MČR Slaný a Bor

Město Slaný již po několikáté hostilo MČR v boulderingu. Fantastická stage s převislými profily vypadá luxusně. Pořadatelé chtějí v roce 2018 uskutečnit SP a určitě na to mají! V kvalifikaci mi to celkem jde, podaří se mi dát 8 topů a postup mám v kapse. V sobotu je na semifinále celkem dost teplo a bouldery jsou už o něčem jiném, moc mi to nejde a s odřenýma ušima postupuji mezi nejlepších 6 do večerního finále. V semifinále jsem nechal všechno a jsem dost vyházenej. Finálová jednička je kolmáč, ve kterém nejsem schopen dobře se odrazit ze struktury a nezapisuji ani zónu.



Dvojka přes žluté koule a krátery vypadá luxusně, ale dvakrát padám z topu, který je šíleně těžké udržet, na to jsem fakt neměl.



Ve trojce s klukama vymýšlíme ojeb přes stup, a tímto způsobem je to fakt lehké, pro mě velká škoda, že tady nenaženu nějaké body.



Čtyřku sice jako jediný dávám na první pokus, ale je mi to houby platné, ostatní kluci s přehledem dávají a pro mě, již po několikáté ve Slaném, zůstává bramborová příčka. Dnes na víc nebylo, sportovně musím uznat, že kluci byli lepší, vyhrává brácha, druhý je Roman Kučera a třetí Honza Chvála.



V celkovém hodnocení obsazuji druhou příčku. V neděli dostanu milou povinnost předat nejmladším medaile. Je hezké vidět, jak se děti snaží, připomnělo mi to moje úžasné začátky.



V pondělí jsem ještě dost zničený, ale i přesto vyrážíme s Peťou na Bor,  je parádně a dost si zalezeme. Nejdříve leze Peťa a krásně si zkrokuje Pohádkový Traverz, jsou tam celkem nepříjemné lišty. Jako další z boulderů jí vybírám Marnou Snahu, škoda, že jí přelez o kousíček uniká.



Mně se podaří vylézt novou silovou věc od bráchy, Puroresu, krásná silová komprese s poskoky. Nejdříve jsem si myslel, že to ani nevylezu, ale pak to pouští celkem rychle, i když výlez mě trochu potrápí. Přidávám další sedmičky, některé jsou těžké dost, jiné docela jdou. Pod Drakem slyšíme velkou radost Piotra, který zdolává tuto fantastickou linii ze stoje, gratulace míří jemu. Poslední zastávkou je Čistá Duše, kde je hrozně těžký první krok z malých lišt. Dnes lišty celkem drží a po pár nálezech, konečně stojím v plotně. Doufám, že o víkendu budeme opět tady.



The Slaný town had hosted the Czech Championship in bouldering several times already and this year was no exception. The fantastic stage with the overhanging profiles looks amazing, the organizers have an ambition to host the World Cup in 2018 and I think they really can do it. I'm doing well in the qualification, with 8 tops I pass to the semifinal successfully. 

On Saturday the semifinal weather is quite hot and boulders are very different, so my performance is a bit worse this time - it's very close but in the end I get among the best 6 climbers passing to the evening final. I left the best I had in the semifinal and I'm bushed. 

The first final boulder is a vertical in which I'm not able to bounce form the structure and I don't get even the zone. 

Number two, the boulder with round yellow holds, looks promising but I fall from the top twice - it's super hard to grab it. It was too much for me. 

For the third boulder me and the other guys find a hack using a foothold and with this hack it's pretty easy -  too bad I don't get some extra points here. 

Even though I'm the only one who climbs the fourth boulder at the first attempt, it doesn't help a lot as other guys send it graciously, so in total I end up fourth. I couldn't do better today, though, I have to admit the guys were better: my brother won, Roman Kučera was second and Honza Chvála was third. 

In the overall score I'm second and on Sunday I'm given a nice responsibility of handing the medals over to the youngest competitors. It's good to see the kids' effort, it reminds me of my own beginnings.

