Konečně na Severu

Už dlouho mám v hlavě myšlenku jet na nějaký ten den na sever. Práce už bylo nad hlavu, tak je potřeba vyčistit si hlavu, počasí vypadá sice nic moc, ale nakonec jedeme. Ubytko máme klasicky objednané v Tisé v Penzionu na Konci, máme tady s rodinkou super útočiště. Brzy ráno v pondělí pádím na Sněžník, v 6 h stojím u Californication. Po rozlezu v krokování rychle dávám. Nechápu, co jsem tady vždycky dělal, podmínka holt hraje velkou roli. Další cíl je Temná Hmota, tady dost zlobí pravá pata, ale přijdu na to, jak je to reálné, a rychle mám pěkný skalp v kapse. Radost mám velkou, protože ty paty a špičky mi tady nikdy moc nešly. Zkusím Ambru, lišty malé a nějak moc to kouše, snad příště.



                                             Ambra 8B

Ještě stihnu přelézt Fucknevim a z Metra mě vyhání na hodinu přesná předpověď, ráno slunko v 9h už padá sníh, to nevymyslíš... V úterý rest a parádní výlet s rodinkou do Zoo v Ústí, sice mega do kopce, ale určitě stojí za to. Zaujalo nás, že tady májí hodně druhů opičáků.



                                           Tučňáci

Ve středu brzy ráno mám v plánu útok na nějaké béčko. Sněžník a Modřín v mlze, tak vše vsázím na jedinou kart Heartbeat v Hřensku, super silový kýl, je to suché, tak hurá na krokování. Zkouším klasicky konec, kdy ze špiček campusem nalétávám dobrý chyt, ale v kuse jsem hodně nejistý. Přesunu se na spodek, kde je hodně těžká pravá pata a námrd pravou rukou do obliny, musím vzít ještě přídrž. Po hodině mám zkrokováno. Dávám pár pokusů, ale přelez se zdá být daleko, už mi zbývá jen asi 15 min do odjezdu, pak se musíme pakovat z ubytka, pata drží, přídrž a oblina taky, teď těžkýkrok: přehodit levou špičku za ruku, pohupy po lištách a závěrečný kampus move, tady si celkem věřím a dávám. Krásná tečka na závěr výjezdu.


Long time I've been thinking about spending few days in the North Bohemia. I'm busy as a bee at work so I really need to clear my head a bit. The weather isn't so good but in the end we go anyway. We're accomodated in Tisá, at the Penzion Na konci, as always, we have our family shelter here. Early on Monday I hurry to Sněžník and at 6 a.m. I stand under Californication. After a warm up I'm almost immediately up, I really have no idea what took me so long here before. I guess the good conditions really matter. My next goal is Temná Hmota, I struggle with the right heel but I find a way how to do it and it's another victory for me. I'm really happy as I've never been very good with all the heels and toes. I try Ambra but the tiny ledges cut a lot, maybe next time.

I finish Fucknevim and then I have to flee from Metro because of the weather. It was sunny in the morning and suddenly it starts snowing at 9 a.m.? Insane... On Tuesday I have a rest day and make a trip to the ZOO in Ústí with my family. It's situated in a steep hill, but it's really worth seeing. And they have many different kinds of apes there.

On Wednesday morning I plan to climb some B boulder. Sněžník and Modřín are drowned in the mist so I bet everything on one card: Heartbeat in Hřensko, an amazing power climb. I try the finish, reaching a good hold by a campus move from the toes but it's all still very uncertain. I move to the lower part of the boulder with a hard right heel and a difficult move of the right hand to the round hold. After about an hour I'm done with the moves so I start the serious attempts but climbing the whole boulder doesn't seem very likely, I have 15 min left before the departure. But the heel is ok and so is the round structure, then there is the hard switch of foot and hand, swinging on the ledges and the final campus move, which I'm quite confident about, and here we go - a nice ending to the whole trip.

