ČP Ostrava - 2. místo

Včera se konal třetí díl Českého poháru v boulderingu v Ostravě, stejně jako minulý rok v parádním prostoru v Trojhalí. V kvalifikaci je dost teplo, ale cítím parádní sílu a s pěti topy s přehledem postupuji do finále. Kvaldu trošku překvapivě vyhráva Michal Uhříček,  pátý a zároveň nejtěžší boulder byla v jeho podání paráda :) Po kvaldě máme autogramiádu, potkávám se s milými lidmi u Scarpy :)

Ve finále se soustředím na všechny detaily. Jedničku dávám druhým pokusem, na OS je těžké dát koordinačně zároveň krok nohou a rukou. Ve dvojce koukám na start, který dobře pochopím, a pak s velkým štěstím přebouchám jako jediný silové dírky. Trojka mě bohužel stojí vítězství, po prvním pokusu jsem měl zkusit postavit se do boulderu opačně, bohužel se tak nestalo, zapisuji zónu. Jsem pořád v dobré náladě a laufu, na čtyřku si věřím. Campusové lišty mi sednou náramně, hned prvním pokusem držím top, ve kterém nejsem zaboha schopný přidat ruku, dolezu tam ještě jednou a zase nula, maglajz nedrží a jsem z toho otrávený. Pro nás závodníky je to velmi frustrující, když už má člověk top na dosah a nejde mu přidat do topu.

I tak jsem velmi spokojený, je z toho druhé místo, vyhráva jako vždy brácha, jako třetí mile překvapí Michal Běhounek. Fandím všem mladým klukům, kteří makají, české lezení to potřebuje jako sůl :) V holkách s přehledem vyhrává Peťa Růžičková. Další díl závodů je u konce, chtěl bych poděkovat Jirkovi Žákovi a všem okolo za super práci. 

                                                                       Finále č.1

                                                                      Finále č. 2

                                         Finále č. 3, špatný program, chtělo to jít opačně.

                                                                         Finále č. 4

                                                                     Stupně vítězů

Yesterday the third part of the Czech Cup took place in Ostrava in the beautiful space of Trojhalí. It's quite hot during the qualification but I feel strong and with five tops I pass to the final easily. Michal Uhříček wins the qualification, which is a bit of a surprise, but the way he dealt with the last and most difficult boulder is simply amazing. After the qualification we gather to give some autographs and I meet some really nice people at Scarpa.

During the final I concentrate on all the details. I climb the first boulder at the second attempt as it's difficult to use hand and leg simultaneously in one of the moves. Then I find a good way to climb an initial part of the boulder number two and am the only one who gets over all the power moves. Unfortunately, number three costs me winning – after the first attempt I should have tried to start there in an opposite way, but I didn't, so it's just a zone for me. But I'm still cheerful and self-confident about the fourth boulder. I really enjoy the campus ledges and am holding the top at the very first attempt but I'm not able to add the other hand. It's very frustrating. I climb there once more and it's the same as before, I'm quite upset about it.

But I'm happy anyway – in the end I'm on the second place, after my brother, who wins as usual. A nice surprise is Michal Běhounek, who is third, as I'm a big fan of all the young guys who work hard - Czech climbing needs them really bad. Among the girls Peťa Růžičková is number one. Another competition is over and I'd like to thank Jirka Žák and the others for the great job they did.

Svěťák v Innsbrucku

Minulý víkend se konalo další kolo Světového poháru boulderingu v rakouském Innsbrucku. Závody tu mají vždy velmi vysokou kvalitu. Tentokrát jsou přemístěny do haly, kde se dvakrát konaly zimní olympijské hry. Líbí se mi spousta vychytávek okolo závodu. Na kvalifikaci se cítím dobře, pořádně se s Oldou rozlezeme a jako 23. startující jdu na to. Z pěti boulderů se mi daří vylézt pouze jednu zónu, nejblíže topu jsem v posledním boulderu, ale nedávám. Je z toho velmi slabé 95. místo.

Bohužel oproti Meiringenu je to asi největší propadák ze všech závodníků, ale takový je sport - jede se dál. Vůbec jsem nedokázal zabrat, chtělo by to lézt hodně různé bouldery a ne bušit jenom sílu. Brácha s přehledem postupuje a Růže semifinále uniká o kousíček, je z toho pěkné 29.-30. místo. Na semifinále se moc těšíme a přejeme bráchovi postup do večerního finále. Naštěstí kolmáč nekazí a dává na první pokus, stejný zápis si připíše na třetím boulderu a můžeme slavit postup. Finále se odehrává v krásné atmosféře, je velmi těžké, zajímavé bouldery, tady se už bráchovi moc nedaří. Končí na krásném 6. místě a dokazuje, že do světové špičky rozhodně patří!