On Monday I'm still exhausted but I go to Bor with Peťa anyway. The conditions are great and we enjoy climbing a lot. Peťa climbs first and tries the moves of Pohádkový Traverz, with some unpleasant ledges. The next boulder I choose her is Marná Snaha, unfortunately she doesn't finish. But it was close.

I climb a nice new boulder by my brother, Puroresu, a beautiful power compression with little jumps. First I thought I couldn't do it at all but then it went smoothly, even though the finish wasn't easy. I add some more 7s, some of them are pretty hard, others are ok. Under Drak we can hear Piotr's joy after finishing this wonderful line from standing position. Our last stop is Čistá Duše, with a hard first move form the little ledges. After few attempts I finally stand in the plate. I hope to spend here the next weekend, too.

MS Paříž

Minulý týden proběhlo Mistrovství světa v Paříži, které se konalo v průběhu pěti dnů, a byly zde všechny závodní disciplíny.

My závodíme už ve středu. Rozlezovka parádní, ale teplo je docela dost a nevidím to moc dobře. Na jedničce vymýšlím double skok a na čtvrtý pokus dávám, i když v kroku do topu se pěkně zachvěju a málem padám. Dvojka čistý peklo kolmáč, vlastně pořádně neudělám první krok. Trojka je opět silová, takový kampus, ale nejde mi druhý krok, už mi pomalu dochází čas, tak dám všechno do posledního, konečně udělám druhý krok a s obrovským štěstím se doklepu do topu. V ostatních dvou boulderech jsem temnej, těžké úchopy, necítím žádný progres. Nakonec jsem se zápisem 2t9b dost spokojený, na víc prostě nebylo. Končím těsně před půlkou startovního pole na 59. - 60. místě.

Zbytek disciplín se odehraje v obrovské hale Bercy hned vedle, krásná stěna s lanem, pro nás obrovské zklamání z boulderových profilů. Fandíme českým reprezentantům. Měl jsem velkou radost z postupu Kuby Konečného do semifinále, ten kluk má před sebou velkou budoucnost. Největším zážitkem je pro mě finále boulderu, zajímavé bouldery se zápletkou až do konce závodu, Adam obsazuje fantastické druhé místo. Zajímavá je i rychlost, poprvé vidím tento závod naživo, má dobrý náboj a spád, bohužel našim klukům se nedaří podle jejich představ.

V neděli odlétáme zpět do ČR, je to trochu škoda, protože Adam leze finále obtížnosti, kde fantasticky obhajuje titul mistra světa. Velmi zajímavé na tom je, že naposledy se to povedlo našemu Mrázovi v letech 2003 a 2005...

                            
                                                                      foto z letu

                                                                     Olda na dvojce

   
                                                       boulder profily a stěna s lanem

Last week the World Championship took place in Paris and with all the disciplines it lasted five days.

Our competition was on Wednesday. The warm up is cool but the weather is quite hot so I'm slightly pessimistic. I finish the first boulder at the fourth attempt, making up a double leap, even though I hesitate a bit under the top and nearly fall. Number two is a pure vertical hell, actually I don't get past the first move... Number three is a power campus climb, I can't finish the second move and I'm running out of time, so I give the last attempt everything I have and with a lot of luck I get to the top. With the last two boulders I'm hopeless, I can't grab the holds and I see no progress. In the end I'm satisfied, though, my score (2t9b) is enough to be in the better half of the participants - at the 59th-60th place.

The rest of the disciplines were in the Bercy hall with an amazing wall for rope climbers, we were a bit disappointed by the bouldering profiles. We cheered the Czech competitors and I'm really happy for Kuba Konečný who got to the semifinal - the guy has a potential, trust me. The greatest experience is the bouldering final - the boulders are tricky and interesting. Adam is second, which is fantastic. The pace is also impressive- it's the first time I see this competition live and it's really quick and interesting, unfortunately the Czech guys aren't doing as well as they want. On Sunday we fly back to Czech Republic. It's a pity as Adam also gets to the final of difficulty climbing and defends championship. Last time a Czech climber (Mráz) achieved this in 2003 and 2005...