Druhý nominační závod ŽIlina

Abych pravdu řekl, do Žiliny se těším. Všude slyším na stěnu samou chválu a ta se na místě potvrzuje. Skvělá stěna i pěkná boulderovka. Kvalda vypadá kolměji, mám z toho respekt. Po vylezení třech kolmáčů se soustředím na silové bouldery, jeden jde hned, druhý je docela těžký a dá ho jenom brácha, Kony a já. Bohužel si tím vůbec nepomáhám při postupu do finále.

Kamenem úrazu se stává kolmice/plotna, špatná pravá noha, kde moc nestojím, a kříž pravou rukou do lišty. V následujícím kroku je třeba dobře zvednout levou nohu k levé dlani, pár pokusů je nadějných, ale tento krok mi dnes extra nesedí. Jsem docela zklamaný, příprava byla dobrá, ale jak už je dlouho trendem, síla opravdu nestačí. V kolmicích stará škola ztrácí a učí se to horko těžko. Celkově mi to stačí na 13. místo, z Čechů jsem devátý, tady je jiný postupový klíč, takže končím první pod čarou. Naštěstí mi to stačí na postup do reprezentace z 5. místa, tak uvidíme, co přinesou svěťáky v Evropě. Jeden sen ještě mám...

I'm really looking forward to Žilina, I hear praise of the gym everywhere I come and it really is great. The qualification is pretty vertical. After finishing three verticals I focus on the power boulders, I finish one of these immediately but the second one is really tough, only my brother, Kony and me finish. Unfortunately, this doesn't help me to get to the final. 

I struggle with a vertical/slab, my right foot doesn't give me sufficient support, and then I have to reach the right hand to the ledge and lift the left foot to the left hand. Some attempts look promising but this move doesn't suit me. I'm a bit disappointed, I was working really hard but the trend is not to rely just on strength, the old school climbers drop behind when it comes to verticals. In total I end 13th (and 9th among the Czech climbers) and I'm the first below the line. Fortunately this is still enough for me to get to the representation team from the 5th place, let's see what the World Cups have for me. I still have a dream...

Závody v Jeseníku

V sobotu jedu s bráchou na první nominační závody do Jeseníku. Tuším, že jsme tady závodili na laně v roce 1996 a 2000 jako mládežníci. Je zázrak, že se sem po skoro 20 letech vracíme závodit. Teď je vše jinak, v nové hale je připravena závodní scéna pro bouldering. Dojedeme ještě před registrací, mrkneme na holky, pak se jdeme registrovat a opět drobný problém jako v Lanškrouně, docela nechápeme, ale nevadí.

Lezeme tedy ve druhé skupině. Kvalda se zdá těžká, zapisuji 5 boulderů. Stopku mi dává průtlak a lištovka v převisu, i tak mi to stačí na postupové 7. místo. Ve finále lehká nervózita, ale jak dojdu pod první boulder, padá to ze mě. V jedničce zapisuji zónu, průtlak neudělám a na vzpor nepřijdu. Ve dvojce super špičky a pak ještě celkem peklo, se štěstím nepadám.



Trojka přes banány je vlastně o jednom brutálním kroku kolem zóny, pár pokusů a jsem v topu. Ve čtyřce si vybírám slabší chvilku, po rozluštění startu pádím do topu, držím ho jednou rukou, ale místo abych se snížil pod chyt, stojím v tom a nesmyslně přidávám druhou ruku. Škoda, tady byl top blízko. Celkově mi to stačí na vynikající třetí pozici, i když Štěpa Volf mě měl hodně na lopatě. Vyhrává Kuba Konečný se všemi přelezy a druhý je brácha. Skvělá práce stavěčů v kvalifikaci, byla velmi pestrá, vyvážené a těžké finále... Díky, kluci. Musím organizátory pochválit za průběh závodu, dodržení časového plánu a za mě pecka online průběžné výsledky i v kvalifikaci. Jediný problém byl s tou registrací. Už se těším do Žiliny.






On Saturday I go to the first nomination competititon to Jeseník, together with my brother. I believe we took part in the rope climbing competitions here in 1996 and 2000. It's amazing that we are back 20 years later to compete again. Everything is different now, a new bouldering gym is ready for us. We arrive before the registration and watch the girls' competition for a while, then we want to register and like in Lanškroun there are some issues again. We don't get it. Well, never mind...