                                                                       Kvalda č. 1

                                                                   
                                                                        Kvalda č. 3

                                                                        Kvalda č. 5

Last weekend the next run of the World Cup in Bouldering took place in Innsbruck, Austria. The competitions here have always very high standard. This time it takes place in the hall where the Winter Olympic Games were held twice. I like a lot of cool details about this event. I feel good during the qualification, warming up with Olda. Out of the five qualification boulders, I managed to reach only one zone. In the last boulder I'm closest to the top but can't get there. I end up at the 95th place, which is a very poor result.

Unfortunately, compared to Meiringen it is probably my biggest fail ever, but that's what sport is like – one must go on. I couldn't push hard, I would prefer climbing very different boulders, not just the power stuff. My brother gets to the semifinal smoothly and Růža is very close to it - a nice 29-30^th place. We are all looking forward to the semifinal and wish my brother to get to the evening final as well. Fortunately he does the vertical at the first attempt as well as the third boulder, so we can celebrate. The atmosphere of the final is amazing and the boulders are interesting and pretty difficult. Martin is not doing so great here bud he ends at beautiful 6th place and proves that he definitely belongs among the best climbers in the world!

ČP Praha Výstaviště, Koruny stromů

V sobotu jedeme na druhý díl ČP, který se koná v Praze na Výstavišti. Kvalifikace je parádní, je sice teplo, ale daří se mi dát 5 boulderů a stačí mi to na postup z druhého místa. Pětka je jiná liga, těžké flathold obliny, které dá jenom brácha. S Peťou si jdeme odpočnout do Stromovky a hurá na finále. Finále je pěkně utažené, první dva bouldery jsou technické a dva silové nářezy.



                                 Finále č. 1



                               Finále č. 2



                              Finále č. 3



                              Finále č. 4

Mně se daří přelézt trojku, kterou dám na druhý pokus, v prvním pokusu zariskuju, ale bez stupu vpravo mi to nevychází. Ve čtyřce si vymyslím svůj program a všechno dám do posledního pokusu, bohužel padám z topu. Výsledek mi se štěstím stačí na třetí místo. Vyhrává bráchá s dvěma topy na dva pokusy, druhý je Štefan Bednár, který má jeden bouder na jeden pokus. Děkuji Oliváčovi a všem za super závod, jen škoda že na finále nezůstalo víc diváků.



                                     Stupně vítězů

Po závodech valíme směr Jižní Čechy. V neděli ráno si na chvilku zalezu na Židárně. Moc mi to nejde, kůže moc není a síla je proti. Pokračujeme směr Hluboká nad Vltavou, kde se projdeme ke krásnému zámku. Výlet završíme na Lipně, v korunách stromů :) Moc pěkné dva dny, jen by to chtělo víc času.



                      Výletníci v Hluboké nad Vltavou



                       Koruny stromů

On Saturday we go to the second part of the Czech Cup, whcih takes place in Prague's Exhibition Grounds. The qualification is awesome, even though it's very hot, I manage to finish five boulders which is enough to advance from the second position. Number five is out of my league, only my brother gets over the flat holds. Then I take Peťa to Stromovka to relax before the final. The final is pretty hard - the first two boulders are technical and the other two are total killers requiring lots of strength.

I finish the boulder number three, which I do at the second attempt, for at first I took risk but I couldn't finish without a foothold at right. I make my own programme for number four and it looks promising until the last attempt in which I fall from the top. So with a bit of luck I end up third, Štefan Bednár, who has one boulder and one attempt, is second. Thanks to Oliváč and all for a great competition, too bad that there weren't more people in the audience during the final.

After the competition we head to Jižní Čechy. On Sunday morning I have a climb at Židárna. I'm not doing very well, lacking skin and strength. So we proceed to Hluboká nad Vltavou and have a walk near a beautiful chateau. And we end our trip at Lipno, in the tree tops :) These were really nice two days, if only we had more time.

Bor a Včelí Kyt!

V sobotu mám s Peťulkou naplánovaný opět Bor, celý týden mám v hlavě Včelí Kyt. Přes týden dávám pár tréninků, nejvíc mě baví silový kampus a kruhy na kotelně s Adamem. Odvařil mě dokonale, super nové cviky, motivace a zábava byly na nejvyšší úrovni.