ČP Teplice nad Metují a Ostaš

Jako každý rok se moc těším na další kolo ČP v boulderingu v Teplicích nad Metují. Krásné prostředí parku a výborný doprovodný program umocňují krásný zážitek. V sobotu je na kvalifikaci dost teplo a  dost si zabouji abych získal 5 topů, stačí mi to na průběžné třetí místo. Po kvaldě máme s bráchou autogramiádu v Singing Rocku a jsem mile překvapen, kolik podpisů rozdáme.

V 16 h startuje High Jump, zajímavá soutěž, kde prvenství obhajuje Martin Šifra za skok dlouhý 250cm! Po této soutěži začíná finále holek, kde svou dominanci potvrzuje Peťa Růžičková, která má momentálně velkou fazónu. Nám se start malinko opozdí na 20h, ale to nevadí, už je dobrá podmínka, celkem chladno. Diváků je v hledišti opravdu hodně a atmosféra je až elektrizující. Leze se mi výborně, trochu se štěstím dám první boulder, který je po klouzacích plackách se strukturami. Dvojka mi pocitově příjde nejlehčí, první krok křížem přes lištu mi sedne, přes díry už se dokážu nějak prokousat. Dva topy na OS, mě dostávají do laufu. Bohužel ve trojce vymýšlím na třetí pokus start, a padám ještě nahoře. Pořádně si odpočinu a vše vsadím na poslední pokus, ten mi vychází suprově, ale při kroku do topu jsem málem dole, ten byl nejtěžší. Čtyřka je zajímavě zamotaná, nejdřív golfy na startu a trochu nepřehledná situace kolem zóny, zariskuju kříž do řezky a ten mi vychází, poskočím levou ještě dále a už mi zbývá poslední krok do topu, hurá mám všechny čtyři bouldery a je z toho super výsledek - 2. místo. Vyhraje brácha s čistým zápisem 4 na 4 a třetí končí Tomaso Greksák ze Slovenska

V neděli jedeme otestovat nové matice od Kuby. Volíme Ostaš, jdeme na bouldery dozadu, pěkné sedmičky, zalezeme asi tři hodiny a jedeme dom.

                                                                        Finále 1

                                                                         Finále 2

                                                                        Finále 3

                                                                       Finále 4

Like every year I'm really looking forward to another round of the Czech Cup in bouldering which takes place in Teplice nad Metují. A beautiful settings of the park and additional activities increase the good impression. On Saturday it's quite hot during the qualification and I struggle a lot to get the 5 tops and the third place. Then I move to the Singing Rock stall to give some autographs, together with my brother. It's a nice surprise – many people come. 

 

At 4 p.m. an interesting competition begins – the High Jump. Martin Šifra upholds his last year's primacy with a 250cm jump. After that the final of the women starts. Peťa Růžičková rules again – she's in a great shape. Men start a bit later, at 8 p.m., but we don't mind it as we have good conditions already, the weather being cooler than before. The audience is huge and the atmosphere almost electrifying. I climb smoothly, even though I need a bit of luck, too, at the first boulder with slippery flat structures. Number two seems easiest to me – I like the first move, crossing the ledge. Two tops OS make me self-confident and euphoric. Unfortunately, in number three I need three attemots to find the right initial moves and then I fall again when I'm up. I have a proper rest and bet everything on the last attempt. I'm doing well until the move to the top comes, then I'm almost going down again. This one was the hardest. The fourth boulder is an interesting brainer, but I manage to get over the initial part and the confusing situation around the zone, I risk another crossing move and I have all the four tops – hooray, I'm second! The winner is my brother with a clean 4 to 4 score and Tomaso Greksák from Slovakia is third.

