boulderech a tím pro mě závod končí. Na posledním boulderu, kde se leze po "zeměkouli" nastává zvláštní pravidlo jednoho pokusu, nejvíce na to dojede Martin, který čestně a sám bez napomenutí rozhodčích jde dolů, protože si lehce lízne o matici, z mého pohledu mu to vůbec nepomáhá, prostě si trochu nepohlídá nohy a tím pro něho závod končí. Co na to říct, prostě smůla. Martin paradoxně končí třetí, i když má 4 bouldery, oproti Maťovi, který má 3. Takže Maťo končí 2, a Adam suveréně vítězí. Nechce slézt dolů po žebříku a tak boulder trošku slízá, já po něm volám ať sleze až na start, ale asi mě neslyší, tak jsem zklamaný.... Suma sumárum, Martinovi bych letos udělil cenu Fair Play, kéž by poctivý takle byli všichni...



Mejcup, or long live the Fair Play!


Just like every year, MEJCUP competition was held at the turn of November and December. This year's novelty were fittingly designed qualification boulders. Unfortunately, when there were dozens of climbers at once, it was quite brutal. It was Péťa's first time at Mejcup. She managed to climb up to one half at one boulder so we hope there will be a finished top next year :-)


There was some information confusion: Those who wanted to visit Fléda club in the evening had to turn in a piece of paper at the place. So I made a trip there between the qualifications and the finals. For the next time, I would suggest someone else might actually bring the results in there and the racers might just use their IDs to get in.

I found that I was advancing from the 6th place, which was quite a relief. To be honest, I didn't like women's finals very much, the boulders were not special at all and they had to rebuild the final boulder twice before the final round which was a little weird. Péťa Růžičková won. She used her heel at the first attempt. Nelly had no more attempts to get better score so she ended up the second.

As for the rules, no one ever knew what was going on... The viewers were confused but the worst thing was that the racers were assigned different boulders which provoked some mass disturbances. Anyway, there was men's finals as well, We were waiting in isolation for our turn which, to my surprise, was not coming. It was a little stressing, quick changing of clothes and here we went to the set. I was carrying on well before I hit the fourth boulder where I was eliminated by Matěj Švub. I did send it but Matěj had fewer previous bad attempts so I was out. 

There was a strange rule of a single attempt at the last boulder (featuring climbing up the sphere). Martin was hurt by that because he honestly decided to give up (without being asked by the judges) because he touched the nut. I believe it didn't help him at all but he simply didn't pay enough attention so he was out too. What can I say, just bad luck. Paradoxially, Martin ended up the third despite having done four boulders (compared to Matěj's three). Therefore, Matěj was the second and Adam was a confident winner. All in all, I would like to give Martin a Fair play award. If only everyone played that fair...

úterý 20. listopadu 2012

Dream Day in Bahratal

V Bahře se mi povedlo během jediného dne vylézt dvě 8A+, Hackrobatik a Ticket Nach Leichenkammer



Musím říct, že poslední dobou moc netrénuju a tak si myslím, že je to odměna za ty poctivý roky dřiny.

Ještě jsem přidal Riese 7C a Jardin spíš 7B+/7C, je to lehčí než Riese. Přidávám video ve špatný kvalitě, skoro z nočního přelezu.





Hackrobatik 8A+


Hackrobatik 8A+


Jinak více slov na martinstranik.blogspot.com




A Dream Day in Bahratal


I managed to send two 8A+ during a single day in Bahratal: Hackrobatik and Ticket nach Leichenkammer. I must admit I haven't trained that much recently. Therefore, I believe my current success is a reward for the years of hard work.

I've also added Riese 7C and Jardin (rather 7B +/7C, being easier than Riese). There is a bad-quality video taken during the (almost) night-time climb.


Anyway, more on the topic at martinstranik.blogspot.com.

středa 14. listopadu 2012

Rusava a Hřeben v Chřibech

V rámci Saltic srazu jsme s Martinem zavítali na Rusavu, především jsme se těšili na pár projektů... Prvním projektem je boulder na paneláku, ale krok z hrany do díry je fakt moc daleko, tak Martin po chvíli z toho utíká.



Nemáme moc času, ale štěstí se na nás usměje v podání pěkného převislého kýlu. Trochu to solí, ale po pár nástupech je to ok. Společně s Lůbou a Martinem vymýšlíme kroky a nejtěžším se ukazuje hned ten první, kde je těžké si dát přesně nohy a udělat dlouhý fix, pak už to jde dolézt, mně se boulder podaří přelézt jako prvnímu, s názvem se moc nepářu a tak vzniká Ostravský Cip cca 7C.





Martinův přelez: http://www.youtube.com/watch?v=BbvjEoVZjm0&feature=related

V neděli je na plánu Kozel, ale ten je bohužel mokrý, tak se rozloučíme s Majzlíkama a s Martinem se jdem kouknout na Pečínku, ta je vlhká, tak ještě zkusíme Hřeben. Bohužel ten je taky vlhký, ale touha po lezení je větší a tak zkoušíme krásný oblinový traverz od Sviště za 7C. Martin to nakonec se svojí buldočí silou přelouská, já se nedokážu tím vlhkem prokousat, ale přelez není daleko. 





Martinův přelez: http://www.youtube.com/watch?v=xcfzVpcpWdQ&feature=relmfu




Rusava and a Chřiby Moutains Ridge
As a part of the Saltic gathering, Martin and I visited Rusava region where we wanted to do a few projects. The first project we tried was a block boulder where one step from an edge to a hole was too wide so Martin decided to give up after a while.

We did not have that much time but the fortune smiled upon us when we were trying to do a nice, overhanging keel. It was a little hard but it went OK after a few attempts. Luba, Martin, and myself together were trying to make up the steps. The first one already turned out to be the worst: It was difficult to position the legs into a long fix but then you just finished it easily. I managed to send the boulder as the first one. I did not want to rack my brains with a name so Ostravský Cip (cca 7C) was born.

Martin's ascent can be watched here: http://www.youtube.com/watch?v=BbvjEoVZjm0&feature=related

On Sunday we planned on trying Kozel but it was sadly wet so we said goodby to Mázl family and checked out Pečínka. It was wet too so we went on to the ridge. Unfortunately, this was moist as well but our desire to climb was stronger so we tried a great bulge-traverse at Svišť (7C). Martin and his bulldog strength did it in the end. I couldn't get through with all that water but I was not far from there.

Martin's ascent can be seen here: http://www.youtube.com/watch?v=xcfzVpcpWdQ&feature=relmfu