Na rozlez opráším starý projekt Naplivu na vaše hroby, který jde vylézt logickou verzí ze stoje. Jde o pár pěkných silových kroků z jeskyně.



              Naplivu Na Vaše Hroby Stand 7C

Ze sedu je to utimátní projekt za 8C, škoda, že tam chybí jeden chyt, ale snad to půjde vylézt. Peťa si mezitím odškrtne Toxické ovzduší a přelézá novinku Pajasův prd.







                    Peťa v Pajasův Prd FA

Jdeme na Kyt, konečně si mi podaří udělat velmi těžký campusový skok do hrany za malou lištu, a to vše ve 45 stupňovém převisu. Největší problém je, že chyt na hraně není tak dobrý a nohy to háže hodně dozadu.



                  Příprava, v zádu je vidět dodělaný dopad :)

Začátek taky není zadarmo, ale tady už nemám moc problém, dám pár nadějných pokusů, ale udržení hrany se zdá nad moje síly, navíc se dost bojím, že přeletím dopadiště. Proto si dávám pauzu a dodělávám dopad, abych mohl jít do 100% maxima.



                                 Nástup není zadarmo.

Zase picházejí další pokusy, kterými se dostávám na hranu, a jedním se mi hranu podaří udržet. Přichází hrozná radost, pocit štěstí a velká úleva, že to mám za sebou. Za ty 4 roky, co jsem to zkoušel, jsem se zlepšoval, ale bez kvalitního tréninku bych neměl šanci Kyt dát.



                               Druhý krok do malé lišty.

Daří se mi třetí přelez - po bráchovi a Lukaszovi, který to lezl přes ultimátní patu, ale to je tak pro Adama, mně ten krok třeba vůbec nešel.



                        Velmi těžký skok.

Brácha to lezl taky malinko jinak. No, není to užasné, že tak těžký boulder se dá lézt třemi betami? :)



                     A udržení kyvu...



                              Včelí Kyt 8B

Ještě mi dělá radost Hemenex, asi poctivé 7C+ na Poemexu, a o kousíček mi uniká Čistá duše, to je hrozný mantl. Peťa přidává jeden nový bouldřík za lišty, Double Bouble, a ještě pěkně přelézá traverzík Špatný zrak. Teď mě čekají během čtyř víkendů dva české poháry a snad SP Innsbruck, tak držte palce :) Na závěr děkuju Petě za podporu, není to se mnou někdy lehké :)

 
On Saturday I plan to go to Bor with Peťulka because I can't stop thinking of Včelí Kyt. During the week I train few times, the most I like the power campus and training with Adam. It totally exhausted me, great new exercises, and high level of fun and motivation.
To warm up I refresh the old project Naplivu na vaše hroby, which one can also climb from the standing position – by several power moves from the cave.

From sitting position it's an ultimate 8C project, too bad one hold is missing but hopefully it could be climbed anyway. In the meantime Peťa finishes Toxické ovzduší and also a new boulder - Pajasův prd.

At Kyt I finally manage to perform a super hard campus jump into the edge behind a little crimp, all in a 45-degree overhang. The biggest trouble is that the hold on the edge is not very good and it's hard to keep the legs stuck to the rock.

I have to earn the initial part, too, but here I don't have many problems – I make some very good attempts, however, it seems impossible for me to hold the edge and also I'm afraid that I could fall outside the pads, so I take a break and adjust the pads so I can give it 100 per cent.

I keep trying and reaching the edge and finally I manage to grab and hold it. I'm so happy and relieved that I did it! In the 4 years I've been trying I was getting better and better but without training I wouldn't have chance to climb Kyt.

I'm the third climber who finished it, after my brother and Lukasz, who used an ultimate heel lock - which may be useful for Adam, but not for me – I couldn't use it at all.

My bro climbed it yet in a different way – isn't it great, how even such a difficult boulder can be done by three different betas? :)

I also rejoice at Hemenex, which is a 7C+ at Poemex and I'm very close to climbing Čistá duše, but I'm still missing a bit. Peťa adds a new crimpy boulder, Double Bouble, and a travers called Špatný zrak. During the upcoming four weeks there are two Czech cups and hopefully a World Cup at Innsbruck ahead of me, so keep your fingers crossed :) And at the end of this entry I would also like to thank Peťa for her support – sometimes it's really not easy with me :)