On Sunday we go to test the new mats from Kuba and we choose Ostaš as our destination. Three hours of climbing nice sevens later we go home.

SP Mnichov

Poslední Světový pohár se tradičně koná v německém Mnichově. Němci mají závod v malíčku a je vždy fantastický připravený, za mě nejlepší závod roku. V pátek je dost zima a půl dne prší, to zaručuje parádní podmínku a jsem za to velmi rád. Startuji jako dvaadvacátý a moc se těším. V jedničce nejsem schopný přelézt zónu, jsem docela zklamaný, ale i kdybych ji zdolal, byl tam velmi těžký krok do topu, kde se dost padalo.


                   
                 Kvalifikace 1

Dvojka je celkem lehká a pohlídám si ji na OS.



                   Kvalifikace 2

Trojka, to je čistý kolmáč, jsem trochu v rozpacích na startu, třetím pokusem se prokousávám kolmicí a program vymýšlím za pochodu, už jsem v oblých lištách pod topem, tady mi pomáhá dnešní podmínka, být větší teplo, tak padám, dobře se srovnám a skáču do řezky na struktuře. S velkým štěstím chyt udržím a mám velkou radost, pohořelo tady pár špičkových borců.



                   Kvalifikace 3

Čtyřka je parádní silový skok, daří se mi skočit na druhej, ale bohužel špatně vymyslím nohy na skok do topu, potřebuji ještě dva pokusy, než držím top.



                    Kvalifikace 4

Pětka, to je hrozné peklo - dost vtipný start z koulí, ale oblé struktury bez chytů jsou pro mě nadlidský úkol, dávám alespoň zónu.



                      Kvalifikace 5

S celkovým počtem tří boulderů jsem velmi spokojen, stačí mi to na solidní 41. - 42. místo ze 140 startujících, kousek za body, ale semifinále bylo daleko, snad někdy jindy. V celkovém hodnocení SP obsazuji 60. místo. Jediné body jsem vybojoval na prvním SP v Meiringenu na začátku roku.

 

The last World Cup traditionally takes place in German München. The Germans have it all down pat and the competition is very well prepared every year – for me it's the best competition of this year. Friday is cold and it rains half of the day which results in great conditions – I'm glad. In the first boulder I'm not able to get over the zone, which is quite disappointing but even if I overcame it, there is a super hard move to the top from where people are often falling.

Number two is quite easy and I make sure I climb it OS.

Number three is a pure vertical, at the beginning I'm a bit insecure but at the third attempt I get over the vertical part, making up the programme during climbing, I get to the ledges under the top and that's where today's good conditions help me a lot - if it was hotter, I'd go down but I deal with it and manage to jump to the cut in the structure. With luck I keep the hold and I'm super happy as many good climbers were stopped by this boulder.

Number four is a marvellous power jump. The jump I do at the second attempt but then I can't use my legs well when jumping to the top, so I need two more attempts to reach it.

Number five is a true hell – a funny start from the balls but the round structures without proper holds are too much for me, so I get just the zone. 
 
With a total of three boulders I occupy 41th-42nd place from 140 participants – I'm satisfied. The semifinal was far, though, maybe the next time... In the total score I'm 60^th and the only points I earned at the beginning of the year during the 1^st World Cup in Meiringen.

Další kolo ČP Pardubice

Po asi 9 letech hostí "domácí" Pardubice čtvrté kolo českého poháru v boulderingu. Krásné prostředí parku a doprovodných sportů, hlavně pro děti, se mi moc líbí.

V kvalifikaci se mi neleze moc dobře, v kolmáči nejsem schopný dostat se ani do zóny a ve dvojce dám zbytečně moc pokusů, naštěstí to na postup z 9. místa akorát stačí. Na finále se těším, ale vím, že v teple moc lézt neumím, tak jsem plný očekávání, co bude.