We climb in the second group. The qualification seems tough, I finish 5 boulders. The mantel and the overhang stop me but I pass to the final from the 7th place anyway. I'm a bit nervous about the final but once I get under the first boulder it's all gone. I reach the zone of the first boulder but can't get through the mantel or figure out how to push and get up. The second boulder has cool toes and then it's very tricky, I'm lucky not to fall.

The third boulder is actually mostly about one cruel move, and after few attempts I'm up. With the fourth boulder I have my moment of weakness, after figuring out the beginning I hurry to the top but instead of lowering a bit I try to stand and add the second hand to the top, which is a total nonsense. Too bad, this one was really close. Overall I earn a wonderful third place, even though Štěpa Volf was very good and gave me hard time. The winner is Kuba Konečný who finished it all, followed by my brother. The builders did a great job with the qualification boulders, they were varied, their difficulty was well-balanced and the final was a real challenge, thanks, guys. Also I must praise the organizers for the smooth course of the competition, keeping the time schedule and I also really appreciated the online interim results of the qualification. The only issue was with the registration. I'm looking forward to Žilina.

Krasoň v krase

V sobotu mám v plánu navštívit novinky od Martina Švece. Jsem sice rozsekaný z desetiboje, ale je třeba trénovat a rád si vyčistím hlavu na čerstvém vzduchu. Jdu na Krasoně z Dobojana, za mě perla veliká, po zkrokování a pár pokusech se můžu radovat. Přidávám ještě Mamuta, který mi přijde zatraceně těžký. Mrknu na další projekty a letím za bráchou do Sloupu.

Zjišťuji, že jsem si zapomněl Scarpy v jeskyni, tak znovu na Holštejn a zpět, celkem rallye cesta, i když jedu pomalu, uklouzaný sníh je pacholek. Zavěsím se do Kapky Z Poháru Nesmrtelnosti, ale jsem už hodně jalovej, ani nekrokuji a pádím domů.

                   
                                                        Kapka Z Poháru Nesmrtelnosti

On Saturday I plan to visit some new boulders by Martin Švec. I'm still tired from the decathlon but I need some training and fresh air to clear my head. I try Krasoň z Dobojana, which is really great. And after figuring out the moves and several attempts I can celebrate. I also add Mamut which seems pretty hard to me.

I check out several other projects and hurry to Sloup to meet my brother. I find out that I forgot my Scarpa shoes in the cave, though, so I must return to Holštejn and then back again. The journey is in a rallye style, even though I drive slowly, the slippery snow is really tricky. I try Kapka Z Poháru Nesmrtelnosti, but I'm too tired to do the moves so I head back home.                                                     

10boy Ostrava

Letos již pátý ročník desetiboje – sakra ten čas letí. Jako vždy je první podnik naplánovaný v Ostravě. Novinkou letos je, že se účastníme i kvalifikace, takže žádná výhoda na finále už není + používáme nové bodovací tabulky. Je tu spousta silných mladých pušek a Pišta ze Slovenska, takže o dobré výkony je postaráno.

V kvaldě se mi daří celkem solidně, i když v přesazích si tak silný nepřijdu, ale 60 vteřin na kouli je solidních. Následuje famózní přednáška Adama, slovy klasika: kdo umí, umí. Krásné fotky a povídání o Americ je prostě dechberoucí, díky.

Finále je naplánované v 19.30. Prvních 5 disciplín jde celkem dobře, ale pak zatuhnu a už to tak slavné není. Naštěstí i kluci v druhé polovině závodu nešlapou na pedály a já se štěstím uhájím druhé místo. Zajímavý byl souboj o třetí příčku, kdy Štěpa Volf ztratil na Adama 7 bodů. Suverénně vyhrál brácha a v novém bodování dosáhl na excelentních 8858 bodů. Já dosahuji 8463 bodů. Už se těším na druhé kolo, které se bude konat v Hangáru v Brně koncem března.





                                         Foto: Pepe

This year was the fifth year the decathon took place - damn it, time runs so fast. As always the first round takes place in Ostrava. This year, unlike before, we take part in the qualification so we don't have any advantage for the final + we use new score tables. There are many strong young guys and Pišta from Slovakia, so we don't have to worry about the quality of the performance.

