MČR Slaný a Bor

Město Slaný již po několikáté hostilo MČR v boulderingu. Fantastická stage s převislými profily vypadá luxusně. Pořadatelé chtějí v roce 2018 uskutečnit SP a určitě na to mají! V kvalifikaci mi to celkem jde, podaří se mi dát 8 topů a postup mám v kapse. V sobotu je na semifinále celkem dost teplo a bouldery jsou už o něčem jiném, moc mi to nejde a s odřenýma ušima postupuji mezi nejlepších 6 do večerního finále. V semifinále jsem nechal všechno a jsem dost vyházenej. Finálová jednička je kolmáč, ve kterém nejsem schopen dobře se odrazit ze struktury a nezapisuji ani zónu.



Dvojka přes žluté koule a krátery vypadá luxusně, ale dvakrát padám z topu, který je šíleně těžké udržet, na to jsem fakt neměl.



Ve trojce s klukama vymýšlíme ojeb přes stup, a tímto způsobem je to fakt lehké, pro mě velká škoda, že tady nenaženu nějaké body.



Čtyřku sice jako jediný dávám na první pokus, ale je mi to houby platné, ostatní kluci s přehledem dávají a pro mě, již po několikáté ve Slaném, zůstává bramborová příčka. Dnes na víc nebylo, sportovně musím uznat, že kluci byli lepší, vyhrává brácha, druhý je Roman Kučera a třetí Honza Chvála.



V celkovém hodnocení obsazuji druhou příčku. V neděli dostanu milou povinnost předat nejmladším medaile. Je hezké vidět, jak se děti snaží, připomnělo mi to moje úžasné začátky.



V pondělí jsem ještě dost zničený, ale i přesto vyrážíme s Peťou na Bor,  je parádně a dost si zalezeme. Nejdříve leze Peťa a krásně si zkrokuje Pohádkový Traverz, jsou tam celkem nepříjemné lišty. Jako další z boulderů jí vybírám Marnou Snahu, škoda, že jí přelez o kousíček uniká.



Mně se podaří vylézt novou silovou věc od bráchy, Puroresu, krásná silová komprese s poskoky. Nejdříve jsem si myslel, že to ani nevylezu, ale pak to pouští celkem rychle, i když výlez mě trochu potrápí. Přidávám další sedmičky, některé jsou těžké dost, jiné docela jdou. Pod Drakem slyšíme velkou radost Piotra, který zdolává tuto fantastickou linii ze stoje, gratulace míří jemu. Poslední zastávkou je Čistá Duše, kde je hrozně těžký první krok z malých lišt. Dnes lišty celkem drží a po pár nálezech, konečně stojím v plotně. Doufám, že o víkendu budeme opět tady.



The Slaný town had hosted the Czech Championship in bouldering several times already and this year was no exception. The fantastic stage with the overhanging profiles looks amazing, the organizers have an ambition to host the World Cup in 2018 and I think they really can do it. I'm doing well in the qualification, with 8 tops I pass to the semifinal successfully. 

On Saturday the semifinal weather is quite hot and boulders are very different, so my performance is a bit worse this time - it's very close but in the end I get among the best 6 climbers passing to the evening final. I left the best I had in the semifinal and I'm bushed. 

The first final boulder is a vertical in which I'm not able to bounce form the structure and I don't get even the zone. 

Number two, the boulder with round yellow holds, looks promising but I fall from the top twice - it's super hard to grab it. It was too much for me. 

For the third boulder me and the other guys find a hack using a foothold and with this hack it's pretty easy -  too bad I don't get some extra points here. 

Even though I'm the only one who climbs the fourth boulder at the first attempt, it doesn't help a lot as other guys send it graciously, so in total I end up fourth. I couldn't do better today, though, I have to admit the guys were better: my brother won, Roman Kučera was second and Honza Chvála was third. 

In the overall score I'm second and on Sunday I'm given a nice responsibility of handing the medals over to the youngest competitors. It's good to see the kids' effort, it reminds me of my own beginnings.

On Monday I'm still exhausted but I go to Bor with Peťa anyway. The conditions are great and we enjoy climbing a lot. Peťa climbs first and tries the moves of Pohádkový Traverz, with some unpleasant ledges. The next boulder I choose her is Marná Snaha, unfortunately she doesn't finish. But it was close.

I climb a nice new boulder by my brother, Puroresu, a beautiful power compression with little jumps. First I thought I couldn't do it at all but then it went smoothly, even though the finish wasn't easy. I add some more 7s, some of them are pretty hard, others are ok. Under Drak we can hear Piotr's joy after finishing this wonderful line from standing position. Our last stop is Čistá Duše, with a hard first move form the little ledges. After few attempts I finally stand in the plate. I hope to spend here the next weekend, too.