Leze se mi celkem dobře, i když kolmáč mě zase strašně vytrestá a vlastně neudělám ani první krok (musím s tím něco dělat). Ve dvojce mám celkem štěstí, už mi to celkem jede, ale daří se mi urvat top. Ve trojce mně hodně trápí start, na dobrý program a přebrání trojúhelníků přicházím až na poslední pokus, tam už nemám moc sil, takže zóna. Čtyřka mi hodně sedne, i když mám zase hodně štěstí, na červené oblině popojedu, srovnám se a málem padám v dalším kroku, ale štěstí stojí při mně a držím, daří se mi na první pokus. Celkově 2 bouldery na 3 pokusy stačí na skvělé 2. místo! Suverénně vyhrává brácha a třetí končí velmi zaslouženě Olda Klapal, i když měl druhé místo rozhodně velmi blízko. Holky měly přísné bouldery, vyhrála Eliška Vlčková s jedním topem. Díky Honzovi Zozulákovi za pěkný závod, hezkou atmosféru a doufám, že příští rok opět v "domácích" Pardubicích...

                                                                      Finále č. 2

                                                                     Finále č. 3

                                                                         Finále č. 4

                                                                        Finále č. 4

                                                                 Vyhlášení výsledků

 

After about 9 years the fourth round of Czech Cup in bouldering takes place in Pardubice. I like the beautiful setting of a park and sport attractions for children.

I'm not doing very well in the qualification, at the vertical I'm not even able to get to the zone and the second boulder costs me lots of unnecessary attempts, fortunately it's enough to pass to the final from the 9^th place. I'm looking forward but I don't know what to expect as I'm well aware of the fact I'm not very good in a hot weather. 

I'm doing fine, even though the vertical gives me a hard time and I cannot get over the first move (I really have to do something about it). At the second boulder I'm quite lucky, grabbing the top despite slipping. At the boulder number three it's super hard for me to get over the beginning, I make up the right programme at the very last attempt and I'm already tired so it's just a zone. I love the fourth boulder, but I'm lucky there, too – I slip and nearly fall in the following move but I manage to stay there and finish at the first attempt. The total score of 2 boulders at 3 attempts brings me a great 2^nd place! The winner is my brother and Olda Klapal earns the 3^rd place (but was very close to the 2^nd, actually). The girls had cool boulders, too, Eliška Vlčková won with one top. Many thanks to Honza Zozulák for a good competition and a nice atmosphere and I hope the next year we meet here in Pardubice again.

Soustředění v Drážďanech

Minulý víkend jsme se s bráchou mohli zúčastnit německého tréninkového kempu v Drážďánech. Na nádherné boulderovce v Mandale bylo pro nás připraveno 20 velmi zajímavých boulderů. Byl jsem mile překvapen, jak pěkné bouldery stavěči vymysleli, bouldery šly vymyslet více způsoby. Kluci jsou velmi silní a připadal jsem si, že hraji druhé housle. Všichni byli velmi milí a já doufám, že se sem brzy vrátíme.

 

Last weekend my brother and me went to the German training camp in Dresden. There were 20 interesting boulders waiting for us at the amazing wall in Mandala and it was a nice surprise for me how cool the boulders actually were as there were several ways of climbing them. The guys are very strong and I feel that I am playing the second fiddle. Anyway, everybody was very kind and I hope to get back here soon.

Holiday...

S mojí Péťou už dlouho dopředu plánujeme třítýdenní dovolenou. Přípravu opravdu nepodcenním a už týden dopředu plánuji co a jak. Nejdříve strávíme krásných 10 dní na ostrově Rab v Chorvatsku. Moře je moc krásné a pláže taky.











Odpočinek si užíváme naplno. Po moři se jedeme podívat do Benátek. Teplo nám ale kazí radost a jsem z toho dost v rozpacích. Nejvíc mě tady zaujme způsob dopravy a zásobování v loďkách, z toho jsem unešen asi nejvíc .