I'm doing fine in the qualification, though I have my weak spots, but 60 seconds on the ball is quite good. Adam gives us an awesome lecture then, with cool photos and talk about America. It's just breathtaking, thanks a lot.

The final is scheduled for 7.30 p.m. The first five disciplines are ok but then I lose drive and it's not so good then. Fortunately the guys aren't pushing it too much, either, so I'm lucky enough to defend the second place. What was interesting was the fight for the third place, Štěpa Volf was 7 points behind Adam. My brother earned the first place and  he got amazing 8858 points in the new scoring system. I got 8463 points. I'm already looking forward to the second round at Hangár in Brno at the end of March.

Ohlédnutí za sezónou 2018

Letos se mi podařilo nominovat se do reprezentačního družstva, které čítá 5 mužů. Na prvních dvou závodech ČP v boulderingu jsem byl dvakrát třetí. Na světových pohárech jsem byl v Meiringenu a v Moskvě, kde se mi příliš nedařilo. Na začátku června jsem letěl s bráchou na SP do Vailu, kde jsem obsadil 69. příčku. Koncem prázdnin byl SP v Mnichově, kde jsem skončil 95. a na MS v Innsbrucku jsem byl lehce za polovinou startovního pole, byl to můj nejpodařenější výkon na mezinárodní scéně. V Teplicích nad Metují jsem obsadil 3. místo a ve Slaném 6. místo. Na MČR v Lanškrouně jsem obsadil třetí místo, vzhledem k průběhu finále jsem měl dost velkou smůlu. Doufám, že se štěstí na závodech jednou ke mně přikloní.

Z boulderů si nejvíce vážím Fuse 8B+ v Kremstalu. Na druhou příčku bych dal Phew York v Maloměřicích, který mi trval 8 dní, společně s Radiomanem. Do třetice se mi podařilo po 5 dnech přelézt v Krasu Nápoj Lásky SD. Moje nejtěžší FA Intensito stejný počet lezeckých dní.

Konaly se tři Desetiboje, v Brně jsem si udělal osobák 10696b.

Přeji krásné Vánoce a svátky.

 

This year I became a part of the representation team of 5 men. I was third at the first two Czech Cup competitions. Also I was at the World Cup at Meiringen and Moscow, where I wasn't much successful. At the beginning of June I flew to the World Cup in Vail with my brother and I earned the 69th place there. At the end of the summer holidays the World Cup in Munchen took place and I was 95th. At the World Championship in Innsbruck I ended closely in the second half of the competitors – this was my greatest international achievement. In Teplice nad Metují I was 3rd and in Slaný I ended 6th. At the Czech Championship in Lanškroun I earned the 3rd place, which was a bad luck for me, considering the course of the final. I hope I'll be luckier again when it comes to the competitions.

From the boulders I climbed my biggest achievement of this year is Fuse 8B+ in Kremstal, followed by Phew York in Maloměřice, which took 8 days to climb, and also the Radioman. Last but not least I managed to climb Nápoj Lásky SD in Kras, in 5 days. My hardest FA Intensito had the same number of climbing days.

There were also three decathlons, in Brno I made a new personal record of 10696 points.

I wish you all Merry Christmas and happy holiday.

MČR Lanškroun

V pátek frčím s bráchou na kvaldu, při vzdálené registraci zjišťujeme, že organizátoři změnili začátek registrace a už se nestíháme zaregistrovat do první skupiny. Tohle se nesmí stávat - co je psané v propozicích musí platit.

Ke svému překvapení vylezu v kvaldě všech 6 boulderů, včetně dvou koordinačních kolmáčů. V semifinále se mi leze dobře, jednička je povinná, ve dvojce smeká noha, trojka silovka a ve čtyřce neudělám průtlak pod topem. Naštěstí mi to stačí na čtvrtou příčku a postup mezi šest nejlepších. Velmi příjemným překvapením je vítěz semifinále Šimon Potůček. Po finále holek, kde o první místo bojovaly Vanda Michálková a domácí Eliška, jdeme do izolace.