Původně jsme se chtěli jet podívat i do Říma, ale po probdělé noci si nechceme kazit dovolenou tím šíleným vedrem a volíme ústup do Arca, což se ukáže jako správná volba. Velmi příjemné počasí, koupání v Lagu, pořádné porce zmrzliny a pizza nám vrací požitek z dovolené.



Náš poslední cíl je lezecký, a to Silvretta v Rakousku. Na parkovišti se hádáme s bankomatem, nevrací na 20 euro (házejte jen 5 euro!), jsem z toho mírně rozladěn. Náladu mi však během sedmi dní  spravují fantastické bouldery a linie, které opravdu stojí za to navštívit.





Pro mě je největší výběr boulderů mezi 7C a C+. Navštívíme i nedaleký kemp, projdeme si místní jezero s přehradou a hlavně využijeme Silvrettacard. Když jste ubytovaní, tak máte zadarmo pár věci v Silvrettapark. Navštívíme nedaleký bazén, projedeme se 20 minut lanovkou na nějaký kopec, ideální zvláště během restdaye. V Silvrettě mě nejvíce překvapil obrovský kopec a ostrost chytů. Chtěl jsem zkusit i slavné Memento, ale buď jsem si nevšiml hned první lišty v převisu, nebo je ulomená. Nejhorší lezení bylo první den, přeschlá kůže a smekání v Niviuk mi dalo pořádně zabrat, ale podařilo se mě tady rozlézt. Poslední den jsem ukořistil i " lehčí " 8B Charity Boulder. Super linka na fantastický šutr. 3 těžké metry skoro ve stropě s velice zajímavými kroky. V dolezu doleva se dá spadnout, už tady má člověk pořádně natečeno, ale štěstí mě neopouší a stojím nahoře, krásná třešnička na dovolenkovém dortu.



Počasí nám vyjde excelentně, za 22 dní prší jen jednou, a to těsně před odjezdem ve čtvrtek. Vše vyšlo parádně a moc jsme si to s Peťou užili, jeli bychom hned znova...

 

  

I was planning a three-week holiday together with my Péťa, and I took care of the proper preparation. First we spent nice 10 day on the Rab island in Croatia. The sea was beautiful and so were the beaches.

We enjoy the rest by the sea and soon after we go to see Venetia. The hot weather is a nuisance, though, and I feel a bit awkward about it. The most interesting thing here are the boats, which are used as a means of transport and supply. It really amazes me.

At first we wanted to see Rome, too, but after a sleepless night we decided we don't want the holiday to be ruined by the crazy hot weather so we decide to withdraw to Arco, which is a good choice. A pleasant weather, swimming in Lago, huge ice cream cones and pizza get us back to the holiday mode.

Our last destination is a climbing area – Silvretta in Austria. On the parking lot we get into an argument with the ATM which doesn't give us a change for 20 EUR (insert 5 EUR only!) and I'm a bit annoyed. But the next 7 days change my mood due to the fantastic boulders and lines that are really worth visiting.

For me the most options range between 7C a C+. We also visit a nearby camp and the lake and we use the Silvrettacard - if you are accomodated here, you can have some activities in Silvrettapark for free. So we visit a swimming pool, we ride a cable car to a hill, an ideal option for the rest day. In Silvretta the biggest surprise for me was a huge hill and sharpness of the holds. I wanted to try the famous Memento but either I missed the first ledge in the overhnag or it was broken off. The worst climbing was on the first day – I had a hard time with the dry skin and slipping in Niviuk, but I managed to warm up there. On the last day I had another achievement – an “easy“ 8B, Charity Boulder – a great line on a fabulous rock. Three hard meters almost in the ceiling with very interesting moves. One may fall in the finish on the left, arms are pretty swollen already, but I'm lucky so I get to the top – a sweet cherry on the top of the holiday cake.

The weather is excellent – from the 22 days only one is rainy and it's the day right before our departure on Thursday. Everything went smoothly and we really enjoyed it. We would go again immediately, if we could...