Finálové bouldery se mi líbí, programy docela fungují. V jedniččce pomáhá palec v chytu control damage. Vršek lezu dobře, zkoušel jsem to jako Vojta Trojan, bohužel jsem byl v topu tak napnutý, že jsem nedokázal vyměnit nohy a přehoupnout doprava a přidat do topu. Ve dvojce ojebu skok a pádím do topu, prvním pokusem jdu málo důrazně do topu a padám. Pak dám pár špatných pokusů a opět udělám skok přepadem, udržím lištu a těžký kříž do topu, mám takovou radost, že si druhou rukou máchnu a vůbec nevnímám čas, bohužel přidávám pozdě, z hlediska obtížnosti  přidání ruky vůbec nic neřeší. V trojce si vybírám slabší chvilku, protože skok lezu z blbých noh a na správný pokus přicházím pozdě, pak už nezbývá čas lézt konec v klidu. Ve čtyřce se po chvíli zkoordinuji, podaří se mi vymyslet a zvednout nohu do proti a z obliny už je pak lehký krok do topu.

Sečteno podtrženo, to dnes stačilo na třetí místo, jsem samozřejmě rozčarovaný, v jedniččce kvůli přidání do topu, dvojka po časovém limitu, trojka skok... Až se čtyřkou jsem spokojený. V celkovém hodnocení končím na třetím místě, jelikož Vojta Trojan vyhrál, máme stejně bodů, ale MČR rozhoduje. Veliká gratulace jak Vojtovi, tak Šimonovi. Fandím nadšenému mládí. Druhý končí brácha, který svůj stroj dá do pohybu až od třetího boulderu a zapisuje 2 bouldery, každý den pro něho taky nemůže být posvícení. Nejsem zastáncem nejtěžšího kroku přidání ruky do topu, jak tomu bylo v jedničce a trojce, ale takový je trend. Jinak byly bouldery vynikající, musím pochválit stavěče, Mrzí mě, že se ČHS plácá po zádech, jak je všechno skvělé... Je dobré mít MČR v prosinci a v Lanškrouně, jinak celkem pěkný závod.

On Friday I hurry to the qualification of the Czech Championship in Lanškroun, we found out that the organizers have changed the time of the registration and we can't squeeze in the first group. This shouldn't happen, what is written in the instructions should be valid.

To my surprise I finish all the 6 qualification boulders, including the two coordination verticals. In the semifinal I feel good, the first boulder is a must, at the second boulder my foot slips, the third boulder is a power climb and in the fourth boulder I can't mantel to the top, fortunately it's still enough for the fourth place and passing to the final among the best six climbers. Šimon Potůček, the winner of the semifinal is a great surprise. After the girls' final with a cool struggle between Vanda Michálková and Eliška we go to the isolation.

I enjoy the final boulders and the programmes work well. At the first boulder I'm doing quite well in the upper part, I try to climb it the way Vojta Trojan did, unfortunately I can't switch legs and reach the top. At the second boulder I find a shortcut and hurry to the top but don't push enough to get there so after several fruitless attempts I skip the jump again, grab the ledge and climb to the top, I'm so happy I wave a hand but unfortunately I don't add it to the top on time. With the third boulder I take my share of bad luck - I struggle with the beginning and it takes me too much time to find the right way to climb and then I don't have enough time to finish. In the fourth boulder I manage to get coordinated, I lift the leg and the final move to the top is easy once I get to the round hold.

I earned the third place today. Of course I'm a bit disappointed. In the Czech Championship as a whole I end up third - I have the same number of points as Vojta Trojan, but he won today so he ends up above me. Congratulations to both Vojta and Šimon, I'm a big fan of young keen climbers. My brother is second today, it took him two boulders to get his usual drive and in the end he had two tops. I'm not a big fan of making adding the second had the most difficult move but it is the trend. Otherwise the boulders were great, big thanks go to the builders. I'm a bit sorry that the Czech Mountaineering Association keep patting on the back and saying everything is great. It's good to have a Czech Championship in December and in Lanškroun, but otherwise it was quite a good competition.